Praha – "Jsem přesvědčená, že zčásti je žádoucí, aby se parazité do našeho organismu vrátili. A nejen parazité. Po celý svůj vývoj se člověk sžíval s mnoha organismy. Imunitní systém tak měl pořád nějaké podněty, vyvíjel se a utvářel," říká vědkyně Kateřina Jirků-Pomajbíková z Akademie věd České republiky.
Parazité ji fascinovali již na gymnáziu, k samotné parazitologii se dostala až při studiu veterinární medicíny. Nakonec na toto téma vypracovala i diplomovou práci. "Po celou dobu jsem se věnovala především parazitům primátů a člověka, jejich epidemiologii, diverzitě a přenosu mezi oběma stranami,“ vysvětluje.
Jsou parazité opravdu nepřátelé našeho organismu? Jak je možné se jimi nakazit a jak parazitům předejít? Přečtěte si rozhovor s přední českou parazitoložkou.
Aktuálně.cz: Existují v naší populaci lidé, kteří ani netuší, že jsou napadeni parazity?
MVDr. Kateřina Jirků-Pomajbíková, PhD.
- narodila se 23. března 1983 v Šumperku
- vystudovala Fakultu veterinární medicíny na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno, postgraduální studium na Ústavu patologie a parazitologie VFU Brno
- dnes pracuje na Parazitologickém ústavu AVČR a věnuje se výzkumu parazitární terapie (tzn. vliv parazitů na autoimunitní onemocnění)
- ráda čte, sportuje, věnuje se svému psovi a cestuje
Kateřina Jirků-Pomajbíková: V naší společnosti je drtivá většina populace, nakonec i zvířat, jako jsou psy a kočky, negativní. Sama jsem se zabývala rutinní diagnostikou zvířat na Ústavu parazitologie a promořenost parazity je opravdu zanedbatelná, zejména pak u společenských zvířat.
Přesto se v posledních letech šíří zvěsti, že jsme všichni parazity prolezlí. To je samozřejmě naprostý nesmysl, který není podložen žádnými věrohodnými údaji. Nerada bych se vyjadřovala k lidem, kteří tyto zvěsti vypouštějí do světa a tak děsí ostatní, ale opravdu se není čeho obávat.
Z vlastní zkušenosti vím, že většina z nás nevlastní jediného parazita, pokud mluvím o patogenních prvocích či červech. Lidští parazité jsou u nás vlastně ohrožené organismy. Ano, mnoho z nás má ve střevech tzv. komenzální prvoky, kteří jsou nejenom neškodní, ale zřejmě naopak prospěšní. Kdybych to měla říct laicky, tak napomáhají udržet optimální složení střevní mikroflóry, která je nezbytná, abychom byli zdraví, a pozitivně stimuluje imunitní systém.
A.cz: Řada lidí si ale z dovolené přiveze nějakého toho nevítaného hosta.
I v případech, že si někdo ze známých přiveze nějakou parazitární infekci odněkud ze zahraničí, se okolí nemusí obávat, protože přenos z jednoho jedince na druhého většinou není snadný, anebo vůbec možný. Samotná podstata přenosu parazitů v rámci populace hostitelů je složitá a velmi komplexní.
A.cz: V poslední době se hovoří hodně o toxoplazmóze. Opravdu se nemusíme v případě parazitů ničeho obávat?
V případě takovýchto hygienických standardů, které většina lidí dodržuje, a přísných kontrol potravin či živočišných produktů nařízených legislativou Evropské unie, byla většina parazitů vymýcena a není možné či snadné se jimi nakazit.
Samozřejmě že se s některými z nich běžně setkáváme, jako jsou například roup dětský nebo veš dětská. Ovšem je to jen v dětských kolektivech, kde není možné hygienu tak snadno dodržet. Nicméně tito parazité nejsou nijak zvlášť patogenní, spíše nepříjemní a zbavit se jich dá jednoduše. Naopak bylo potvrzeno, že roupi dětem mohou i prospět, posilují jejich imunitu, a tím se může snižovat například riziko alergií v pozdějším věku.
Obávaný je také prvok Toxoplasma gondii, jímž je infikováno přibližně 30-40 procent lidí v České republice. Ale i v tomto případě si myslím, že je věc ze strany novinářů přeceňována. Já sama jsem dodnes negativní, přestože jsem mnoho let pobývala na pracovišti, kde se s toxoplazmózou intenzivně pracovalo.
A.cz: Dá se tedy říci, že si přílišnou hygienou v případě parazitů kazíme zdraví?
Ano, přesně tak. Tento fakt byl a stále je předmětem mnoha epidemiologických studií, které srovnávaly, jak častá je incidence (ukazatel počtu nových onemocnění, pozn. red.) různých onemocnění, například alergií, v rozvojových a vyspělých zemích. A zjistily, že je to samozřejmě problém našich vyspělých zemí, kde jsou možná až přehnané hygienické standardy. Měla bych ještě dodat, že v rozvojových zemích se lidé mnohem častěji potýkají s infekcemi parazitů a to je dáváno také do souvislostí.
Náš pan ředitel se těší dobrému zdraví, přestože má ve střevech několik metrů dlouhého obyvatele.
A.cz: Parazité způsobují řadu závažných onemocnění. Můžete uvést konkrétní příklad nemoci související s parazitologickou infekcí?
Ano, nemohu pořád parazity jen vychvalovat. Samozřejmě jsou i patogenní a nebezpeční parazité, u nás by takovým příkladem mohl být měchožil bublinatý, pro laickou veřejnost známý jako borůvková tasemnice. Vím, že jsou občas ojedinělé případy lidí, kteří se jím nakazí s největší pravděpodobností z neočištěných lesních plodů.
K jejich kontaminaci dochází trusem lišky, která je definitivním hostitelem. Ale neznamená to, že jsou třeba všechny borůvky kontaminované. A patogenní je především proto, že člověk je mezihostitel, a tak se u něj tvoří tzv. boubele v parenchymatózních orgánech, jako jsou játra či plíce, které pak poškozuje. V tropických oblastech se ovšem můžeme setkat s mnohem nepříjemnějšími parazity, jako je například malárie a další krevní paraziti. A ti mohou být pro člověka někdy až fatální.
A.cz: Ředitel Parazitologického ústavu Akademie věd Julius Lukeš v loňském roce dobrovolně pozřel infekční stádium tasemnice, aby dokázal její neškodnost a prospěšnost některých parazitů lidskému organismu. Je tedy žádoucí, aby se parazité do našeho organismu vrátili?
Asi je obtížné říci, kde je ta hranice. Naše hypotéza je taková, že dříve lidé měli mnohem chudší stravu a mnohokrát strádali a hladověli, tasemnice tak pro ně byla mnohem větším problémem než pro nás, kteří máme naopak potravy a živin přebytek. Na nás už nebude mít až takový vliv. Nicméně bude to dost nepříjemné onemocnění a nějaký břišní diskomfort a průjmy způsobit může. Rozhodně ale není fatální. Je pravda, že náš pan ředitel se těší dobrému zdraví, přestože má ve střevech několik metrů dlouhého obyvatele.
Jsem přesvědčena, že zčásti je žádoucí, aby se parazité do našeho organismu vrátili. A nejen parazité. Po celý svůj vývoj se člověk sžíval s mnoha organismy, viry, mikroskopickými houbami, bakteriemi, prvoky a červy. Imunitní systém tak měl pořád nějaké podněty a vyvíjel se a utvářel. Dnes díky tomu, že se snažíme žít až ve sterilitě a všemožné bacily zabíjet mnoha dezinfekčními prostředky, náš imunitní systém má podnětů nedostatek. Proto pak vznikají různá imunitně zprostředkovaná onemocnění. Takovéto souvislosti již byly prokázány.
A.cz: Máte nějaká základní pravidla, jak předejít případné nákaze?
Nemusíme se obávat jídel, jako je tatarák; jen bychom měli dbát na zdroj masa a jeho čerstvost. Opak ovšem platí v zahraničí, a tím myslím spíše tropické a subtropické oblasti, tam bychom měli být obezřetní, pokud se jedná o syrové maso, ovoce a zeleninu a navíc bychom měli dbát i o hygienu.
Na druhou stranu, já sama procestovala Afriku a další země, kde je riziko infekce různými parazity vyšší, a nikdy jsem si žádného kamaráda nepřivezla. Někteří z mých kolegů ano, ale ti pracovali v Africe po mnoho měsíců, a tak se riziko infekce parazity mnohonásobně zvýšilo. Pokud se někdo obává infekce parazity při cestování, není nic jednoduššího než se pokusit spojit s nějakým odborníkem, nejlépe parazitologem či krajskou hygienickou stanicí, a požádat o radu či doporučení, jak možným infekcím předejít.
A.cz: Jste příznivcem tepelně neupravených jídel?
Ano, ráda si je dopřeji, když mám možnost. Syrovou zeleninu konzumuji téměř denně. U čerstvé zeleniny je potřeba jen dostatečné očištění. Ve vyspělých zemích je konzumace pokrmů z tepelně neupravených potravin přísně kontrolována, a tak k nákaze může dojít zcela ojediněle. V tropických a subtropických zemích ale kontroly často chybí a riziko je mnohem větší.
U škrkavek dochází k migraci mikroskopických larev. Ty pak mohou migrovat různými orgány i do očí.
A.cz: Je možné, že některé parazity nezničíme ani tepelnou úpravou?
Je známé, že někteří parazité jsou schopni ustát vyšší nebo nižší teploty, ale většina při teplotě vaření či pečení nepřežije. Také záleží, jestli se vysoká teplota k parazitovi dostane – velký kus masa je třeba vařit nebo naopak mrazit déle, aby se teplota dostala i dovnitř.
A.cz: Jak poznáme, že jsme hostitelé takového parazita? Jak poté vypadá testování?
Většina parazitóz (onemocnění způsobené parazity, pozn. red.) se až na výjimky projevuje nespecifickými klinickými příznaky, a proto je nezbytná parazitologická diagnostika. Pokud máme podezření nebo indikaci, že bychom mohli být parazity infikováni, je nezbytné navštívit vhodné diagnostické pracoviště.
Typ zvolené diagnostické metody záleží na typu parazita a na jeho lokalizaci. To znamená, že je naprosto nezbytné vyšetřujícímu lékaři sdělit jestli postižený cestoval, a to i klidně několik měsíců či let zpátky, případně s jakými zvířaty je ve styku nebo zda jedl i tepelně neošetřované maso apod. Na základě všech těchto informací lékař zvolí diagnostickou metodu, která bude jiná pro krevní parazity a jiná pro parazity obývající trávicí systém.
A.cz: Je známé, že někteří parazité ovlivňují i psychiku a chování člověka. Jak je to možné?
Tomuto jevu my parazitologové říkáme manipulační teorie a není to jen v případě člověka. Jde o složitý proces a u každého parazita je založen na jiném principu. Jednoduše řečeno, parazit je schopen ovlivňovat chování svého mezihostitele, aby zvýšil pravděpodobnost svého přenosu na dalšího hostitele. Asi nejlepším příkladem je právě Toxoplasma gondii (parazitický prvok způsobující toxoplazmózu, pozn. red.), kdy bylo prokázáno, že napadení jedinci mají pomalejší reakce a jsou méně obezřetní než nenakažení.
Například toxoplasmou infikovaná myš se stane díky svým zpomaleným reakcím snadnější kořistí pro kočku, která je tím konečným hostitelem. Ta je poté zase zdrojem infekčních stádií pro další mezihostitele. V případě tohoto prvoka člověk slouží jako náhodný mezihostitel. Kočka lidi většinou nežere, proto je člověk slepou větví.
A.cz: Jak takový malý organismus ví, kde se usídlit a kde být jen přechodně?
I tento mikroskopický organismus je poměrně složitý a má mnoho orgánů, nebo odborněji organel. V prostředí se orientuje na základě interakcí na bázi různých molekul s hostitelským organismem, což je ale velmi jednoduše řečeno.
Obecně je možné říci, že u hostitele nebo definitivního hostitele se vyvíjí dospělec (v případě červů) nebo pohlavní forma (u prvoků). Zatímco u mezihostitele se vyvíjí jen larvální stádia (červi) nebo asexuální forma (prvoci). Co se týká počtu hostitelů, to je u každého parazita jinak, některým stačí jediný hostitel (např. roup dětský), jiní, jako právě Toxoplasma gondii, potřebují hostitele dva. V případě mezihostitele to je také různé, někdy parazité přečkávají v jeho organismu, než je pozřen definitivním hostitelem (opět toxoplasma), anebo jej opouštějí.
A.cz: Můžete uvést případy, kdy lidé netušili, že jsou hostitelé nějakého parazita?
Takové jsou běžně případy toxoplazmózy, protože ta se klinicky projevuje jen jako mírná chřipka prvních cca 14 dní, poté příznaky odezní. Tyto infekce se většinou zjistí až po cílené diagnostice. Jinak mám spíše zkušenosti s importovanými infekcemi. Někteří z mých kolegů, jež si nějaké takové parazity dovezli, na ně také přišli jen náhodou. Pociťovali bolesti břicha, proto si provedli diagnostiku.
A.cz: Jak velký mají parazité vliv na lidskou populaci?
Odjakživa parazité fungovali jako regulátoři populací živočichů i lidí, tzn., že slabí jedinci mohli parazitóze podlehnout a přežili ti silnější. Nicméně, cílem parazitů je v převážné většině případů, aby hostitel přežil co nejdéle, protože je nezbytný pro jejich přežití a množení. Zase jednoduše řečeno, čím déle žije hostitel, tím déle žije parazit a tak zvyšuje pravděpodobnost svého šíření, množení a pokračování. V našich podmínkách bych se více obávala virových onemocnění.
A.cz: Jaká je úroveň parazitologie v České republice?
U nás je úroveň opravdu výborná, a to jak v humánní oblasti, tak i ve veterinární medicíně. Máme mnoho výborných parazitologů-vědců, kteří objevují nové poznatky v oblasti diagnostiky, epidemiologie, ekologie či terapie, ale zároveň máme také spoustu výborných parazitologů-diagnostiků. Rozhodně úroveň výzkumu či diagnostiky v oblasti parazitologie je naprosto srovnatelná s úrovní v zahraničí. V České republice bude možná na počet obyvatel nejvíce parazitologů na světě.
