Byly doby, kdy stačilo, aby v hospodě spadl strop, a elita českého národa by rázem zmizela z povrchu zemského. Vypovídá to ve zkratce vše o našem přístupu k hospodám jako tavicím kotlům českého živlu, podnikání, sebevědomí, české kultury i tradice bezduchého tlachání a pivního brblání, v nichž jsou Češi bezkonkurenčními mistry.
Speciál: Hospody se nevzdáme
Mapujeme osobité restaurace, hospody, kluby a putyky po celém Česku.
Nechte se inspirovat nevšedními příběhy a nahlédněte do zákulisí míst, kde se točí skvělé pivo a vládne jedinečná atmosféra.
Připravili jsme pro vás sérii reportáží a video dokumentů, kterými vás provede moderátor a režisér Zdeněk Suchý.
V oněch dobách se ovšem v hospodách nebrblalo, řešily se tu otázky bytí a nebytí národa. To navíc krásnou, čistou a spisovnou češtinou, neboť právě v hospodách se scházeli obrozenci, vlastenci, kteří si podporu českého živlu vzali za svou a správně pochopili, že pivo je jeho nedílnou součástí. Ono to tedy hodně souvisí s tím, že v podnicích lepší pověsti vládla němčina a těžko jste si tu mohli objednat „vídeň“ v rodném jazyce.
Pivo ostatně pomáhalo formovat vlastenecké povědomí, minimálně od 15. století bylo považováno za národní nápoj, zatímco víno platilo spíše za nápoj cizácký. Kdo se hodlal cítit Čechem, musel si prolévat hrdlo pivem, takže zlatavý mok šel po staletí ruku v ruce s národním povědomím, až se kdesi na trase propojily - synonymum pro Čecha je tedy pivo a naopak.
Druhým dechem je ale třeba dodat, že ani Němci neodolali vábení bílé pěny a začali infiltrovat řady štamgastů, což vedlo ke smíření obou národů pod vírou v jedinou pravou pípu. Bez ohledu na rodný jazyk, jediné, co zajímá opravdového pivaře, jsou vypláchnuté trubky a dobrá míra. Právě relativita všech věcí tváří v tvář této jediné životní jistotě pomohla stvořit pivní kulturu jako hybatele mírových procesů a my můžeme jen litovat, že model „hospoda“ není přenosný i na další místa dlouhodobých národnostních či náboženských konfliktů.
Neboť co si budeme nalhávat, pokud má někdo zásluhu na tom, že rozpad Československa proběhl v míru, nejsou to Klaus s Mečiarem, ale právě pivo.
V hospodě se vyřeší všechny problémy
Psychoterapeutická role hospody je totiž zcela zřejmá. Bojovný Čech si nad pivem zanadává, vysloví své teorie o stavu světa, nabídne jediná možná řešení a smířen s tím, že více dělat nelze, pokojně a vrávoravě odchází domů poslechnout si výčitky své manželky, které ho ostatně v řádu hodin vrátí do té samé hospody, kde začne tento koloběh nanovo.
A to nepíšeme o praktických věcech, jako jsou prasklé stoupačky, vybitá baterka u vozu nebo požár. Ve všech podobných případech najdete odborníka na dané téma jedině v hospodě a jedině hospoda a případný úplatek v podobě pár půllitrů vám umožní vše řešit. A vyřešení problému tam pak náležitě oslavit.
Hospoda je zkrátka chrám moudrosti. Jak říká slavné pivní pořekadlo: "Neznám na světě místo, kde by bylo mi líp, řeknu pravdu vám čistou, je to ve stínu píp. Tam trávím své volné chvíle a koukám skrz modrý dým, na moře pěny bílé, jenom blázen mi nevěří: v pivu je totiž Bůh!"
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních sítích Instagram a Facebook.
