Izrael je jednou z 88 zemí, které se na jubilejním 60. ročníku Benátského bienále představuje prostřednictvím vlastního národního pavilonu. V něm má každá země včetně Česka kontrolu nad svou prezentací, která může a nemusí souznít s vizí celkového kurátora ročníku a jím sestavenou hlavní přehlídkou. Akce začíná pro veřejnost tuto sobotu, potrvá do 24. listopadu.
"Umělkyně a kurátorky izraelského pavilonu otevřou expozici, až bude dosaženo dohody o příměří a propuštění rukojmích," hlásá cedule na dveřích izraelského pavilonu, jenž se nachází v benátských zahradách Giardini. Opodál podle agentury AP hlídá bezpečnost několik ozbrojených italských vojáků.
Izraelská výtvarnice Ruth Patir řekla, že ji to mrzí, neboť pro mladé umělce jako ona představuje bienále příležitost, jaká přichází jednou za život. Přesto se takto rozhodla "ze solidarity s rodinami unesených a velkou částí izraelské společnosti, která volá po změně".
Podle deníku New York Times o uzavření pavilonu nebyla předem informována izraelská vláda. Ta přitom zaplatila asi polovinu nákladů. Podle kurátorek Tamar Margalit a Miry Lapidot návštěvníci i tak skrze okna modernistického pavilonu uvidí alespoň jedno krátké video, které je součástí projektu. "Výstava je připravená a pavilon čeká na otevření. Umění ale může počkat, zatímco ženy, děti a lidé, kteří teď zažívají peklo, čekat nemohou," cituje kurátorky britský deník Guardian.
"Je to velmi odvážné rozhodnutí," chválí krok Adriano Pedrosa, brazilský kurátor celé hlavní části letošního bienále. "A myslím, že je to i velmi moudré rozhodnutí. V současném kontextu by bylo velmi těžké představit nějaké dílo," dodává Pedrosa, který do hlavní přehlídky zahrnul i díla tří palestinských umělců.
Jeden z nich, v New Yorku žijící Khaled Jarrar, nepřijede osobně, protože nedostal vízum. Další, palestinská architektka Dima Srouji, se k izraelskému gestu vyjádřila kriticky. "Dosažení klidu zbraní a propuštění rukojmích by izraelskému pavilonu umožnilo pokračovat jako dřív. My ostatní ale bojujeme proti 75 let trvající okupaci a apartheidu. Bojujeme za naše osvobození, nikoliv za klid zbraní," vzkázala.
Podle serveru The Times of Israel měla izraelská expozice připomenout izraelské i palestinské ženy, které zemřely ve válce Izraele s Hamásem. Projekt měl podpořit rukojmí držené v Gaze a jejich příbuzné. Kurátorky a autorka díla věří ve dvoustátní řešení konfliktu, aby Izraelci s Palestinci žili vedle sebe v míru.
Od února přitom tisíce propalestinských aktivistů včetně fotografky Nan Goldin nebo Jesseho Darlinga, transgender vítěze britské Turnerovy ceny z roku 2019, usilovaly o vyloučení Izraele z letošního ročníku přehlídky. Výzvu zveřejnila skupina, jež si říká Aliance pro umění, ne genocidu. Ta šíří petici, jež požaduje zákaz izraelské účasti, a slibuje další protesty na místě. Rozhodnutí Izraelců uzavřít vlastní pavilon kolektiv zkritizoval na Instagramu jako "prázdné, oportunistické gesto".
Aktivisté obviňují Izrael z toho, že se v Gaze dopouští genocidy. Argumentují tím, že v letech 1950 až 1968 italská vláda zakázala účast na bienále Jihoafrické republice kvůli tehdejšímu režimu apartheidu v této africké zemi. Italský ministr kultury Gennaro Sangiuliano však Izraelce podpořil. "Izraelci mají nejen právo, ale dokonce povinnost podat svědectví v době, kdy je zasáhli tak nelítostní teroristé," uvedl.
Pořadatelé podobně odmítli výzvy k uzavření íránského pavilonu. Rusko se letošního ročníku neúčastnilo z vlastního rozhodnutí.
Izraelská ofenziva v Pásmu Gazy reaguje na teroristický útok Hamásu z loňského 7. října, při němž palestinští teroristé zavraždili přes 1200 lidí a dalších zhruba 250 unesli. V rámci odvetné akce v Pásmu Gazy zemřelo přes 33 tisíc lidí, tvrdí tamní úřady ovládané Hamásem. Číslo nelze nezávisle ověřit.
Před vojenským tažením uprchlo přes 80 procent více než 2,3 milionu lidí žijících v Gaze a nevládní organizace již týdny varují před humanitární katastrofou.
Tragická událost poznamenala i jiné kulturní akce. Kritické hlasy na adresu Izraele zazněly na udílení filmových cen Oscar i hudebních Grammy nebo na festivalu Berlinale.
V únoru organizátoři mezinárodní písňové soutěže Eurovize odmítli song izraelské soutěžící, protože jej považovali za příliš politický, což je proti pravidlům. Izrael podle médií následně souhlasil s úpravou textu skladby.
