V rámci našeho putování po hospodách jsme se rozhodli vyrazit i za hranice. A to k našim jižním sousedům do Rakouska, kde leží zábavní park Prater a v něm vyhlášený Schweizerhaus. To je česká hospoda uprostřed Vídně, ve které platí, že pivo teče skutečně proudem!
Pípa se nezastavuje, teče nepřetržitě a sehraní výčepáci z celého světa makají jako pivní šrouby. Po šenku se organizovaně valí řada půllitrů, které jsou plněny natřikrát, než se objeví úhledná čepice. Čech, Slovák, poprvé jsme viděli čepovat pivo Inda! Je to koncert virtuosů. Skladba pro pivko a orchestr uspokojí všechny návštěvníky s chutí na orosený půllitr.
Schweizerhaus patří k největším gastronomickým lákadlům Vídně. "Ani já, ani můj otec jsme se nikdy netajili tím, že pocházíme z jižních Čech. Naopak. Všichni Vídeňáci to vědí," říká výbornou češtinou Karl Kolarik, syn zakladatele Schweizerhausu.
Rodina Kolariků - česky Kolaříků - se usadila ve Vídni koncem 19. století. V roce 1901 se narodil syn Karel, vyučený řezník a uzenář, který v pouhých 19 letech restauraci převzal. Zatímco jméno restaurace zachoval, všechno ostatní dovezl z Čech - a to včetně piva.
Kolarik tehdy jezdil po kraji a hledal pivo, které by okouzlilo jeho hosty. V jedné z putyk mu tehdy pivo zachutnalo a vypil jich více, než by měl. Druhý den mu však překvapivě nebylo špatně, rozhodl se tedy do hospody vrátit, aby zjistil, co tak lahodného pil. V jeho pivnici se tak v roce 1926 začal točit Budějovický Budvar, letos je to už 90 let!
A českým pivem to neskončilo! Na jídelníčku se objevily české speciality jako dršťková polévka nebo pečená kolena. Zároveň jako první v Rakousku umožnil Karl Kolarik hostům, aby přípravu jídla sledovali v prosklené kuchyni.
Nejslavnější hostinský všech dob
I díky tomu si Vídeňáci Kolarika zamilovali, dokonce tak, že se po něm rozhodli pojmenovat ulici. Když tak půjdete v hlavním městě Rakouska po Karl Kolarik Weg, vězte, že je pojmenována na počest nejslavnějšího vídeňského hostinského všech dob. Navíc muže s jihočeskými kořeny, který se bezpochyby stal věrozvěstem českého piva v Rakousku.
Jeho syn, rovněž Karl, pokračuje ve stopách svého otce. Je to velký elegán, který sbírá pivní pípy, má obrovskou sbírku historických plechových reklamních tabulí rakouských a českých piv, které jsou všude po hospodě vystaveny. "Táta na Čechy nikdy nezapomněl, byl patriot. Proto tady točíme české pivo," popsal Kolarik. Jeho vnuk, rovněž Karl, se stará o PR a pracuje tu stejně jako jeho sestra, matka i teta.
A všichni je tu znají. Šéf je tu za hvězdu, každý host se s ním chce vyfotit nebo alespoň potřást pravicí a prohodit pár vlídných slov.
Ano, tohle je rodinný podnik, rodinné stříbro, tradice a závazek. "To víš, jsou to opravdu těžký boty, ale je to úžasné, tohle místo má historii, které si vážím a chci v ní pokračovat," říká Karl Kolarik nejmladší přesvědčivě.
Speciál: Hospody se nevzdáme
Mapujeme osobité restaurace, hospody, kluby a putyky po celém Česku.
Nechte se inspirovat nevšedními příběhy a nahlédněte do zákulisí míst, kde se točí skvělé pivo a vládne jedinečná atmosféra.
Připravili jsme pro vás sérii reportáží a video dokumentů, kterými vás provede moderátor a režisér Zdeněk Suchý.
Největší zahrádka v Evropě nabízí oázy klidu
V největší české pivnici na světě může dnes najednou sedět 2400 lidí, z toho 1600 na otevřené zahradě pod kaštany, což z ní činí největší hospodskou zahrádku v Evropě. Přesto se v ní cítíte útulně, stolky v zahradě jsou odděleny ploty porostlými popínavou zelení, vytvoří se tak klidné oázy pro každého.
V hospodě přemýšleli nad tím, že by obří zahradu zastřešili, vždy ale z nápadu sešlo. Hospoda by tím sice získala možnost celoročního provozu zahrádky, lidé by tak ale přišli o kouzlo vysedávání v parku. Ono takovému vychlazenému pivu pod širým nebem se těžko něco vyrovná.
Zvlášť když na něj nemusíte v podstatě ani čekat. Pivo dostanete nejpozději do dvou minut, jakékoli jídlo do pěti. Takovou mají zásadu, neporušitelné pravidlo. Každý den pracuje pro blaho návštěvníků 90 členů personálu, kuchyně je čistá a perfektně organizovaná. Zaměstnanci však nejsou stroje, mají tu k zákazníkům skvělý vztah - když přicházíte, přivítají vás, a když odcházíte, podají ruku, poděkují za návštěvu a popřejí hezký den.
A proč lidé milují českou hospodu uprostřed Vídně? Protože posezení pod širým nebem v zahradě plné stromů a s oroseným půllitrem se těžko něco vyrovná. Zvlášť když na pivo nečekáte ani dvě minutky.
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních sítích Instagram a Facebook.
