Majitel bytu architektce zcela důvěřoval a pro navrhování interiéru dostala téměř absolutní svobodu. Jediným omezením byl rozpočet. 

K zakázce se dostala relativně včas, a podařilo se jí tak zrušit dodávku všech standardních prvků, které byly z hlediska konceptu interiéru zcela nevyhovující. Navrhla také drobné stavební úpravy. Měnily se velikosti stavebních otvorů, elektroinstalace, rozvody vody a odpady. A přibyly i drobné přizdívky.

„Je pro mě tolik nepochopitelné, proč u nás stále většina novostaveb bytových domů doslova srší nevkusem,“ vysvětluje.

V první fázi byly odstraněny sádrové omítky na stropech obytných místností a na stěnách v kuchyni. Odkryté betonové prefabrikované dílce přidaly bytu na jakési surovosti a zároveň podtrhují industriální charakter návrhu.

Na podlahách jsou v celém prostoru industriální cementové stěrky. Prosklené dveře v ocelových rámech jsou vyrobeny na zakázku dle autorského návrhu. Plné dveře se skrytou zárubní na sebe naopak nemají strhávat pozornost, na stěnách se téměř ztrácí.

Celý interiér architektka dotahovala do sebemenších detailů, a to od návrhu polštářů až po výběr zeleně, povlečení nebo ručníků. „Nevím proč, ale nejlépe se mi navrhují interiéry pro muže, ať už byty, nebo kanceláře,“ uzavírá.