Když tuhle balkánskou perlu navštívil v roce 1995 poprvé, přivítali ho strážci hranic se samopaly. Místy země vypadala, jako by uvízla někdy v 19. století. V Drači v té době dokonce řádila cholera. Syrovostí, nádhernými horami, řekami a jezery ale Albánie cestovatele uchvátila. Znovu se do ní vrátil v roce 2016. Snažil se poznávat místa, která před dvaceti lety navštívil, země se ale hodně proměnila.
"Tehdy se od Drače táhla jedna patnáctikilometrová pláž s krásnými piniovými háji. Po plážích jezdila auta, protože to bylo snazší než jezdit po rozbitých silnicích. Dnes místo hájů lemují pobřeží snad stovky hotelů s lesy slunečníků a lehátek," vysvětluje cestovatel, který se do Albánie v posledních letech vrátil ještě čtyřikrát.
Na opakovaných cestách obdivuje hlavně nádherné barvy místních skal. "Mám rád Dolomity a Albánie má vlastně podobné hory. Jsou sice menší, ale jsou také z vápence," poznamenává autor knihy Drsná krása Albánie.
Levná rakija místo kávy
Tamní horské terény jsou náročné. Hned při první návštěvě Albánských Alp zažil cestovatel pořádné dobrodružství. S manželkou Michaelou se pustili trasou přes vesnici Velipojë. Když začalo pršet a zvedl se vítr, vydali se špatným směrem. Měli se vrátit, ale místo toho se během bouřky pokusili o obtížný sestup. Při něm se pod Vránkem utrhla půda a otevřel se pod ním šedesátimetrový sráz. Pád naštěstí zastavila větev.
Vyčerpaní se vrátili k autu. V místním baru se chtěli občerstvit kávou, v nabídce ale měli jen rakiji. "Dali jsme se přesvědčit a objednali si panáka, ale takovou lampu jsem nečekal. Dostali jsme rovnou deci." Milovníky horské turistiky také příjemně překvapila nízká cena, v přepočtu asi 12 korun za sklínku. "Řekl jsem si, že tady se bude žít dobře," vzpomíná Luboš Vránek.
Kráska se špatnou pověstí
Cestovatel Petr Horký napsal před dvanácti lety knihu s výstižným názvem Albánie Kráska se špatnou pověstí. Češi mají totiž zemi spojenou se zmizením trojice studentů v odlehlé horské oblasti kolem vesnice Theth na severu Albánie. Došlo k tomu v roce 2001.
Podle Luboše Vránka byla tehdy situace problematická, stále bylo relativně krátce po válce, v oblasti se pohybovalo ještě hodně ozbrojených lidí a studenti z Čech tento fakt možná podcenili. Zmizení ale dodnes není uspokojivě vysvětleno. V současnosti se mluví spíše o všudypřítomném nepořádku, někdy Vránek zaslechne zkazky o mafiánech nebo krevní mstě. Momentálně jsou ale v albánských horách hrozbou spíše medvědi, kterých je tam údajně přes tisíc, vlci a někdy i divocí psi.
Albánská riviéra
Před několika lety turisté zemi s úchvatnými horami a plážemi opomíjeli, v poslední době ale došlo k obratu a Albánii začíná navštěvovat stále více turistů hledajících ideální plážovou dovolenou. Někteří dokonce v této zemi našli příležitost k investování do nemovitostí, což vedlo k výraznému nárůstu poptávky po koupi apartmánů.
"Severní část Albánie je levnější. Riviéra zase výrazně dražší, cenově možná dosahuje úrovně Chorvatska," vypočítává Vránek. "Nejžádanější oblastí je teď Ksamil. Když jsem tam byl před pěti lety, byla to vesnička. Kemp v ní teprve stavěli a dneska je z ní hotelový ráj." Lidi přitahují tři ostrůvky i čistá voda, ale v sezoně je tam podle zkušeného cestovatele "hlava na hlavě": "Ti, co to vědí, jezdí na riviéru v červnu nebo v září," myslí si Vránek. Čistota pláží a kvalita služeb se podle něj rok od roku zlepšují, ale odpadové hospodářství stále moc nefunguje.
Na otázku, jak si nejlépe Albánii užít, cestovatel odpovídá květnatě: "Osvěžte se v tyrkysových řekách a jezerech, vyspěte se pod širákem, zaplavte si v moři. Antické památky nabídnou dotek dávné historie, v horách si užijete úchvatná panoramata a prolézání mezi skalními věžemi hlubokých kaňonů. A nezapomeňte ochutnat výbornou středomořskou kuchyni." Albánie totiž dokáže překvapit nejen svou krásou. Kdo by čekal, že si v jedné z restaurací ve městě Gjirokastër můžete dopřát lahodná žabí stehýnka?
Luboš Vránek
Luboš Vránek je grafik, fotograf a cestovatel. Albánii navštívil několikrát, velký zájem lidí o informace a tipy o zemi na jihovýchodě Evropy ho inspiroval k sepsání knihy Drsná krása Albánie. V cestopise vypráví o svých albánských návštěvách v rozpětí 8 let.
