Kamenné chleby položené na bíle prostřeném stole nebo také plechové sochy ze šrapnely potrhaných střech a vrat ukrajinských domů jsou k vidění na výstavě nazvané Unexpected. V pražské Galerii Rudolfinum potrvá do 30. června.
Že kameny mohou vypadat jako chléb, který je nyní na Ukrajině opravdu tvrdý, ji napadlo v karpatské vesnici Berezova. Tam se uprchlice z metropole Kyjeva Zhanna Kadyrova, podle českého přepisu Žanna Kadyrovová, uchýlila po začátku ruské invaze na jaře 2022. V prudkém svahu našla posazený malý domek, který brzy proměnila v "kulturní dům". Čtyři jednoduše zařízené pokoje se staly galerií, kde také pořádala filmové projekce pro vesničany.
"To ale nemůžete brát do ruky, to je umění," říká Kadyrova s pobaveným údivem hromotlukovi, který se během vesnické vernisáže začíná přehrabovat kamennými chleby. Mezi plochými krajíci si vybírá vhodný brousek pro zavírací nůž, jejž pohotově tahá z kapsy. Scénu zachycuje dokument promítaný v Rudolfinu hned vedle vystavených bochníků. Film přibližuje, jaký rozruch umělkyně přinesla do podhorské vesnice.
Nakrátko ostříhaná světačka se ocitla v komunitě lidí, kteří se pravděpodobně nikdy nesetkali se současným umění. Kadyrova se s nimi potkává v prodejně, která je zároveň barem. U stolu nad skleničkou si povídá s místními a přitom do skicáře rychlými tahy kreslí jejich portréty.
Další záběry ji ukazují, jak energicky poskakuje po kamenech v širokém korytě, jež divoká horská voda zřejmě zaplňuje jen občas. Vhodné balvany nakládá se spolupracovníkem Denisem Rubanem do motorového minivozítka.
Později Kadyrova přebírá a čistí kameny, které pak Ruban rozřezává na plátky. "Nářadí nám pomohli obstarat místní. Z Kyjeva jsem utíkala nalehko. Vůbec jsem v tu chvíli nemyslela na umění," vzpomíná.
Před kamerou nepůsobí bezradně nebo snad deprivovaně. Činorodě zdobí svůj domek před vernisáží, na travnatém zápraží staví improvizovaný stůl a dřevěné špalky jako posezení pro publikum, které vzápětí přichází a občerstvuje se kalíškem vodky.
Filmový dokument se prolíná s vystavenými objekty, které jsou v Praze často totožné s těmi na obrazovce. Vyšívané obrazy s folklorními motivy, prostřený stůl s paljanycjou a vedle toho měkká melodie ukrajinštiny či záběry na karpatské poloniny: to vše divákovi přináší autentický, romantický dotyk Ukrajiny. Je to zároveň nejosobnější část výstavy.
Další práce už tvoří vysoce stylizované objekty současného umění. Ukázka rukopisu, se kterým se Zhanna Kadyrova prosadila na mezinárodní scéně ještě před válkou. Ta se nyní propsala i do běloskvoucích objektů z plechu a keramiky.
Obrazy z rozbitých keramických dlaždic autorka vytvářela od roku 2009 v cyklu Mapy. Nový soubor Výstřely z let 2022 až 2023 představuje velké bílé dlaždice rozbité střelou. Pavučinová prasklina s černým středem představuje silné a zároveň velmi výtvarné gesto.
Minimalistickým uměním se silným protiválečným apelem jsou velké světlé geometrické tvary. Jehlan, krychle nebo koule z bíle natřeného plechu mají potrhaný plášť. Vyrobeny byly z částí střech a vrat domů zničených výbuchy ruské munice. Autorka je natřela hustou vrstvou bílé. Tak tlustou, že se o ostré okraje potrhaného plechu už nikdo nemůže zranit.
Objekty nazvala Neškodná válka. "To je kritika Evropanů, kteří vnímají naši válku jako něco bezpečného, vzdáleného a abstraktního," říká umělkyně, jíž naopak připadá divné, že se ještě vůbec konají výstavy, "zatímco jinde jsou zabíjeni lidé, města jsou spalována a přírodní zdroje ničeny".
Série osmnácti videí zachycuje na první pohled děsivou podívanou: vojenská raketa letí nízko nad krajinou. Nad městem, přírodní krajinou, nad pobřežím. Ale neexploduje. Je to jen samolepka nalepená na okně jedoucího auta či jiného dopravního prostředku, přes který se dívá kamera.
Tato mystifikační videa Kadyrova natáčela na různých místech, kam se dostala se svým uměním. Do poklidných krajin především západního světa tak přinesla nebezpečnou iluzi. Cyklus nazvaný Ruská raketa má jednoduchý cíl: "Prostě sdílet zkušenost s Ukrajinou. Připomenout lidem v mírumilovných městech, že jinde žijí úplně jinak."
Silný vztah k materiálům a zároveň svou potřebu mluvit o válce promítla Kadyrova do monumentální instalace Kulturní dům. Uprostřed noblesního sálu Rudolfina navršila hlínu ohraničenou obrubníky. Uprostřed se tyčí plechová konstrukce skrz naskrz proděravělá výbuchy a střelbou.
"Byl to původně malý sklad ve vesnici, která se ocitla na frontové linii," popisuje původ stavby, do níž umístila křišťálový lustr. Ten vzala ze zničeného kulturního domu v Beryslavi, města v Chersonské oblasti, jež bylo do konce roku 2022 okupované.
Objekt Kulturní dům sochařka věnovala všem zničeným ukrajinským památkám, které se snaží v dalším svém projektu katalogizovat.
Závěrečná část pražské přehlídky patří květinám zachráněným z vyhořelých domů a institucí zasažených ruskou vojenskou silou. Kadyrova je fotografuje i fyzicky sbírá a stará se o výhonky, které vyrostly na spálených rostlinách. Jednu z výstavních síní, Masarykovu pracovnu, proměnila v malou džungli rostlin v květináčích, přeživších svědků války.
Třiačtyřicetiletá Zhanna Kadyrova dospívala během rozpadu Sovětského svazu a prvních svobodných let Ukrajiny. Je zakladatelkou skupiny Revolučně experimentální prostor, která usiluje o kultivování veřejného prostoru a uvědomění si jeho hodnoty. Aktivně vystupovala během takzvané oranžové revoluce v roce 2004 a devět let nato při protestech na kyjevském Majdanu. Roku 2019 vystavovala v mezinárodní sekci Benátského bienále, od té doby v mnoha dalších zemích.
V Praze ji poprvé před pěti lety představila galerie Zahorian & van Espen, která jí o rok později připravila v Bratislavě druhou výstavu, tentokrát společnou s Jiřím Kovandou.
