Přišel čas si přiznat, že to nedáme, píšete v prohlášení na svém Facebooku. Co bylo tou poslední kapkou?
Během posledního tři a půl roku jsme dostávali ránu za ranou, ať už šlo o pandemii, válku na Ukrajině, nebo inflaci. Nikdy jsme se z toho pořádně nevzpamatovali. Poslední kapkou jsou nadcházející prázdniny, což bývá mizerné období, došly nám jak finance, tak energie tlačit podnik dál. Zároveň jsme si otevřeně přiznali, že o to, co nabízíme, není zájem. Nechceme snižovat kvalitu potravin, které prodáváme, abychom se cenově srovnali s konkurencí, přestože nás do toho trh tlačí. Proto jsme ale Bezobalu nezaložili, chceme ekologii a kvalitu dělat tak, abychom měli čisté svědomí, a to v tuto chvíli prostě nejde.
Máte na mysli, že nechcete prodávat potraviny, které nejsou v biokvalitě a vypěstované způsobem šetrným k životnímu prostředí?
Přesně tak. Teď poptávka po kvalitních potravinách poklesla natolik, že bychom museli nabízet potraviny, které nejsou ani složením, ani výrobou v souladu s našimi hodnotami. To se týká jak potravin, které obsahují konzervanty, tak těch s neúměrně velkým obsahem cukru. Potkali bychom se s trhem, který v Česku už máme, ale to nechceme. Bezobalu raději zavřeme, než abychom se takhle kompromitovali.
Jak váš obchod poškodila pandemie a případná nechuť lidí dávkovat si zboží do vlastních nádob?
Samotná pandemie nám až tolik neublížila, protože potraviny u nás mají docela vysoký hygienický standard. Nebudu ale popírat, že část zákazníků se toho bála, nejde nicméně o jev specifický pouze pro období koronaviru. Vždy existuje část zákazníků, která se obává toho, že je potravina k dostání otevřená a je s ní nějakým způsobem manipulováno. Děláme to ale už deset let a dáváme si pozor.
Proč jste tedy přišli o odbyt?
Cest, kterými od nás zákazníci odešli, je víc. Velká část z nich opustila Prahu. Lidé, kteří u nás nakupují, jsou ekologicky naladění, jsou ve spojení s přírodou, váží si třeba toho, že mohou trávit čas v lese. Tito zákazníci během pandemie často zjistili, že nemusí pracovat ve městě, ale formou home office kdesi na chatě a do Prahy pak dojedou dvakrát týdně vlakem. Svůj život tak prostě přesunuli mimo Prahu.
To je vlastně taková sociologická sonda…
V okruhu našich zákazníků to byl až překvapivě častý jev. Pandemie se stala posledním impulzem k tomu, že vlastně chtějí zmizet a vychovávat děti v přírodě.
Bylo Bezobalu ze začátku úspěšným konceptem?
Na to, že zpočátku šlo o "výstřel mimo trh", byl náš koncept velmi úspěšný. Testovali jsme veškeré hranice: co zkousne regulátor, co pro nás budou ochotni udělat dodavatelé i co snesou zákazníci. Přinést si vlastní nádoby a plánovat je v dnešní době trochu nestandardní. Na začátku roku 2020 to hodně změnila pandemie. Pokud by obchod šel jako v roce 2019 a lineárně by pokračoval dál, vypadalo by to nádherně. V tuto chvíli bychom byli společností, která by měla pět krásně ziskových prodejen, měli bychom velkoobchod a trh bezobalových obchodů by se rozvíjel dál. To už je samozřejmě "co by, kdyby", ale vycházíme z poměrně konzervativních predikcí na základě toho, jak se nám dařilo do té doby. Prodejna na Hradčanské byla za rok 2019 v zisku přesahující milion korun.
Nebyla to donquichotská práce, když člověk vezme v úvahu obrovskou konkurenci supermarketů? Igelitové pytlíky se tam k zelenině a pečivu každý den prodávají po kilometrech. Myslíte, že jste přispěli k nějaké změně, stálo to za to?
Má to dvě roviny - členy týmu a společnost. Za mě to rozhodně za to stálo. Od roku 2014, kdy jsme začali fungovat, došlo na trhu k řadě změn. Dodavatelé zjistili, že je možné fungovat s menším množstvím odpadu, a odpověděly na to i supermarkety. Začaly prodávat stáčenou drogerii a některé věci dokonce do vlastních obalů. Věřím, že iniciativa o pár nadšených jednotlivcích, kteří postupně otevřeli tři prodejny, český trh obrovsky změnila. Co bude dál, to už neslíbím, ale řekl bych, že jsme lidem otevřeli mysl. Vědí už, že obalový materiál nemusí být hned odpadem a zároveň nemusí ani vzniknout. Jsem rád, že jsme tohle ve společnosti zanechali.
Předchozí otázkou narážím také na známý fakt, kdy ropné společnosti ve veřejné debatě přenesly pozornost od sebe na spotřebitele. Najednou se začala počítat individuální uhlíková stopa a pomyslná "vina" za poškozené životního prostředí se rozpustila mezi lidi. Nemá ale velké environmentální otázky nakonec řešit stát a firmy, není to jejich odpovědnost?
V tom zastávám trochu extrémní názor. V mnoha oborech, do nichž zasahuje stát, vznikají jen větší škody. Co se týče našeho oboru odpadu a zemědělství, tak veškerá pozitivní snaha týkající se legislativy většinou preferuje velký byznys. To jsme chtěli Bezobalem společnosti ukázat. Podle mě, i mých kolegů, má smysl právě jen individuální snaha a komunitní iniciativy, protože většinový komerční trh budou vždy válcovat velké společnosti. Cesta je vystoupit z toho.
Nejste k našim legislativcům příliš příkrý, můžete to nějak doložit?
Nejsem politik ani lobbista. Když se na to ale podívám přes svůj obor, kterému rozumím, tak způsob, jakým je vláda prorostlá lobbisty a velkými agrárními skupinami, vidím úplně jasně. Tam není ani možné být nespravedlivý. Vidíme například, že dvě třetiny dotací určené pro malé zemědělce dáváme velkým podnikům. Bohužel to tak ve společnosti funguje, kdo má větší moc, ten ji zneužívá. Proto si myslím, že cesta ozdravení trhu a samotné společnosti spočívá v lokalizaci, tedy ve vrácení moci drobným komunitám a v odklonu od centralizace.
Uvažujete, že ještě zachráníte prodejnu na Hradčanské. Co o tom rozhodne?
Do značné míry o tom rozhodnou zákazníci. Já s touto iniciativou vlastně nemám nic společného. V Bezobalu se nyní věnuji tomu, aby společnost odešla slušně a férově vzhledem ke svým dodavatelům a dalším věřitelům. Vznikla ale iniciativa zákazníků a několika bývalých zaměstnanců, kteří by chtěli vytvořit družstvo a prodejnu by pro něj pak odkoupili. Zákazník, který by platil měsíční poplatek, by mohl v Bezobalu nadále nakupovat, ale bez marže, pouze za nákupní cenu od velkoobchodů a farem. Je to hezká iniciativa, teď jen, aby se to povedlo.
Zerowasters
Nekonzum s.r.o provozala prodejny Bezobalu a také neziskovou organiaci, která se snažila o osvětu na poli udržitelnosti. Neziskovka se před časem transformovala v jinou organizaci s názvem Zerowasters. Nezabývá se už podporou bezobalového prodeje, ale mimo jiné radí, jak snížit produkci odpadu na individuální úrovní. Více na zerowasters.cz.
Kdy se ukáže, zda tento nápad uspěl?
Očekávám, že někdy na přelomu září a října by to mělo být jasné. Bude nezbytné rozhodnout za pomoci insolvenčního správce, jestli bude chtít obchod na Hradčanské prodat, což je finančně nejvýhodnější krok pro společnost i pro věřitele. Nemáme s tímto procesem ale zkušenosti a rozhodování už není v našich rukou.
Bezobalu je tedy v insolvenci?
Do konce tohoto měsíce musíme podat insolvenční návrh, na valné hromadě jsme spolu s právníkem zhodnotili, že naše situace insolvenci odpovídá, jsme předluženi. Prodejna na Hradčanské byla sice vždy v zisku, protože má silnou komunitu zákazníků, nevyšlo nám ale několik kroků. V roce 2019 jsme otevřeli prodejnu na Radhošťské a dva týdny před vyhlášením prvních protiepidemických opatření jsme otevřeli prodejnu na Florenci. Tato investice se nám nikdy nevrátila a pohřbila nás.
