Kubu, Bali (od naší reportérky) - Wayan Mustano žije ve vesnici Dukuh pod sopkou Agung celý svůj život. Kolem jeho domu na úrodné vulkanické půdě rostou kokosové palmy, mangovníky, banánovníky či ledvinovníky západní, které plodí kešu ořechy. O úrodu se stará společně se svým bratrem a sklizené bioovoce a ořechy prodávají dalším výrobcům. Po dvorku a kolem domu běhají psi a slepice. Před pár měsíci se jeho žena starala také o prase a krávy.
Na podzim však musel Wayan Mustano dobytek prodat a společně se ženou a dvěma malými dětmi z vesnice odejít. Sopka Agung, posvátná a také nejvyšší hora ostrova, se totiž po čtyřiapadesáti letech probudila k životu. Z domovů ve dvanáctikilometrovém pásmu od úpatí sopky muselo koncem září odejít zhruba 450 tisíc lidí. Třetina z nich se tehdy přesunula do evakuačních center, dvě třetiny odešly ke svým přátelům či rodině v bezpečnější části ostrova.
Podmínky v evakuačních kempu byly podle některých přijatelné. Indonéská vláda zajistila lidem jídlo i přístřeší. Podle jiných však v evakuačních táborech postupně docházely potraviny a k nervozitě a nejistotě lidí se přidalo také začínající období dešťů, kdy se půda v kempu měnila v bahno. Někteří ostrované proto nabízeli lidem svá přístřeší.
Neznámí lidé nabídli své domovy i hmotnou pomoc
Podobnou nabídku například dostala rodina Pragity Nidaové z vesnice Baturinggit nedaleko Kubu. První dny zůstala s celou svou rodinou v kempu v Amplapuře, později jim neznámí lidé nabídli místo v domě ve městě Singaraja na severu Bali. Podobných projevů dobročinnosti bylo více.
Cizinci pobývající na Bali vozili do evakuačních center potraviny i další nezbytnosti. Vybíraly se také peníze na pomoc lidem, kteří přišli o hospodářství či práci.
Většina Balijců v ohrožené části se evakuaci podřídila a své domovy opustila, našli se ale i tací, kteří zůstali. Báli se totiž případného rabování a krádeží. V některých vesnicích se držely i hlídky. Objevil se však další problém. S prodlužující se dobou evakuace, jejíž první část nakonec trvala měsíc, přicházelo mnoho farmářů o případný zisk a byli nuceni prodávat svůj dobytek pod cenou.
"Prodal jsem všechny krávy za asi sedmdesátiprocentní cenu," říká Nyoman Suandana z vesnice Dukuh na severovýchodě Bali. Živí čtyři děti a ženu a během evakuace neměl žádný příjem. Více než měsíc a půl strávil v evakuačním táboře. Teprve v prosinci se mohl natrvalo vrátit do svého domova. A nyní už opět jezdí do tropického lesa kolem úpatí Agungu pro trávu pro své krávy.
Evakuovat se musel i český resort plný návštěvníků
Mustano je však opatrnější a s nákupem více kusů dobytka stále čeká. Seizmologové totiž zatím stále ponechávají u Agungu pohotovostní stav, tedy stupeň číslo 3 ze čtyř možných. Na rozdíl od svého kamaráda Suandany navíc Mustano bez příjmů nezůstal. Pracuje totiž také jako řidič v českém resortu Relax Bali, nacházejícím se v nedalekém městečku Kubu.
Jeho zaměstnavatelé jemu i další šedesátce lidí ponechali částečný plat. "Fungujeme tady pohromadě jako rodina, takže jsme chtěli, aby se o sebe dokázali i v této situaci postarat a překlenuli to co nejlépe," vysvětluje spolumajitel resortu a potápěč Jindřich Soukal.
V době první evakuace, tedy koncem září, se v českém resortu nacházely desítky hostů, které bylo potřeba přemístit na sever ostrova, do města Lovina a zajistit jim náhradní program. Evakuační plán měli Češi připravený dopředu, s ohledem na vývoj situace.
Informace sledovali na internetových stránkách seizmologů, indonéské vlády i úřadu balijského guvernéra. "Státní složky mají dostatečné technické zázemí, vybavení a zkušenosti, protože Indonésie je celá vulkanického původu, takže situaci neustále sledují," říká Soukal. Zaměstnancům by v případě ohrožení měla přijít také SMS zpráva.
Samotnou evakuaci na podzim koordinovala policie. Přestože se lidé báli, podle českého potápěče Michala Tesaře nepanikařili. Dodal však, že na silnicích směrem na jih do Amedu se vytvořila zácpa.
Velká rána pro turismus
Celý český potápěčský resort, včetně několika zaměstnanců, se tak nakonec na více než měsíc usídlil v jiném středisku. Komplex na pobřeží v té době hlídala najatá ochranka ve spolupráci s policií. Majitelé museli vyřešit nejen bezpečnost lidí, ale také zajištění zásob či vybavení.
"Přišli jsme o nějaké finance, to k tomu patří. Ale přišli jsme o ně proto, že jsme se snažili co nejvíce dostát svým závazkům i vůči zaměstnancům," popisuje Soukal s tím, že ztratili desítky tisíc korun.
Farmáři tak nebyli jediní, které erupce sopky ekonomicky zasáhla. Velkou ránu zasadil Agung také turismu. Každý rok přiláká populární indonéský ostrov zhruba pět milionů návštěvníků z celého světa. Nejvíce jich přilétá z Austrálie, Velké Británie, Indie a v poslední době také z Číny. Turistický ruch tvoří okolo šedesáti procent všech příjmů Bali.
Čtyřměsíční mezidobí strachu z výbuchu Agungu stálo ostrov desítky miliard korun. Bezprostřední nebezpečí přitom hrozí zejména oblasti Karangasem. Další oblasti, včetně letiště v Denpasaru, hlavním městě ostrova, by byly ohroženy v případě, že by sopka chrlila velké množství vulkanického prachu, jako tomu bylo na konci listopadu.
Tehdy bylo také na tři dny zavřeno letiště, což se dotklo tisíce cestovatelů. Náhradními možnostmi odjezdu z ostrova je pak přeprava na Lombok či Jávu, odkud se dá odletět.
Zájem turistů o Bali kvůli těmto problémům poklesl. Důvodem byl nejen strach, ale také dezinformace šířící se na sociálních sítích. Podle balijského guvernéra Made Mangku Pastiky spousta lidí uvěřila, že stav nouze platí po celém ostrově. Proto v prosinci čínskému konzulovi v Denpasaru sdělil, že Bali zůstává pro turisty bezpečné. Právě Číňané míří v posledních týdnech na ostrov nejčastěji. Mnoho z nich zde v půlce února oslavilo také příchod čínského nového roku.
"Nemůžeme říct přírodě, aby to nedělala"
Sopka ohrožuje také největší a nejposvátnější hinduistický chrám na Bali - Besakih, ležící zhruba kilometr od Agungu. Vrcholek sopky se zvedá přímo za zády chrámového komplexu. V roce 1963 se láva zastavila jen několik málo metrů od tohoto posvátného místa, což Balijci považují za zázrak.
Při poslední erupci v roce 1963 zemřelo více než tisíc lidí. Místní přiznávají, že se během evakuačního období báli a modlili se za bezpečí a záchranu lidských životů. Balijci věří, že přírodu zastavit nemůžou, a pokud by Agung přece jenom vybuchl, přijde poté nový a možná ještě lepší život.
"Je to síla přírody, nemůžeme jí říct, aby to nedělala. Musíme ji respektovat. Věříme, že je to od boha," vysvětluje průvodce v chrámu Lempuyang, odkud byla během evakuačního období pořízena spousta snímků kouřícího Agungu.
Život pod Agungem se pomalu začíná vracet do normálu. Lidé jsou zpátky ve svých vesnicích, farmáři opět chovají dobytek, obchody kolem cest se plní zbožím a děti se vrátily do školních lavic. "Od března máme zase plný resort," hlásí Soukal a dodává, že poslední měsíce bere jako mezičas na oddych, který něco stál a který zase brzy skončí.
Seizmologové i indonéská vláda jednu ze stovky sopek v pacifickém "Ohnivém kruhu" stále bedlivě sledují. Obyvatelé jsou na další případnou evakuaci připraveni. Zároveň ale mnoho Balijců věří, že Agung se postupně zcela uklidní a život bude dál pokračovat svým tempem.
