Přední americký prozaik druhé poloviny 20. století Capote proslul stylisticky vybroušenou novelou ze světa bohémy Snídaně u Tiffanyho nebo průkopnickým true crime románem Chladnokrevně. Osmidílná série nazvaná Zlá krev - Capote vs. labutě se víc soustřeďuje na osobní život, přesto dává vyniknout jeho důvtipu a vypravěčskému umu.
Obojí využíval k pobavení přátel, s nimiž se vídal v nablýskaných newyorských bistrech, kavárnách a restauracích. Odměnou mu byla vřelá pozornost. Optikou tvůrců si na ní vypěstoval podobnou závislost jako později na lécích a alkoholu. Pro věhlas neváhal obětovat ani celoživotní přátelství.
Šedesát let poté, v době sociálních sítí a instantních celebrit odvozujících svou hodnotu od počtu sledujících na Instagramu, je téma stále aktuální. Zřejmě proto po něm sáhl televizní hitmaker Ryan Murphy. Nad cenou slávy a obsedantním pěstování vlastního kultu se zamýšlel již v seriálech Pose a Hollywood nebo první řadě Zlé krve s podtitulem Bette and Joan, která v roce 2017 přenesla na televizní obrazovky téměř vražednou rivalitu mezi herečkami Joan Crawford a Bette Davis.
Původně měla Zlá krev pokračovat příběhem princezny Diany. K tomu však nedošlo a vhodný materiál pro rozkrytí dalšího hvězdného skandálu našel Murphy až v knižním bestselleru Capote’s Women z roku 2021.
Vyzrazené tajemství
Příčinu sváru tentokrát odhaluje hned první epizoda. Časopis Esquire v roce 1975 otiskl kapitolu z Capoteho nikdy nedokončeného románu Answered Prayers. Jízlivý kritik společenských poměrů v ní bez velkého zastírání vyzradil neřestná tajemství svých kamarádek, s nimiž pravidelně obědval a probíral drby v luxusní manhattanské restauraci La Côte Basque. Patřily mezi ně Babe Paley, provdaná za zakladatele televizní stanice CBS, Slim Keith, jejímž přítelem byl třeba herec Cary Grant, C. Z. Guest, kterou na svých obrazech zvěčnil Diego Rivera, nebo Ann Woodward. Ta podle Capoteho zastřelila vlastního manžela.
Žádná z dam nečekala, že pravidelný účastník jejich dýchánků důvěrné klábosení bez svolení zužitkuje při psaní. O to víc je zaskočila a rozzuřila jeho neomalenost.
Capote zase podcenil, jak velký společenský vliv "labutě" mají a nakolik budou lačnit po pomstě. V minisérii se z něj stává persona non grata a hrozí, že ztratí přístup do světa luxusu, ve kterém už se zabydlel. Příběh neohrabaně přeskakující mezi několika dekádami v dalších epizodách sleduje jednak zničující důsledky rozkolu, jednak historii Capoteho vztahů s uvedenými ženami.
Vztah s matkou
Stačilo by málo a Zlá krev by sklouzla k bulváru, který "labutě" vykreslí jako karikatury zámožných paniček. Scenárista Jon Robin Baitz a trojice režisérů ale využívají velkorysé stopáže i talentu obsazených hereček, aby je ukázaly v různorodých polohách.
Máme možnost nahlédnout pod elegantní masky, vidět pýchu, lstivost, strach i nejistotu, s jakou čelí nepolevujícímu společenskému tlaku. Autoři rozporuplným postavám ponechávají důstojnost, zároveň ale neomlouvají jejich četné charakterové vady.
Spisovatelova indiskrétnost nejvíc zasáhla Babe. Křehkou ženu, která současně dokáže projevit nečekanou tvrdost, skvěle hraje Naomi Watts. Capoteho považovala za spřízněnou duši, věřila mu víc než svému šovinistickému manželovi. Nejpevnější linkou série, jež se později větví do mnoha stran a ztrácí počáteční spád, je právě rozpad jejich přátelství.
Diane Lane hraje Slim, která se po vydání povídky ujímá velení protitrumanovské brigády. Velkým comebackem by série mohla být pro Demi Moore v roli Ann, ženy psychicky nevyrovnané a nepříliš potěšené tím, že z ní Capote udělal vražedkyni. Chloë Sevigny jako C. Z. Guest naproti tomu zachovává rozvahu. Do temného příběhu vnáší vřelost a humor.
O prvky gotického románu vyprávění obohacuje Jessica Lange jako Capoteho mrtvá matka. Jejich narušený vztah tvůrcům slouží jako klíč ke spisovatelově osobnosti. Freud by zaplesal. Od postoje k matce se odvíjí protagonistovo chování k jiným osudovým ženám, pro něž byl podle potřeby bavičem, náhradním manželem nebo důvěrníkem, který při nich se skleničkou skotské a pilulkou valia stál i ve chvílích, kdy se od nich ostatní odvraceli. Teprve postupně vychází najevo, co Capote za své "služby" získával na oplátku.
Ani autor Snídaně u Tiffanyho z příběhu nevychází jako ďábelská figura. V podání Toma Hollandera doplňuje galerii ambivalentních queer mužů z Murphyho předchozích seriálů, jako byli sériový vrah Jeffrey Dahmer nebo módní návrháři Gianni Versace a Halston. Kvůli touze po zviditelnění se chová nejkrutěji k těm, na nichž mu nejvíc záleží. Uznání, které tím získává, se ale ukazuje být poněkud prchavým. Zjišťuje, že konec dlouhodobého vztahu bolí víc než kocovina po večírku, kam byl pozván možná trochu nezaslouženě.
Touha po lásce
Podobně jako Toby Jones ve filmu Pochybná sláva a Philip Seymour Hoffman v dramatu Capote také Hollander exceluje v nápodobě spisovatelových osobitých gest a hlasového projevu. Svůj herecký výkon založil na kontrastu mezi vnější teatralitou a vnitřní osamělostí. Nikdy, ani když se v dokumentárně stylizované třetí epizodě stává hlavní hvězdou maškarního bálu, přitom neupadá do parodie. Za vrstvami afektu pořád vnímáme člověka toužícího po proslulosti, penězích a po tom, aby jej druzí upřímně, bez přetvářky milovali.
Minimalistickou pátou epizodu, odehrávající se během jediného dne, po vzoru filmů jako Před úsvitem tvoří převážně trefný dialog dvou postav. Jak v ní poznamenává Capoteho přítel, afroamerický spisovatel James Baldwin, gayové se v 50. a 60. letech nemohli spolehnout na stejně stabilní podpůrnou komunitu jako jiné menšiny. Jejich sexuální identitu i blízcí spíš tolerovali než přijímali. Přesvědčuje se o tom i Capote, kterého Babe po vydání skandální textu bezcitně označí za "homosexuálního dvorního šaška".
Výrok se dotýká dalšího výrazného motivu vrstevnaté série - nesouladu mezi skutečností a rolemi, jež ztvárňujeme. Ať už pro druhé, nebo v rámci pohádek a mýtů, které si o sobě vyprávíme.
Truman Capote byl pověstný okázalým chováním a oblékáním. Ze série vyplývá, že si tímto způsobem vybudoval obranný val mezi sebou a okolím. Když je vše divadlo, nic vás nemůže zranit. Babe byla paradoxně jedním z mála lidí, jimž se nebál otevřít. I proto jejich jiskřivé slovní výměny patří k emocionálně nejbohatším scénám série.
Mnohým jiným dialogům podobná dynamika chybí. Režiséři Gus Van Sant, Jennifer Lynch a Max Winkler se vyjma třetí a páté epizody drží dost u zdi. Dávají vyniknout hercům a dobovým detailům, které nás přenášejí do nóbl prostředí newyorské smetánky. Na ženách drahokamy, na podlaze lakovaný nábytek, na zdech modernistické obrazy. Kostýmy, účesy a scénografie ale neslouží jen k tomu, aby oslňovaly publikum. Pomáhají charakterizovat postavy, pro které je opulentní zevnějšek zásadní.
Podřízení formy a stylu vnitřním i vnějším konfliktům vede zejména v pozdějších, melancholičtějších a introspektivnějších epizodách k vypravěčské stagnaci. Nosné a nadčasové téma mezilidských pout a soužení, které přichází, když jsou zpřetrhána, minisérie spíš rozmělňuje, než rozvíjí. Osobnost Trumana Capoteho, který si nedokázal vybrat mezi pozorností a blízkostí a nakonec ztratil obojí, je však fascinující až do trpkého konce.
Seriál
Zlá krev - Capote vs. labutě
Tvůrci: Ryan Murphy, Jaffe Cohen a Michael Zam
Minisérie je k vidění ve videotéce Disney+.
