Snažíte se vysvětlit partnerovi, proč jste dorazili na schůzku o půl hodiny později, nechápete výklad přednášejícího nebo byste si přáli, aby s vámi doktor mluvil srozumitelněji?
Tyto komunikační problémy možná brzy vyřeší američtí výzkumníci z filadelfské univerzity Drexel. Vyvinuli totiž čelenku, která lidem pomůže dorozumět se s druhými.
Vynález vznikl ve spolupráci s biomedicínskými inženýry a psychology. Čelenka měří mozkovou aktivitu a odhaluje, nakolik je mozek daného jedince schopen synchronizovat se s mozkem druhého člověka, aby byli schopni spolu komunikovat.
Studie a data byla zveřejněna ve vědeckém časopise Scientific Reports.
"Když vyprávíme příběh, měníme vlastně mozkovou činnost posluchačů a (částečně) ji, na krátkou dobu, nutíme fungovat stejně, jako funguje ta naše," řekl Huffington Postu Hasan Ayaz, vedoucí člen týmu, jenž čelenku vyvinul.
Když jsou lidi na stejné vlně, jejich mozky fungují ve stejný čas podobně
V momentě, kdy si lidé vyměňují informace, jejich mozky se propojují a pracují v určité harmonii, vysvětlil Ayaz, který je docentem na filadelfské univerzitě Drexel. Čelenka měří lidem aktivitu, jestli se tak skutečně děje či nikoliv. Jev, při kterém se mozkové aktivity dvou jedinců synchronizují, nazývají psychologové "mozkové propojení".
Takové propojení nastává například, když učitel vysvětluje Einsteinovu teorii relativity a jeho studenti ji chápou nebo když se komediant pustí do svého monologu a publikum se směje.
Předchozí studie, na kterou navazuje výzkum s čelenkou, využila magnetickou rezonanci a dokázala, že propojení mozků skutečně nastává, jakmile jsou dva lidi takříkajíc na stejné vlně, tedy když jsou stejné části jejich mozku aktivní ve stejný čas.
Zatímco však magnetická rezonance může být užitečná pro pochopení toho, co se v mozku děje, není zrovna ideální pro měření reálných interakcí, sdělil Ayaz. Proto je čelenka malá a prakticky tichá. Vzniknout by mohla i její bezdrátová varianta. To by znamenalo, že by se nástroj dal použít v podstatě kdekoliv.
Ačkoliv čelenka vyžaduje další testování a zefektivnění, studie potvrdila, že funguje a zachycuje synchronizovanou aktivitu mozků dvou lidí. Tudíž je pravděpodobné, že by do budoucna mohla zlepšit interakci nejen mezi studenty a učiteli během vyučování či lékaři a pacienty ve zdravotnických zařízeních, ale i v dalších oblastech lidské komunikace, uvedl Ayaz.
Měření pomocí barvy krve
Experimentu výzkumníků z filadelfské univerzity se zúčastnil jeden anglický rodilý mluvčí a dva turečtí rodilí mluvčí. Všichni tři měli vyprávět nepřipravený příběh v rodném jazyce o tom, co se jim dříve stalo.
Vědci vyprávění zaznamenávali a čelenkou měřili jejich mozkovou aktivitu. Následně požádali skupinu patnácti anglicky mluvících lidí, opět s čelenkami na hlavě, aby poslouchali všechny tři příběhy a následně ještě jeden z odvysílané talkshow.
Jak Ayaz a jeho kolegové předvídali, mozková aktivita posluchačů byla propojena s anglicky mluvícím vypravěčem, nicméně byla imunní vůči turecky mluvícím řečníkům, kterým nerozuměli.
Přelomové na tomto experimentu podle docenta Ayaze je to, že mozkovou synchronizaci dokázali zachytit nositelným senzorem, fungujícím na principu téměř infračervené spektroskopie, v přirozeném prostředí osobní komunikace.
Měření bylo umožněno díky charakteristické vlastnosti krve. Jakmile je totiž jedna specifická část mozku aktivní, spotřebovává více kyslíku, a jestliže je do krve přiváděn kyslík, jeví se jako červená. Senzory v čelence jsou tedy díky barevnosti krve schopny měřit úroveň mozkové aktivity.
