Z dělníka ve fabrice angličtinářem. Chci rozmluvit celé Česko, tvrdí učitel z YouTube

Clara Zanga Clara Zanga
18. 1. 2022 10:52
Na YouTube pomáhá začátečníkům i pokročilým s angličtinou a sleduje ho tam přes 160 tisíc lidí. Začínal přitom jako dělník v krachující fabrice, který se rozhodl učit se anglicky ze staré učebnice. Bronislav Sobotka považuje za mýtus, že někdo nemá na jazyky buňky nebo že jde cizí řeč s přibývajícím věkem do hlavy hůř.
Bronislavu Sobotkovi nedávali učitelé na základní a střední škole kvůli poruchám učení moc velkou šanci. Dnes je jedním z nejpopulárnějších lektorů angličtiny v Česku.
Bronislavu Sobotkovi nedávali učitelé na základní a střední škole kvůli poruchám učení moc velkou šanci. Dnes je jedním z nejpopulárnějších lektorů angličtiny v Česku. | Foto: Archiv Bronislava Sobotky

Jednačtyřicetiletý učitel sám sebe nejraději identifikuje jako "Broňu, nadšeného angličtináře z Brna". Už z naší e-mailové komunikace se ukazuje, že jeho energie a optimismus zřejmě nejsou jen obchodní značkou. Je přesvědčený, že za jeho nadšením z velké části stojí právě jeho profese. "Mám práci snů, dělám něco, co mě hrozně baví a asi bych to dělal i zadarmo," pochvaluje si.

Sobotka deset let učil na brněnském Gymnáziu Elgartova, nedávno ale školu opustil a začal se věnovat zejména online výuce. "Dělám hlavně online kurzy, živá vysílání, semináře, konference či webináře pro učitele, externě učím na pedagogické fakultě, pořádám jednorázové zážitkové kurzy," vyjmenovává některé ze svých aktivit s tím, že za nadšeného učitele se rád označuje i proto, aby se do výčtu svých činností nezamotal.

Z třebíčské fabriky do Irska

Do svých dvaceti let ale nepředpokládal, že by se v budoucnu mohl stát uznávaným popularizátorem angličtiny. Kvůli dyslexii, dysgrafii a dysortografii si s ním tehdejší vzdělávací systém nevěděl rady. "Dnes je více možností, jak s tím pracovat, ale když jsem chodil do školy já, neřekli mi, že mám dyslexii. Řekli: 'Tak jsi hlupák? Proč to pořád píšeš špatně?' Z každého diktátu jsem dostal za pět," vzpomíná. "Školu jsem si moc neužil a snažím se vysvětlovat budoucím učitelům na pedagogické fakultě, že když někomu dáme nálepku, že je trouba, velmi dlouho si to s sebou nese. Já jsem si myslel, že jsem trouba, i celou střední školu a neměl jsem žádné studijní úspěchy," říká.

Zálibu v učení našel až v upadající fabrice na pletací stroje, kde po střední škole pracoval. "Podnik krachoval a já jsem přemýšlel, co budu dělat s časem a se složenkami. Tehdy jsme měli práci třeba na čtyři hodiny denně a čtyři hodiny jsme na sebe jen koukali nebo si povídali. Napadlo mě, že bych se mohl něco naučit, třeba angličtinu. Hledal jsem doma nějakou knihu a našel jsem jednu, takže jsem nemusel dlouho přemýšlet, ze které se učit. Hrozně mě to chytlo," vzpomíná Sobotka.

K angličtině se nadšený učitel dostal náhodou. V krachující továrně přemýšlel, že by se mohl něčemu naučit.
K angličtině se nadšený učitel dostal náhodou. V krachující továrně přemýšlel, že by se mohl něčemu naučit. | Foto: Archiv Bronislava Sobotky

Že si vybral zrovna angličtinu, považuje za náhodu. Přičítá to hlavně tomu, že se ji nikdy předtím neučil, a proto mu ji nestačil nikdo zprotivit. Oproti tomu němčina, kterou měl ve škole, se mu pojí s nepříjemnými zážitky. V nadšení ze samostudia angličtiny vyrazil na čas pracovat do Irska, kde mu pomohlo hlavně velké množství času, které mohl cizímu jazyku věnovat.

"V Irsku jsem nikoho moc neznal. Pracoval jsem třeba třikrát do týdne dvanáct hodin, pořád pršelo, nebyly sociální sítě a já jsem seděl zavřený ve svém pokoji. Byl jsem schopný se proto učit osm nebo deset hodin denně. Když tomu člověk věnuje tolik času, brzy vidí pokrok, i když mu to třeba nejde tak rychle. A já nejsem nejbystřejší typ na jazyky," připouští učitel. "Začal jsem zažívat úspěch, což je podle mě při studiu jazyků nejdůležitější. Kamarádi, kteří raději chodili na pivo, mě prosili, abych za ně něco domluvil, protože jsem mluvil lépe. Byl jsem na to hrdý," říká.

Čeští studenti se bojí dělat chyby

Sobotka se díky své zkušenosti snaží o to, aby zažívali úspěch i jeho studenti, nehledě na jejich jazykovou úroveň. "Někdo může mít za úkol přečíst dlouhý článek v New York Times a pak o tom poreferovat a někdo se může podívat na jeden díl Prasátka Peppy a něco o tom napsat," uvádí příklad s tím, že studenty, kteří se mu začínají vyrovnávat, zpravidla posílá za rodilým mluvčím.

Podobně citlivě se snaží přistupovat i k odběratelům svých videí na YouTube, kde prozrazuje například různé mnemotechnické pomůcky, které při studiu pomohly jemu samotnému. "Snažím se lidem předávat to, co fungovalo mně. Člověk, který uměl angličtinu vždy na jedničku, mě nepotřebuje. Mluvím spíše k lidem, kteří jsou na tom podobně jako já. Většinou je učili velmi šikovní učitelé, kteří tyto pomůcky nepotřebovali," vysvětluje.

Čeští studenti podle něj trpí tím, že se bojí ve výuce dělat chyby. Obvykle mu trvá okolo tří měsíců, než se mu podaří ostych posluchačů odbourat. "Pramení to z toho, že učitelé upozorňují hlavně na to, co děláme špatně. Studenty tak učí bát se mluvit - když nic neřeknu, neudělám chybu. Student ztratí motivaci cokoliv učiteli říkat, protože to vypadá, že se nezajímá o to, co slyší, ale jen o chyby. Když někdo napíše jednoduchou větu 'I like football', má ji správně. Když se pokusí napsat složitější 'I’m really keen on play football', učitel mu tam dopíše 'playing', místo aby ho pochválil, že zkusil napsat frázi 'keen on'," uvádí příklad.

Bronislav Sobotka (41)

Bronislav Sobotka
Foto: Archiv Bronislava Sobotky
  • Lektor a popularizátor angličtiny, youtuber, externí pedagog Masarykovy univerzity.
  • Vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a je držitelem diplomu Delta od společnosti Cambridge English.
  • Vyučoval také na letních jazykových kurzech v Oxfordu.
  • Je autorem dvou knih zaměřených na angličtinu.
  • Stal se živnostníkem roku 2021 pro kraj Vysočina a v anketě českého internetu Křišťálová lupa se v témže roce umístil v kategorii One wo(man) show na čtvrtém místě.

Rigidní lpění na jednotlivých kapitolách cizojazyčných učebnic nebylo Sobotkovi jako učiteli vlastní. "Rámcový vzdělávací program je cool, ale není tak důležitý jako studenti. Mám pocit, že osnovy jsou někdy přecpané, a je v pohodě někdy do třídní knihy napsat opakování předminulého času a místo toho si ve dvojicích povídat anglicky o tom, co kdo plánuje na Vánoce," míní s tím, že by se obešel i bez známek.

"Ale nemyslím si, že je dobrý nápad rušit je lidem, kteří si to nepřejí," dodává. "Je ideální, když poptávka po jiném vzdělávání vychází od rodičů, žáků nebo od společnosti. Když jsem byl na základce, měli jsme progresivní učitelku, která nám zrušila známky, ale nikdo z nás nevěděl, jak nám to vlastně jde. Rodiče se proti tomu vzbouřili," vzpomíná. Je přesvědčený, že k systému bez známek je potřeba dorůst a vyžaduje to komunikační obratnost směrem k žákům i rodičům.

Věk není bariéra, ale výmluva

Sobotka je přesvědčený, že každý, kdo plynně ovládá svůj mateřský jazyk, je schopný se naučit i jazyk cizí. Vyšší věk nepovažuje za bariéru, jak se často traduje. Myslí si, že lidé, kteří tvrdí, že na cizí řeč nemají buňky nebo jsou příliš staří, se spíše vymlouvají. "Je to stejné, jako že každý, kdo chce, se naučí fotbal, ale ne každý bude hrát v Premier League," přirovnává.

"Něco jiného samozřejmě je, když jsou malé děti jazykem obklopeny, to není učení, ale osvojování. S věkem člověk schopnost osvojit si jazyk bez učení ztrácí," vysvětluje. I proto zatím mluví na svou nedávno narozenou dceru pouze anglicky a jeho manželka česky. "Pokud chcete na své dítě mluvit anglicky, je dobré si vyzkoušet, zda umíte vyjádřit vše, co potřebujete, aby váš vztah nebyl ochuzený, ještě když je dítě v bříšku," radí. "Skoro každý Čech dělá nějaké chyby, ale když dítě navíc sleduje třeba pohádky v angličtině, přirozeně si osvojí správnou výslovnost," dodává.

Věk podle Sobotky není bariéra. Oceňuje naopak, že starší studenti bývají motivovaní.
Věk podle Sobotky není bariéra. Oceňuje naopak, že starší studenti bývají motivovaní. | Foto: Archiv Bronislava Sobotky

Pokud se však dítě angličtinu učí standardně, nikoliv osvojováním, nemá podle něj oproti dospělému žádnou výhodu. "Dítě za hodinu pokročí stejně jako šedesátník. Rozdíl je v tom, že ve škole jsme tomu vystaveni hodně. Student má třeba čtyři pět hodin týdně po dobu patnácti let. Dospělý člověk, který se začne učit anglicky, tomu téměř nikdy nedá tolik času. Ale se stejnou časovou investicí by dosahoval stejných, ne-li lepších výsledků, protože dospělí už mají motivaci, proč to dělají, a dokážou si učení lépe rozvrhnout," věří.

Do lekcí se mu za poslední tři roky přihlásilo nejvíce studentů právě ve věku nad padesát let. "Někteří mají i přes sedmdesát. Mají různou motivaci, často odešli do důchodu, mají našetřeno a chtějí cestovat. Užít si cestování bez angličtiny je ale těžké, takže se chtějí naučit alespoň základy. Dost časté je taky to, že mají vnoučata, která nemluví česky, a oni s nimi chtějí navázat vztah. Někdy, a to mě velmi těší, to vnímají jako nesplněný životní sen. Jsou to skvělí studenti, protože jsou motivovaní," pochvaluje si.

Online výuka zpřístupňuje angličtinu dříve odstrčeným

Sobotku jeho práce natolik baví, že si musí cíleně ordinovat odpočinek. "Dávám si do kalendáře, že se mám jít projít nebo trávit čas s rodinou. Kontakt s lidmi mě ale nabíjí, zvlášť když mi to pak vracejí zpátky. Když jsem deset let učil studenty na gymplu a dělal to dobře, ocenili to. Člověk pak jde ze třídy a je sice unavenější, ale má víc energie, než když do ní šel," říká.

Přesto se rozhodl přejít čistě do online prostředí. Spatřuje v tom zase jiné výhody. "Osobní kontakt mi chybí, ale je pro mě super, že teď výuka přichází k lidem, s nimiž bych se jinak nepotkal, třeba k maminkám na mateřské, k obyvatelům zapadlých vesniček, k lidem, kteří mají nějaký handicap. Mám pocit, že online výuka umožnila lidem, kteří byli dříve odstrčení stranou, se do ní zapojit," říká. Jeho snem je rozmluvit Česko a pomoct lidem zamilovat se do angličtiny. "Jen se pořád proměňuje způsob, jakým toho chci dosáhnout," uzavírá.

Mohlo by vás zajímat: Učebnice angličtiny jsou strašné a fixujeme se na slovíčka, říká Šácha

Do škol se valí unylé učebnice, spousta učitelů je špatných a ti dobří jsou ve vleku osnov, které se musí učebnicemi řídit, tvrdí Milan Šácha. | Video: Daniela Drtinová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 6 hodinami

Kanoista Martin Fuksa postoupil na SP v Poznani do finále i na kilometru

Kanoista Martin Fuksa může na Světovém poháru v Poznani zaútočit stejně jako před týdnem v Račicích na zlatý double. Po pětistovce si dnes v Polsku zajistil v semifinále postup do nedělního finále i na olympijském kilometru. Přímo z rozjížděk šla do finále na 1000 m i deblkanoe Antonín Hrabal, Jiří Zalubil.

Program druhého dne komplikovalo stejně jako ve čtvrtek počasí. Kvůli větru, velkým vlnám a dešti se musela řada semifinálových rozjížděk odkládat a problémy se podle předpovědi čekají i v sobotu, kdy se takřka závodit nebude. Všechna finále A jsou přeložena na neděli, na jiné než medailové závody už pak zřejmě nedojde.

Jen s účastí v béčku se měl na rozdíl od pětistovky v Poznani spokojit Fuksův mladší bratr Petr, kterému v semifinále na kilometru postup mezi nejlepší o místo utekl. Ve finále B se měl na olympijské pětistovce představit i deblkajak Josef Dostál, Radek Šlouf a Eliška Betlachová, Adéla Házová. Až céčko zbylo na další posádku Jakub Zavřel, Martin Sobíšek. Kateřina Zárubová s Barborou Betlachovou v semifinále skončily.

Až v neděli čekají semifinálové jízdy na dvoustovce kanoistky Denisu Řáhovou a Martinu Malíkovou i kajakářku Anežku Paloudovou.

Zdroj: ČTK
Další zprávy