Kazanlak - V bulharském pohoří Stara Planina, které proslulo výrobou zbraní, se pěstuje jeden z nejkvalitnějších růžových olejů na světě.
Se dvěma tunami růžového oleje ročně je Bulharsko dokonce druhým největším světovým producentem této aromatické látky. Více vyrábí už jen Turecko, píše agentura Reuters.
Peníze Evropské unie a celosvětová poptávka po přírodních kosmetických produktech s obsahem růžového oleje pomohly oživit tradiční, stovky let starý průmysl.
Oblíbený i v Japonsku
Z bulharského růžového oleje se vyrábí třeba jedlé vonné tabletky populární v Japonsku nebo léčebné krémy, které jdou na odbyt hlavně v Evropě.
"Dovážíme bulharský růžový olej 60 let," tvrdí Yoshikuni Yamamoto, ředitel japonské společnosti Yamamoto Perfumery Co., která olej potřebuje právě k výrobě jedlých tabletek.
"Japonci si velmi zakládají na vůni svého těla. Spolknou jednu tabletku a týden pak voní po růžích," vysvětluje. "Vůni natáhnou dokonce i jejich polštáře."
Sbírá se po ránu
Aby vydaly co největší množství oleje, musí se růžové květy sbírat těsně po východu slunce, ještě vlhké od rosy.
"Růže mají rády chladné noci, ranní rosu a horké jarní dny," říká Nedko Nedkov, který vede Výzkumný ústav růží a růžového oleje v Kazanlaku.
"To všechno je jim nepříjemné a reagují na to tak, že tvoří větší množství oleje. Čím nepříjemnější, tím lépe."
"Problém je, že teď není po ránu dostatek rosy, někdy není dokonce žádná. Růže jsou čím dál slabší," stěžuje si na oteplení v oblasti Nedkov.
Čtyři tuny okvětních lístků
Bulharský růžový olej se svou silnou vůní, která oslazuje parfémy značek jako Chanel a Dior, je mnohými z kosmetického průmyslu považován za vůbec nejlepší na světě. Jeden kilogram stojí více než 6000 eur.
Na jeden kilogram oleje se spotřebují čtyři tuny okvětních lístků.
V osmdesátých a devadesátých letech bylo podnebí chladnější a růže vlhčí. K destilaci jednoho kilogramu oleje stačilo 2800 kilogramů lístků.
Za komunismu přitom bylo Růžové údolí domovem bulharského vojenského průmyslu. Světlo světa tu spatřila základní součást útočné zbraně Sovětského svazu - samopalu AK-47.
Řešení pro místní
Tradiční rodinné zemědělství pomáhá vyřešit situaci zdejších farmářů, kteří potřebují práci.
Horké podnebí a úbytek srážek znamená, že čerstvé květy se budou muset trhat rychleji než dříve. V době sklizně je potřeba až 50 tisíc sběračů.
"Sběračů je tu nedostatek, lidé upřednostňují práci v Německu nebo ve Francii. Drobní farmáři tudíž mohou posílat své rodiny sbírat růže," řekl Filip Lissicharov, který má farmu poblíž Kazanlaku.
Naděje ze zahraničí
Velkou naději vkládají obyvatelé Růžového údolí do zahraničních investic.
V červnu přijeli do Kazanlaku zástupci francouzského města Grasse, kde se soustřeďuje většina světového parfumérského průmyslu, aby si promluvili o společných projektech a plánech francouzských investorů na nákup zemědělské půdy.
Starosta Kazanlaku navíc mluví o stavbě zábavného parku s tématem růžového oleje, který by do města přivedl turisty.
Více o rostlinách:
