Mumie na nejsušším místě na planetě, poušti Atacama, jsou minimálně o dva tisíce let starší než slavné mumie v Egyptě. Chinchorro, první známí lidé, kteří obývali sever Chile a jih Peru, mumifikovali mrtvé již kolem roku 5000 př. n. l. Šlo především o mořské lovce a sběrače. "Byli prvními praktikujícími pohřebníky. Těla, která dnes známe jako Chinchorro, jsou skutečnými předhispánskými uměleckými díly. Jsou uměleckým vyjádřením pocitů a emocí dávných obyvatel," uvedl antropolog z univerzity v Tarapacá Bernardo Arriaza.

Netýkalo se to jen elit

Podle archeologických průzkumů lidé z civilizace Chinchorro mrtvé mumifikovali tím způsobem, že z nich odebrali vnitřní orgány a měkké tkáně a ty nahrazovali zeleninou, kůží nebo dřevem. "Takto vypreparovaná těla pak bohatě zdobili a nasazovali jim masky. Jde o velmi komplikovaně zpracovaná těla," popsal chilský antropolog. Mumifikace zároveň nebyla, jako je tomu v Egyptě, vyhrazena jen vyšší vrstvě společnosti, ale šlo o rituál pro celou civilizaci.

Těla tehdejší obyvatelé navíc nepochovávali do země, ale vystavovali. Badatelé stále jen odhadují, z jakého důvodu. Bernardo Arriaza v roce 2005 přišel s tím, že mohlo jít o emotivní reakci, kterou vyvolala náhlá a prudká ztráta blízkých. Podle něj je možné, že se také členové civilizace přiotrávili arzénem, který obsahuje voda v oblastech, kde žili. To pak mohlo způsobit nechtěné potraty či náhlá úmrtí. Vědci také zjistili, že si natírali těla manganem, nejspíše pro tradiční účely. Kvůli jeho toxicitě si ale nevědomky poškozovali zdraví.

V roce 2021 byla díky své archeologické hodnotě pohřebiště Chinchorro zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Místní obyvatelé ale o unikátních archeologických pozůstatcích věděli mnohem déle. A to i z toho důvodu, že těla jsou pohřbena velmi blízko povrchu. Ostatky tak doslova tvoří základy města. "Když jsem byl dítě, bylo tady mnohem víc mumií. V tu dobu jsme je po ránu dokonce cítili. Až když bylo později, tak pach přestal být cítit. Mumie byly celé. Rozpoznali jsme jejich chodidla i hlavy," popsal majitel Restaurante Chinchorro Cesar Eduardo Cortes.

"Je to jen papír"

I přesto, že je nyní civilizace Chinchorro díky nejstaršímu mumifikování těl více v povědomí, obyvatelé regionů Arica a Parinaricota stále žijí v nelehkých podmínkách. "Uznání od UNESCO je jen papír, protože ve skutečnosti tady pokračuje náš běžný život. Bez elektřiny, bez vody. Dokonce ani nevlastníme půdu, na které většina z nás žije už přes 30 let. Doufáme, že se to změní, ale zatím se to nepovedlo," doplnil Eduardo Cortes.

Místní obyvatele těla neznepokojují. Naopak je vnímají jako své předky a sebe jako jejich správce. "Mám pocit, že jsme pokračováním Chinchorros. V posledních deseti letech jsem cítil, že toto místo neopustím, a řekl jsem to i své rodině," řekl jeden z obyvatelů Alfredo Guerrero. Stejný názor má i rybář Jorge Ardiles. "Byli to rybáři jako my a byli na tomto místě. A po tisíci letech jsme se tu usadili my. Chceme jako komunita rybářů zachovat pozůstatky a odkaz, které nám zanechali," uzavřel Ardiles.