Když projíždíte krásnou krajinou psárských lesů, vykoukne na vás Restaurace U Zdenky. Místní, chataři a cyklisté vědí, že tady je třeba se zastavit. Skvělá kuchyně, několik druhů točeného a paní Jana, vždy usměvavá hostinská.
"U Zdenky se to tu jmenuje po mé mamince, té jsem se tu motala kolem sukně odmalička, my jsme hospodská rodina už od pradědy," říká dnešní šéfová Jana.
Původní Občerstvení a prodejnu láhvového zboží založil v roce 1929 pradědeček paní Jany. Tehdejší stánek zapadl do turistického boomu 30. let. Zanedlouho přistavěli kuželník a osvětlený taneční parket. Hosté se sem jen hrnuli.
V 50. letech všechno schramstla komunistická Jednota. Janině mamince Zdeňce, po které je malebná hospůdka pojmenována, ukradli živnost. Jako výsměch jí pak ještě laskavě nabídli vést provozovnu dál. Dovolili jí provozovat vlastní podnik, který vypiplali její předci a který jí následně ukradli. Nevzdala to, nemohla to udělat lidem, kteří sem rádi chodili.
Když komunisti vrátili nakradené majetky, paní Jana slávu rodinné restaurace obnovila. A dnes je to vyhlášené místo. Můžete si sednout uvnitř i venku, obslouží vás oknem, kterým vidíte přímo na pípy. Je tu krásný výhled a klid. Od vedle z kuchyně slyšíte naklepávání řízků, venku spokojený hlahol cyklistů a občas někdo nakopne silnou motorku.
Domácí kuchyně U Zdenky: rajská, koprovka, svíce, sekačka, řízek... My jsme si dali hovězí na brusinkách a španěláka.
Zveřejnil(a) Hospody se nevzdáme dne 27. červen 2016
A ta domácí kuchyně! Rajská, koprovka, svíce, sekačka, řízek, hovězí na brusinkách, španělský ptáček. Zkusili jsme skoro všechno a bylo to výborné. Paní Jana vše dělá sama.
Přes den obsluhuje takovou rychlostí, že jí naše kamera téměř nestačila zaznamenat. Večer a v noci pak vaří na druhý den. Na nic tu nečekáte a ještě od paní hostinské načerpáte tolik energie, že vám vystačí na další den.
Když se cyklisté připijí, zamykám kola
"Je to láska k téhle práci, ráda dělám lidem radost," říká s úsměvem paní Jana. Skvělá atmosféra, pelotony spokojených cyklistů, v lokále sedí štamgasti, místní i chataři, někteří sem chodí přes 50 let. Všichni na paní Janu nenechají dopustit, přestože dokáže být přísná.
"Když se tady cyklisté připijí, seberu jim kola, zamknu je dozadu do lokálu a zavolám jim taxíka. Mám takový pocit, že už jsem zachránila několik životů," říká.
A proč se téhle hospody nevzdají? Protože je to jistota uprostřed lesů, vedená laskavou ženskou rukou.
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních sítích Instagram a Facebook.
