reklama
 
 

Není to film o dobývání vesmíru, říká o své první sci-fi režisérka Claire Denisová

30. 4. 2019 17:37
High Life představuje radikální pohled na žánr, který režisérka jinak nemůže vystát. | Video: Film Europe |  01:51
Mnoho umělecky založených režisérů jednou natočí sci-fi. I francouzská autorka mnoha pozoruhodných děl Claire Denisová se ve svých třiasedmdesáti letech nyní vydala ve šlépějích Andreje Tarkovského, k jehož snímkům Solaris a Stalker bývá přirovnávána její novinka High Life. Tu právě hrají česká kina.

Přitom vše začalo jako vtip. "Vždy jsem měla chuť natočit sci-fi. A pak jsem dostala nabídku od britského producenta natočit snímek v angličtině, s nějakou femme fatale," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Claire Denisová. "A mě v žertu napadlo, že jediná opravdová femme fatale musí být žena uprostřed vesmíru - sama ve společnosti mužů, kde bude opravdu fatální."

Vtípek se po několika letech shánění financí proměnil ve skutečnost. A od prvních záběrů je jasné, že půjde o radikální pohled na žánr plný příběhů o dobývání vesmíru a soubojích vojáků s mimozemskými vetřelci, které Denisová nemůže vystát.

Herec Robert Pattinson hned v úvodní intimní sekvenci s nemluvnětem uprostřed strohých prostorů kosmické lodi svým projevem připomíná, že múzické snímky Claire Denisové mají moc se diváka dotýkat, a on sám si je místy také spíše osahává, než by pouze hleděl a poslouchal.

Pattinsona, který s ní toužil spolupracovat, přitom režisérka zprvu odmítla. "Byl příliš mladý," vzpomíná. "Ale po pěti letech shánění financí a čekání jsem si řekla, že už má právo ve filmu hrát. Mnohokrát jsem mu říkala, že se natáčení odkládá a že může od projektu odstoupit, ale on to vždy odmítl. Jeho důvěra mi byla nejlepším společníkem během čekání i natáčení."

Původně jí producenti navrhovali Angličana Daniela Craiga. "Jenže s ním by to znamenalo točit jiný typ filmu. Setkali jsme se a byla to skvělá schůzka, ale neviděla jsem v něm postavu, kterou bych potřebovala," vypráví režisérka.

V její vizi se do kosmu vydávají bývalí trestanci a jedno z hlavních témat snímku přiblíží už svou první promluvou Pattinson, když poučuje dítě o tom, že některé věci se nedělají - třeba že se nepije vlastní moč a nejí vlastní výkaly. Zbytek snímku pak pojednává o tabu na všech možných úrovních.

"Lidé jsou vybavení k tomu, aby vlastní moč pili, je to i představitelné. Recyklovat výkaly už začíná být problém, ne technologicky, ale protože je to tabu," přibližuje režisérka. "Ještě jiná věc je spát se svými příbuznými. Ty nuance jsou zajímavé. Celý můj film se navíc podobá recyklačnímu procesu."

Během tohoto "recyklačního procesu" provádí jediná vědkyně na palubě, která je znalostmi vybavená na vesmírnou misi, experimenty různého druhu na své posádce. Roli této "femme fatale" nakonec získala Juliette Binocheová. "Ta postava je mi blízká, provedla v minulosti cosi, na co nemůže zapomenout. Ona ztratila vše, přišla o dítě. Ostatní členové posádky jsou kriminálníci," popisuje režisérka Denisová. "Je jako Médea. Představuje vyšší úroveň tragédie, zločin proti sobě samému."

Tabu se týkají násilí i sexu, mnohé potenciálně vzrušivé, v posledku však spíše zneklidňující scény se odehrávají v podivné místnosti, kde se Juliette Binocheová oddává technologicky zprostředkovaným orgasmům.

"Je to vlastně zoufalé místo, prostor absolutní samoty. Přitom je to normální na ponorkách a jiných místech, že tu vojáci masturbují," přibližuje Denisová smysl místnosti, jejíž představa se prý velmi zamlouvala herečce Patricii Arquetteové, která měla roli ztvárnit původně.

Claire Denisová už ve svých filmech rozbíjela konvence různých žánrů - od hororu ve snímku Miluji tě k sežrání přes drama z vojenského prostředí v uhrančivém titulu Beau travail po thriller ve filmu Parchanti spí dobře.

Nyní natočila nezvyklé sci-fi, které sama charakterizuje spíše jako film z vězeňského prostředí. "O lidech odsouzených a odmítnutých společností," dodává autorka. "Neuvažuji o kosmu jako o prostoru, který je třeba dobýt. Podle mě lidé vesmír dobýt nemohou."

A byť přiznává, že se příliš neinspirovala jinými sci-fi filmy, přesto nemůže nevzpomenout na klasiku žánru Andreje Tarkovského. "Pro mě to byl takový rozdíl oproti sci-fi filmům, které vznikaly v Americe jako součást tehdejšího boje proti komunismu a ideji komunismu. Mnoho z nich vyprávělo o invazi či dobývání," hovoří o tom, jak poprvé viděla snímek Solaris. "Ale u Tarkovského a v původní knize Stanisława Lema šlo o dobrodružství lidskosti, o něco úplně jiného, než je válka. O způsob, jak se podívat na sebe samotné. Hlavní hrdina je vědec, nikoli voják."

I Denisové vize směřuje k sebereflexi a pozorování temných stránek lidstva a lidskosti. Nesdílí optimismus mnoha autorů sci-fi a rozhodně ji nijak neláká představa skutečné cesty do vesmíru. "Lepší je číst si o ní. Četba je jediný způsob, jak se přesvědčovat o tom, že lidská povaha není zcela zkažená. A dnes je dost těžké si to nemyslet," říká režisérka, která už prý budoucnost nevidí tak růžově, jako když jí bylo dvanáct.

High Life

Režie: Claire Denis
Film Europe, česká distribuční premiéra 25. dubna

"Svět mi zhořknul," přiznává. "Všude je mnoho nenávisti. Lidé si ji dříve schovávali pro sebe, nyní zjistili, že je to něco, co spolu mohou sdílet," přemítá o dnešní společnosti a vzpomíná, kterak ji před pár měsíci při návštěvě kina v Paříži strhnul průvod demonstrantů při protestech takzvaných Žlutých vest.

"Slyšela jsem spousty nadávek, jaké by se neměly na veřejnosti vůbec vyslovovat. I když jste velmi naštvaný, nemělo by docházet k takové hrubosti. Sama jsem byla na mnoha demonstracích, kde se dostával ke slovu hněv a vztek. Ale místo nich by neměla nikdy přijít nenávist," domnívá se režisérka, která nezapomíná zdůraznit, že i když se její film odehrává v kosmu, stále pojednává především o lidských bytostech.

autor: Tomáš Stejskal | 30. 4. 2019 17:37

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama