Oppenheimer od Christophera Nolana, třetí nejvýdělečnější film loňského roku, končí mrazivou předzvěstí nukleární války. Apokalyptický nádech měly nedávno též satira Nech svět světem, sci-fi Stvořitel, pokračování ságy Hunger Games či seriály Twisted Metal a Silo. Mnoho dalších příkladů bychom našli v literatuře a videohrách.
Odvěká fascinace vlastní zkázou jako by v posledních letech nabrala na intenzitě. Možná kvůli probíhajícím válkám, politické nestabilitě, environmentálním a hospodářským krizím. Možná proto, že "konec světa je produkt", jak slyšíme ve Falloutu, nejnovějším příspěvku k postapokalyptickému žánru.
Výrok sice zaznívá v daleké budoucnosti, stejně jako veškeré dění v této osmidílné sérii jej ale lze vztáhnout k dnešku. Kdo vydělává na strachu, nejistotě a válkách? Supervelmoci? Korporace vyrábějící zbraně a špičkové protiatomové kryty? Duchovní lídři? Fallout ke všem přistupuje stejně jízlivě.
Dokud budou konflikty sloužit k získávání moci, kontroly a vydělávání peněz, nebudou mít lidé důvod žít v míru, říká seriál. Podle tvůrců ale zároveň vždy existuje naděje v podobě jedinců, kteří myslí na druhé. Alespoň občas. V retrofuturistickém světě Falloutu, kýčovitou estetikou upomínajícím Ameriku 50. let minulého století i styl kyberpunk, je takovou postavou mladá Lucy.
Useknutá hlava
Před 219 lety napětí mezi USA a Čínou vyeskalovalo jaderným holokaustem. Nyní se Lucy skrývá v podzemních bunkrech a stejně jako ostatní přeživší doufá, že se jednou zase podaří osídlit zamořenou pustinu nahoře. Společenství ale napadnou cizí nájezdníci a unesou hrdinčina otce. Lucy proto musí na povrch, aby jej vypátrala. Spojence nachází v Maximovi, vojákovi v robotickém brnění, který slouží militantnímu náboženskému řádu zvanému Bratrstvo oceli.
Nesoudržná první epizoda, kterou stejně jako následující dvě režíroval Nolanův bratr Jonathan, uvádí na scénu i třetí důležitou figuru, zlověstného Ghúla. Jak zjišťujeme z flashbacků notně zdržujících vyprávění, dříve byl vlivnou filmovou hvězdou a milujícím partnerem. Po výbuchu atomové bomby zmutoval a teď křižuje krajinou, pronáší cynické hlášky a loví lidi za odměnu. Kromě nosu postrádá slitování s každým, kdo mu naruší plány. I když kousek někdejší lidskosti v něm snad pořád přežívá.
Všechny tři postavy se ženou za stejným objektem slibujícím spásu. V nadsazeném duchu série jde o useknutou hlavu. Cíl ale není tak podstatný jako spojenectví, která během honby za nim vznikají a zanikají.
Málo zajímavé postavy
Ve Falloutu se střetávají různé ideové principy. Lucy navzdory přibývajícím dokladům lidské krutosti neztrácí optimismus, Maximus věří v boží spravedlnost a Ghúl se drží nihilismu. "Všichni chtějí zachránit svět," dí Maximus. "Jen se neshodnou na tom, jak by ta záchrana měla vypadat," dodává prozíravě.
Paralelně sledujeme počínání několika dalších postav, třeba Lucyina bratra Norma, který v podzemí odhaluje temná rodinná tajemství. Vyprávění je obecně dost často orientované do minulosti, ne vpřed.
Ve fádně zrežírovaných dialozích hrdinové rozebírají, co se kdysi dávno stalo, a navzájem si vysvětlují fungování různých úrovní fikčního světa.
Poslední epizoda, snažící se zodpovědět co nejvíc otázek, nemotorně vrší jednu retrospektivu na druhou. Samotná tvorba tohoto univerza představuje významnější náplň série než osudy jednotlivých aktérů. Jejich zajímavost se odvíjí především od charismatu herců. A bohužel jedinou zapamatovatelnou postavou je Ghúl v podání Waltona Gogginse.
Neustálé rozšiřování fikčního světa bychom mohli chápat jako poznávací znamení producentů série Jonathana Nolana a Lisy Joy. Do podobně neskromné šíře už se rozpínalo jejich předešlé sci-fi Westworld. Vzhledem k povaze předlohy šlo ale spíš o scenáristickou nutnost.
Jestliže předností videohry The Last of Us byla lineární, pro seriálové vyprávění jako dělaná zápletka s jasně definovanými charaktery, původní Fallout stejně pevnou dějovou kostru postrádá. Mnohadílná sága z žánru RPG, jejíž první díl vyšel již roku 1997, se odehrává v otevřeném světě, kde si každý hráč vytváří vlastního hrdinu i příběh. Zážitek se odvíjí od toho, jaké mise a jakým způsobem plní.
Autoři adaptace se proto s posvěcením vývojářského studia Bethesda rozhodli jít cestou původního námětu. Zachovali ovšem spoustu dějových motivů, zejména z třetího dílu hry, ikonografii i postavy.
Málo naléhavosti
Fanoušci a fanynky ocení, že barvy, kostýmy i architektura díky nemalému rozpočtu seriálu odpovídají předloze. Uspokojení jim zřejmě přinese samotná možnost strávit osm hodin v neinteraktivním rozšíření jejich oblíbené videohry. Je však otázkou, nakolik atraktivní bude Fallout pro nezasvěcené.
Vinou nekoherentního vyprávění a plochých postav, které ani nikam nespěchají a zabíjejí čas různými bočními misemi, série postrádá naléhavost a rozpadá se na kaleidoskopické pásmo více či méně zábavných nebo bizarních scének. Ty navíc často recyklují nápady z jiných filmů a seriálů.
Westernové přestřelky sice důmyslně napodobují bojový systém ze hry, když ale potřetí sledujete zpomalenou akční scénu, ve které komiksově přehnané násilí podkresluje pohodový jazzový song Elly Fitzgerald nebo Binga Crosbyho, působí to poněkud okorale.
Také jiná žánrová klišé seriál využívá bez ironického odstupu a smyslu pro morbidní či vyšinutý humor, jímž prosluly hry. Vtipy jsou zhusta poněkud pubertálního rázu a zejména závěr se chvílemi topí v sentimentu. Jonathan Nolan se tak opět projevuje jako skvělý designér zaujatý velkými myšlenkami, ale poněkud těžkopádný vypravěč.
Ve Falloutu se vzhledem k mladší cílové skupině nepouští do stejně temných a hlubokomyslných úvah jako v předčasně ukončeném Westworldu. Podněty k přemýšlení - například nad střetem společnosti a jedince nebo lidskou neschopností mírumilovně koexistovat s okolím - jsou nakonec tím nejcennějším, co si ze zdlouhavého a chaotického úvodu do jednoho eklektického světa lze odnést. Také proto, nejen kvůli neradostné vizi budoucnosti, se na konci spíš než očekávání věcí příštích dostavuje úleva, že už je po všem.
Seriál
Fallout
Producenti: Jonathan Nolan a Lisa Joy
Seriál je k vidění ve videotéce Amazon Prime Video.
