"Ale nesnažili jsme se slepě držet vzoru. Místo nevyhnutelné posvátnosti jsme přešli k hravé kinetičnosti a pavilonu jsme dali možnost proměny do řady poloh," říká architekt Martin Rajniš, který je v Česku autorem několika rozhleden, v mládí spolupracoval i na návrhu obchodního domu Máj na pražské Národní třídě (dnes Máj Národní).
K základní konstrukci pavilonu architekt přidal vrstvu panelů, které se pohybují nahoru a dolu. Při nepřízni počasí se chrám uzavře a tím před deštěm uchrání nejen sebe, ale i diváky. "Panely dokážou rychle proměnit klima a atmosféru uvnitř. Jednou je prostor bohatě prosluněný, podruhé je v něm stín a šero," podotýká zakladatel studia Huť architektury.
Kinetickým altánem chtěl architekt upozornit na vývoj soudobé evropské architektury, u níž podle něj většina diváků propadá zoufalství. "Vědomí, že architektura, de facto, dopadla na dno mnoha tisíciletého vývoje a nedaří se jí se od něj odlepit, nás vede k intenzivní snaze uvolnit pro architekturu božskou jiskru. Pevně doufáme, že se nám povedlo vyslat signál, který dává naději v magickou budoucnost architektury, kde se skloubí klasické prvky s odvážným a inovativním přístupem ke konstrukci."
