Přehlídka, kterou připravil kurátor Adam Hnojil, stála několik milionů korun. Zahrnuje kresby, obrazy i plastiky, potrvá do 19. listopadu.
Absolvent curyšské školy uměleckých řemesel H. R. Giger, jenž žil v letech 1940 až 2014, stylově vyšel ze surrealismu. Zřejmě v důsledku obou světových válek a strachu z té atomové však tato východiska začal obohacovat jakousi postkatastrofickou skepsí i existenciálními pocity. Při znázornění postav spojoval biologické prvky s mechanickými. Reflektoval vlastní úzkosti, strachy nebo noční můry.
Vymyslel třeba bytosti, které nazýval biomechanoidi. Představoval si je jako osoby poskládané z amputovaných rukou a nohou doplněných senzory a počítačem. V souvislosti s jeho tvorbou někdy zazníval termín biomechanický surrealismus.
Jeho zkratkovité kresby plné obsedantních témat a námětů k psychoanalýze odkazovaly též na labyrinty z děl Mauritse Cornelise Eschera. Při malbě používal airbrushovou techniku. Zobrazoval novorozeňata, okultismus, démony, červy, jehly, nebo třeba zbraně a technologické struktury přesahující člověka. "Všichni říkají, že mé obrazy jsou choré. Nemohou ale být spíše zdravou reakcí na nemocné prostředí?" citovaly Hospodářské noviny umělce, jenž svá díla nevnímal jako strašidelná ani hororová.
Proslul zejména díky pracím Necronomicon, které nadchly amerického režiséra Ridleyho Scotta. Pro něj pak Švýcar navrhl Vetřelce, hororového parazita kladoucího vajíčka do těl jiných tvorů, za kterého v roce 1980 dostal Oscara pro nejlepší vizuální efekty. I tato díla, jež založila dodnes pokračující sci-fi ságu, jsou součástí nynější výstavy v Hluboké nad Vltavou.
Giger, jehož práce v Česku naposledy roku 2005 představilo Národní technické muzeum v Praze, mimo jiné obdivoval česko-německou literaturu od Gustava Meyrinka po Franze Kafku. Vytvořil kresby na základě jeho povídky Proměna, podle níž se současná výstava v Hluboké nazývá Proměny.
Na projektu Alšovy jihočeské galerie se podílelo autorovo švýcarské muzeum, umělcova žena Carmen Maria Giger, sběratel Marco Witzig a také český dokumentarista David N. Jahn, který s umělcem spolupracoval. Poznali se kolem roku 2000, kdy mu dělal osobního asistenta. V jeho blízkosti Jahn nakonec žil pět let. "Gigerovo dílo ke mně mluví osobně. Znal jsem ho, byl to blízký přítel. Jeho dílo jsem objevoval skrz něj. Tahle výstava je krásný vhled do jeho světa," říká Jahn.
"Člověk, který zná Vetřelce, bude překvapený, jak hluboké Gigerovo dílo je. Byl velmi známý umělec dávno před Vetřelcem, Vetřelec mu přinesl světovou slávu a s ní bohužel taky trošku výpadek z akademického světa, kde ho až teď po smrti začali uznávat," dodává David N. Jahn.
Výraznou Gigerovou spojkou s českým prostředím byla svého času i kniha nazvaná Vizionářský svět HR Gigera, kterou o něm napsal Stanislav Grof, americký psychiatr českého původu zkoumající změněné stavy vědomí.
Historik umění Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a volavky, svého času upozornil, jak se v socialistickém Československu mezi výstavbou nově vznikajících sídlišť začaly objevovat komické modernistické plastiky nejrůznějších vajec. "Často měla složitou vnitřní modelaci, pukala a pučela, protože měla vyvolávat jarní konotace. Ale většina lidí v nich viděla typická vejce z Vetřelce," poznamenal Karous.
Po listopadu 1989 měl Giger také značný dopad na zdejší cyberpunkovou scénu, jeho estetika lidských těl prorostlých mechanickými svaly a vnitřnostmi se objevovala na soundsystémech českých techno party.
Základní vstupné na výstavu, kterou organizátoři označují za Gigerovu dosud největší ve střední Evropě, činí 225 korun.
Alšova jihočeská galerie vznikla roku 1953. Ozdobou jejích sbírek, které zahrnují přes 28 tisíc předmětů, jsou práce z gotiky a 60. let minulého století. Instituci zřizuje Jihočeský kraj, letos jí dal na provoz 51,4 milionu korun. Loni galerie přilákala asi 63 tisíc lidí, předloni o dva tisíce více.
