reklama

Videohry jsou největší kulturní export Česka, tvrdí odborník

4. 3. 6:51

Kdy se v Československu objevily první počítačové hry a jak je ovlivnila komunistická propaganda?

Mafia II Mafia II | Foto: 2K Czech / 2K Games

Rozhovor – Počítačové hry, resp. videohry již dávno nepatří mezi kuriózní zábavu asociálních podivínů a počítačových nadšenců. V posledních letech se z nich stala lukrativní oblast zábavního průmyslu, ve které se točí miliardy dolarů ročně. Jen pro představu, páté pokračování hry GTA utržilo za první tři dny prodeje miliardu dolarů. Slavný Avatar režiséra Jamese Camerona dosáhl této částky za 17 dní.

Zvučné jméno v herním průmyslu mají i čeští vývojáři, kteří na sebe výrazně upozornili koncem letošního února. Pražští Warhorse Studios momentálně pracují na středověké hře Kingdom Come: Deliverance, na jejíž vývoj vybrali od fanoušků díky kampani na Kickstarteru přes 36 milionů korun. "Je to zasloužený úspěch," tvrdí Jaroslav Švelch z Fakulty sociálních věd UK, který se věnuje výzkumu a historii počítačových her.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz poodhalil, jak vypadaly herní počátky v socialistickém Československu a proč považuje tvorbu českých vývojářů za kulturní export České republiky.  

Aktuálně.cz: Kdy se v Československu objevily první počítačové hry a jakou cestou se k nim hráči dostávali?

Jaroslav Švelch: Počátky herní kultury v Československu byly velmi složité, protože zde neexistoval žádný trh s hardwarem ani softwarem. Hry se sem dostávaly v pirátských kopiích přes Polsko či Jugoslávii a poté se velmi rychle šířily, lidi si je nahrávali z kazety na kazetu. Na konci osmdesátých let bylo zpoždění mezi západní herní komunitou a tou československou již velmi malé. Trvalo pouze několik týdnů než se hra, která vyšla třeba v Anglii, objevila v tuzemské "výměnné síti", jak se tehdy říkalo šedému a černému trhu s hrami v Československu.

A.cz: Fungovala v socialistickém Československu původní tvorba her?

V osmdesátých letech se zde vyvíjely hry pro osmibitové počítače, a to čistě na amatérské úrovni, protože se nějak dále prodávat nedaly. To ale neznamená, že by tu nevznikaly zajímavé tituly. Naopak. Většinou šlo o vývojáře, kteří se chtěli před ostatními předvést, že to umí, nebo chtěli jen pobavit kamarády. Nejrozšířenějším žánrem byly takzvané textovky, které tvořily více než polovinu herní produkce v Československu do roku 1989.

A.cz: Měly tehdejší počítačové hry nějaký politický podtext?

Několik aktivistických her se vyjadřovalo k politickému dění a představovaly určitý protest proti totalitnímu režimu. Za všechny jmenujme hru Indiana Jones na Václavském náměstí, ve které musí Jones utéct na ruzyňské letiště během nepokojů v rámci Palachova týdne. Pronásledují ho lidové milice a příslušníci veřejné bezpečnosti, které Jones při svém útěku brutálně masakruje. Hra tak s využitím satiry kritizuje tehdejší režim. Původní československé hry propaganda vůbec nezasáhla. Naopak, tvůrci "protirežimních" her zůstávali z pochopitelných důvodů v anonymitě.

A.cz: Jak moc využívají současné akční "střílečky" typu Battlefield či Call of Duty ve svém obsahu politickou propagandu?

Oficiálně nejde o hry, které by podporovala americká armáda. V minulosti vznikly tituly, které byly přímo sponzorované US Army a vyvíjeny jako prostředek k rekrutování nových vojáků. Na druhou stranu je zřejmé, že ve hrách jako Battlefield či Call of Duty se odráží militaristické vidění světa a je v nich uplatňována ideologie, podle které "je třeba někam přijít a tam udělat pořádek". Propaganda to tedy v určitém směru je, i když ne přímo placená.

Mafia II - trailer

Video: Youtube

A.cz: Když se podíváme na dnešní hry vyvíjené v Česku, lze u nich najít společné prvky a považovat je třeba za určitý export české kultury?

Hry považuji za největší kulturní export České republiky. Před pár lety jsem navštívil Spojené státy v době, kdy vycházela Mafia II. Když jsem chodil po městě, viděl jsem na každé druhé autobusové zastávce reklamu právě na tuto hru. Málokdo tam asi věděl, že pochází z České republiky, ale je to prostě český export. Většina her nenese typické rysy české kultury, vývoj her je dnes poměrně globalizovaná záležitost. Na druhou stranu některé oceňované tituly brněnského studia Amanita Design přímo navazují na tradici českého, resp. československého animovaného filmu.

Pro středo- a východoevropskou tvorbu je typická orientace na pokročilé hráče, což je dáno faktem, že hry byly dlouhou dobu subkulturním fenoménem. Například velmi úspěšná česká hra ArmA proslula velkým důrazem na detail a nabízí mimořádně realistickou simulaci vojenského boje.

A.cz: Přestože ve světě patří hry mezi nejvýdělečnější segment zábavního průmyslu, v Česku jsou pořád brány jako určitá kuriozita a zábava pro děti. Proč?

Během devadesátých let se nedostaly do mainstreamu, nepočítalo se s nimi jako se součástí zábavního průmyslu a ani se nereflektovaly v médiích. Trh s hrami a obecně se softwarem se v porevolučním Československu etabloval velmi pozvolna. Nadnárodní společnosti jako Sony, Nintendo a Microsoft zaspaly a nevěnovaly středoevropským trhům velkou pozornost, takže se zde víc dařilo hraní na počítači, které bylo určeno specializovanější skupině hráčů.

A.cz: Jaký vliv na to mělo softwarové pirátství, které tu bylo v 90. letech velmi rozšířené?

Rozhodně to k tomu přispělo a byl to jeden z důvodů opatrnosti západních firem rozjíždět ve střední Evropě větší finanční operace. V dnešní době je pirátství v Česku na evropském standardu a je nižší než v zemích jižní Evropy.

A.cz: Velkou událostí uplynulých týdnů je úspěch české firmy Warhorse Studios, která na Kickstarteru vybrala pro svoji připravovanou hru o husitech přes milion liber. Překvapil vás podobný úspěch?

Nedá se říct, že by mě překvapil – úspěch je to zasloužený. Warhorse tvoří jednotlivci, kteří pracovali na velmi úspěšných titulech, které se prosadily i v zahraničí. Na trhu zároveň dochází k určité renesanci takto komplexních RPG her, které vyvolávají u velkých skupin hráčů pozitivní ohlas. Na druhou stranu šlo určitým způsobem o otestování poptávky. Investice do vývoje takto náročné hry se totiž pohybují v desítkách milionů dolarů.

Mgr. Jaroslav Švelch, Ph.D.

Jaroslav Švelch 

Jaroslav Švelch působí jako pedagog a výzkumník na Fakultě sociálních věd UK. V letech 2007–2008 působil jako hostující výzkumník na oddělení Comparative Media Studies na Massachusetts Institute of Technology. Mezi jeho výzkumná témata patří jednak počítačové hry jako společenský a kulturní fenomén, jednak užití nových médií a sociálních sítí. Je členem spolku MU Game Studies, píše o historii počítačových her v Československu pro časopis Level a zpívá v kapele Rest In Haste.

info

A.cz: Počítačové hry nejsou jen velký byznys, ale nabízejí i příležitost pro hráče vydělat si slušné peníze. Devatenáctiletý Aleš Kněžínek si hraním League of Legends vydělá jako prvoligový fotbalista, kvůli hraní se dokonce odstěhoval do Švédska. Lze "pro gaming" v Česku vnímat jako kuriozitu, nebo již jako trend, se kterým se budeme setkávat častěji?

Je to určitě trend jako všude na světě. V České republice je problém v nedostatku kapitálu, protože sponzoři nejsou na rozdíl od USA nebo Jižní Koreje příliš ochotní investovat do gamingu peníze. Proto jde stále o marginálnější záležitost s velkým potenciálem a lze očekávat, že v budoucnu poroste zájem jak ze strany hráčů, tak sponzorů.

A.cz: Považujete videohry za určitou formu umění?

Sama definice umění je velmi složitá. Osobně zastávám názor, že hry jako médium jsou umění zrovna tak jako film či hudba. Pracují totiž se stejnými výrazovými prostředky jako film, a dokonce přidávají něco navíc. Jejich potenciál se zatím nenaplňuje v takové míře, ale to je spíš otázka času.

autor: Marek Pros

reklama

Diskuse

0komentářů

Zatím žádný příspěvek :(

reklama
reklama
 
reklama