Původní název budovy byl Palác pražských vzorkových veletrhů, ale budova je známa spíše pod názvem Veletržní palác. Stavba vznikla na základě architektonické soutěže, která byla vypsána v polovině dvacátých let 20. století. Původně byla přitom v plánu výstavba dvou paláců, kvůli nedostatku financí ale nakonec vznikl roku 1928 jen jeden objekt.
Podívejte se také na díl Skrytých pokladů o Galerii DOX:
Porota vybrala dva návrhy, které následně spojila do jednoho. Autory byli Oldřich Tyl a Josef Fuchs. Palác měl sloužit především k vystavování různých strojírenských výrobků včetně automobilů či vlaků. Dokonce sem pro tyto účely byla zavedena i kolej.
Stavba Veletržního paláce se po dokončení stala jednou z největších konstruktivistických realizací v Evropě. Při návštěvě Prahy zaujala i švýcarského architekta a urbanistu Le Corbusiera, jenž je známý i pod vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret.
Z pohledu architektury je pozoruhodné uspořádání stavby. Skládá se ze dvou částí, které se v exteriéru liší velikostí oken. V interiéru se pak skrývají dva zajímavé prostory, malá a velká dvorana. Dříve se v parteru nacházely obchody a kavárny, v podzemí pak dva biografy. Na střeše paláce vznikla populární vyhlídková restaurace, která dnes ovšem není funkční.
Poutavá je také historie objektu. Palác sloužil svému účelu do druhé světové války. Za války zde bylo shromaždiště židů, kteří byli z těchto míst transportováni do Terezína. Po skončení války v paláci sídlily podniky zahraničního obchodu. Funkční byla také pošta, velké kino a různé obchody, například i Tuzex.
Roku 1974 ovšem došlo k velkému požáru, o dva roky později pak bylo rozhodnuto o rekonstrukci, která se nakonec protáhla až do 90. let. Po nákladné rekonstrukci slouží prostor paláce jako muzeum moderního a současného umění Národní galerie.
