"Snažil jsem se představit aktuální českou architekturu v její šířce i různorodosti. Cílem bylo vybrat rozdílné typy staveb s důrazem na jejich kvalitu a citlivé začlenění do okolí. Přednost měly stavby veřejné," představuje Ročenku české architektury architekt Antonín Novák s tím, že stavem české architektury byl příjemně překvapen.
Svůj výběr postavil na výjimečných realizacích, které dobře zapadají do svého kontextu.
Výborná je podle něj úroveň interiérů nově vznikajících kaváren a restaurací a rodinných domů, u kterých je účast kvalitního architekta stále frekventovanějším jevem. Jako vynikající popisuje i řadu veřejných staveb, u kterých zadavatelé začínají preferovat kvalitu, čemuž odpovídá i zvýšená frekvence architektonických soutěží, sloužících jako nástroj pro výběr projektanta.
"Neopominutelný je také vliv soukromého kapitálu orientovaného na kultivaci veřejného prostoru. Za zmínku v této souvislosti jistě stojí více než desetiletá činnost Nadace Proměny v oblasti veřejných parků a zahrad mateřských školek nebo třeba vynikající realizace kulturní platformy DOX, či velmi progresivní způsob výstavby vlastních objektů ČSOB pod vedením architekta Ivo Koukola," popisuje.
Z přibližně 250 staveb od 98 ateliérů se jich do užšího výběru dostalo osmdesát, které během loňského jara a léta navštívil. Finální výběr byl podle něj velmi složitý, protože kvalitních staveb hodných publikování bylo více než 50.
"Trend stoupající úrovně kvality české architektury se projevuje nejen ve zvýšené originalitě realizovaných staveb, ale také v počtu staveb architektonicky kvalitních," tvrdí Novák.
Ve výsledku totiž bylo výborných staveb tolik, že rodinné domy, stejně jako realizované interiéry, jsou v zastoupeny minimálně, a to i proto, že tento typ realizací je dostatečně prezentován jinými periodiky a médii.
Česká architektura ve své špičkové poloze je naprosto srovnatelná s tou zahraniční. "Všeobecně lze říci, že česká architektura je nyní pestřejší, sebevědomější a originálnější. Někdy dokonce i hravější. Co se však týká běžné stavitelské produkce, respektive jejího poměru vůči architektonicky hodnotným stavbám, tam máme vůči kulturně vyspělým státům ještě co dohánět," dodává.
Jedním z témat, která sledoval od samotného začátku své práce, bylo i to, zda Litomyšl, město často zmiňované jako skvělý příklad soužití staré a moderní architektury, má v Česku pokračovatele. "V Ročence je Litomyšl zastoupena třemi skvělými realizacemi. A co je snad ještě více hodnotné, je fakt, že některá ostatní města začínají tento trend následovat," tvrdí a jako příklad uvádí Dolní Břežany nebo Líbeznici.