Nyní po více než šesti letech opět přepadá diváky v temnotě kinosálů svými umanutými vizemi. Snímek The Beach Bum, který právě hrají česká kina, je prosáklý drogami, rokenrolem a zevláctvím.
Harmony Korine se svými filmy z 90. let minulého století jako Gummo dostal do učebnic americké nezávislé kinematografie coby obsesivní pozorovatel života jižanské spodiny. Spíše než filmové příběhy skládá podivné audiovizuální imprese, takřka avantgardní útvary, avšak uštrykované z autentických útržků žité lidové kultury, ze zacyklených dětských popěvků i bezcílného bloumání mezi polorozpadlými domy vyloučených koutů světa v jeho rodném Nashvillu.
Svou radikální estetiku Korine dotáhl do krajnosti před deseti lety snímkem, který české festivaly uvedly pod všeříkajícím názvem Vojížděči vodpadků. Film natočený na starou VHS kameru, ve které byl i stříhán, zachycuje partu falešných důchodců, kterak se poflakují po opuštěných parkovištích supermarketů a věnují se právě činnosti z názvu snímku. Jde o odpudivý i poetický snímek, který lze pouze milovat, nebo nenávidět. Obojí z celého srdce.
Svým předposledním snímkem Spring Breakers z roku 2012 však Korine vzal útokem multiplexy, kam diváky nalákaly upoutávky s rozjařenými krásnými těly v plavkách, zmítajícími se na pláži do rytmu zběsilých tanečních beatů. Říkanky a lidové popěvky Korine vyměnil za dubstepové beaty módního producenta taneční hudby Skrillexe a ušpiněné záběry polorozpadlých míst vystřídaly prosluněné scény, v nichž zlatá mládež proměňuje peníze rodičů v nekonečnou kokainovou zábavu.
Korine natočil Spring Breakers v duchu estetiky videoklipů z televize MTV, respektive mnohem lépe. Ale jeho nablýskaná, opojná audiovizuální jízda nebyla oslavou povrchnosti, naopak podvratně nahlížela pod povrch mládežnických radovánek, na dekadentní tvář Ameriky. Avšak bez moralizování.
Novinku The Beach Bum lze vnímat jako druhou část Spring Breakers, zakončení podivného diptychu, jako jeden dlouhý dojezd po předchozím mejdanu. Opět pod kameramanským dohledem génia nezvyklých, barvami pulzujících záběrů Benoîta Debieho, ale tentokrát v úplně jiném tempu a náladě.
Matthew McConaughey hraje Moondoga, bohémského básníka, který do sebe spolu s mnoha panáky tvrdého alkoholu nasál i hrdinu legendárního snímku bratří Coenů Big Lebowski, toho diváky milovaného lenocha přezdívaného Dude.
Zároveň je ale jakýmsi Ernestem Hemingwayem moderní doby. Spojení s velikánem americké literatury není náhodné, Moondog se prohlašuje za největšího autora floridské oblasti Key West právě od dob Hemingwaye, který tu žil, psal a pil. Což po jeho vzoru Moondog provozuje též.
Díky bohaté ženě a pár literárním úspěchům z dávné doby se Moondog nemusí starat o peníze. Zdá se, že může až do konce věků existovat v pololeže, naložený v alkoholu a marihuanovém dýmu, s nohama široce roztaženýma do vzduchu a s psacím strojem usazeným v klíně.
Brzy se však jeho finanční i rodinná situace zkomplikuje a Moondog musí čelit nejen urgencím svého agenta, který po něm požaduje nasmlouvaný román, ale také děsivé noční můře jménem abstinence. Což vypadá jako nemožná věc, obzvlášť když jeho parťáka ztvárnil raper Snoop Dogg a když se ve filmu objevují jointy tlusté jako mužská pěst.
Harmony Korine dříve točil o chudině, o lidech z okraje. Nyní se naopak zaměřuje na ty, kteří se topí v penězích. Ale pohled se příliš nemění, Korine se stále pohybuje na okrajích kinematografie, i přes atraktivní témata a vtípky jako z huličských komedií z přelomu tisíciletí stále točí filmy, které jako by žil s jejich protagonisty.
Korine nikdy nemoralizuje, své hrdiny nesoudí, byť provádějí ty nejšílenější věci, zůstává pozorovatelem, byť silně zaujatým. Je pohlcený světy, jež ve své představivosti vytváří.
Lze si představit námitky, že jeho novinka The Beach Bum stále dokola opakuje totéž. Jenže Korinův modus operandi nikdy nebyl jiný. Vždy natáčel podivné filmové mantry, jejichž účinek sílí s každým opakováním. Jen tentokrát se režisér pohybuje v lenivém, "zhuleném" tempu.
Podvratnost, která v předchozích Spring Breakers sálala takřka z každé scény, se tentokrát plnou měrou dostavuje až v závěru. Mezitím divák s hrdinou Moondogem zakouší podivná dobrodružství, která klamou tělem.
Třeba na lodi se samozvaným kapitánem a znalcem delfínů, kterého po osmileté herecké pauze ztvárnil Martin Lawrence - jako jednoznačné stvrzení faktu, že Korine se tímto snímkem v lecčem vrací do 90. let, kdy Lawrence zažíval svůj herecký vrchol.
The Beach Bum si lze chvílemi snadno splést s puberťáckými "devadesátkovými" filmy, vždyť se tu tak často až nábožně vzývá marihuana, vždyť tu dochází k absurdním situacím na hraně debility - jako když je Lawrencův hrdina a milovník delfínů málem sežrán žraloky, které zamění za své oblíbené kytovce. Jenže Korinova novinka je mnohem spíše důkazem, že režisér bere vážně všechna zákoutí popkultury. Od té lidové po avantgardu, pop či brak.
Korinův nový, jen zdánlivě bohémský a radostný, při druhém pohledu však spíše melancholický a uondaný film opět rozpouští klišé. A pod povrchem toho nejstereotypnějšího vyobrazení umělce jako líného génia čekajícího na záchvaty inspirace se dotýká netriviálních témat.
The Beach Bum
Scénář a režie: Harmony Korine
Bontonfilm, česká distribuční premiéra 2. května
Harmony Korine také vždy dělil publikum. Pro jedny byl "feťák s kamerou". Pro jiné, třeba pro podobně nekompromisního režiséra Wernera Herzoga, který jeho dílo vyzdvihoval od samých začátků, skoro génius.
The Beach Bum je ve světle Korinovy předchozí filmařské dráhy pozoruhodným pozastavením. Je to film o bloumání životem, jaké vzýval už básník Charles Baudelaire, ale také o potřebě nabrat dech. Z rozmanitých, místy až dětinských eskapád se skládá dílo, které se v podstatných momentech ptá: jak naložit s životem, jak najít sílu pokračovat dál?
