Publikace čítající více než 600 stran vyobrazí tisíc erbů nejstaršího evropského rytířského řádu a třetího nejvýznamnějšího britského vyznamenání. Kniha vyjde na podzim dvojjazyčně, česky a anglicky, coby pocta k Loudovým nedožitým 100. narozeninám.
Podvazkový řád, což je vlivný anglický klub, byl založen v roce 1348 králem Edwardem III. V jeho čele nyní stojí britská královna, členem je také princ Charles.
"Uvažovali jsme proto, jak královskou rodinu oslovit. Velmi nám pomohla prorektorka Univerzity Palackého Jitka Ulrichová, která zprostředkovala schůzku s Otakarem Fojtem, jenž působí na britském velvyslanectví v Praze jako vědecký diplomat a je také místopředsedou Správní rady Univerzity Palackého. Požádali jsme ho o radu a on nám předjednal u pana velvyslance Nicka Archera, bývalého sekretáře prince Charlese, že můžeme knihu prezentovat," popisuje Aleš Prstek z Univerzity Palackého.
Její vydavatelství poté rychle připravilo věrnou maketu knihy včetně překladů životopisných částí. "Osobně jsme knihu předali na velvyslanectví i s průvodním dopisem. Před pár dny jsme dostali odpověď, která nás nesmírně potěšila. Panu velvyslanci přišel princem Charlesem podepsaný dopis, který můžeme v knize zveřejnit v nezměněné podobě jako předmluvu," dodává Prstek.
Princ Charles v dopisu oceňuje Loudovy odborné znalosti i úsilí, s nímž se tématu chopil. "Je možná poněkud nečekané, že se taková historická studie objevuje na Moravě, a je úžasným zjištěním, že tak daleko od domova, na Univerzitě Palackého v Olomouci, se v tichosti zrodily zájem a odborná erudice, jež daly vzniknout tak mistrovsky a elegantně zpracované studii," napsal princ Charles.
Louda, který se narodil roku 1920 v Kutné Hoře, považoval Erby rytířů Podvazkového řádu za své zásadní dílo. Pracoval na něm téměř do své smrti v roce 2015.
Kniha zachycuje i pozoruhodný život heraldika, který se za druhé světové války přes Polsko a Francii dostal do Velké Británie a stal se výsadkářem, absolvoval podobný výcvik jako Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Kvůli zranění ale nakonec obsluhoval radiostanici, čímž také unikl osudu své tříčlenné paraskupiny, která byla sestřelena a nikdo nepřežil.
Právě za války v Londýně se Louda setkal s britskou heraldickou literaturou. "V londýnských ulicích levně kupoval odbornou literaturu z vybombardovaných domů a prostřednictvím rodiny prezidentova kancléře Smutného získal přístup do bohaté šlechtické knihovny, kde si pro sebe začal kreslit znaky anglické šlechty. Kreslířsky nadaný Louda definitivně propadl kouzlu heraldiky," napsal o něm Miloš Doležal v Hospodářských novinách.
Louda zažil i těžkou dobu totality. Odmítl vstoupit do KSČ, v 50. letech byl zatčen Státní bezpečností a dva roky strávil na Mírově. Téměř čtvrtstoletí poté pracoval v olomoucké Vědecké knihovně a naplno se věnoval heraldice. Po sametové revoluci jej čerstvě zvolený prezident Václav Havel vyzval, aby se podílel na tvorbě československých a později českých státních symbolů.
Byl mimo jiné držitelem medaile Za zásluhy II. stupně, kterou dostal právě od Havla, Československého válečného kříže i Československé vojenské medaile za zásluhy. Univerzita Palackého mu udělila čestný doktorát.
"Skutečně unikl jen máločemu v naší novodobé historii - byl ovlivněn nadšením a étosem první republiky, prošel západním odbojem i komunistickým vězením, v normalizačním bezčasí utíkal do vnitřní emigrace, dožil se rehabilitace a stal se autorem státního znaku," shrnul Miloš Doležal.