Praha – Měli jsme první univerzitu ve střední Evropě, Praha bývala centrem vzdělanosti, Univerzita Karlova pojmem. Dnes se nevejde do první dvoustovky světových univerzit, Češi se zoufale potýkají s absencí duchovních elit a vzdělanost je trpěnou popelkou.
"Ruku v ruce s rozšiřováním všeobecného vzdělání se po celé Evropě snižuje jeho celková úroveň a stoupá nevole vůči vysoké vzdělanosti. Mnozí varují před vytvářením elit, což je pro dnešní nivelizující dobu příznačné. Ve skutečnosti právě dnes duchovní elity zoufale potřebujeme," upozorňuje pedagog, filozof, historik a spisovatel Vladislav Dudák.
Jak se znovu stát národem vzdělanců? "Pedagogika táhnoucí střední vrstvu nahoru byla nahrazena pedagogikou strhávající střední vrstvu dolů. Průměrná úroveň stále rychleji klesá. Zastavme tento trend a bude lépe," je přesvědčen Vladislav Dudák.
Aktuálně.cz: Již v lednu 1347 papež Kliment VI. oznámil v listině zřízení obecného učení (univerzity) v Praze. Proč právě zde, když v té době ještě ve střední Evropě nikde nic podobného nebylo? Bylo to dáno nějakým výsostným postavením Prahy? Nebo velkým vlivem přímluvců – českého a římského krále Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic?
Ono to založení pražského vysokého učení již dlouho "viselo ve vzduchu". Chybělo málo – konkrétně méně sobeckých zájmů vyšší šlechty, která nechtěla, aby se vedle ní objevila po boku krále ještě další vlivná skupina, představitelé univerzity – a mohli jsme mít univerzitu již v době vlády krále Václava II.
Důvody byly jistě i politické. Karel IV. měl neobyčejně promyšlenou evropskou politiku a po postupné rezignaci na bezprostřední politický vliv v Itálii programově vytvářel z Prahy nové politické a kulturní evropské centrum. Součástí této politiky bylo jak povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, tak i založení univerzity.
A.cz: Ze škol máme všichni v hlavách zasunuto slovní spojení "temný středověk". Nakolik je to oprávněné třeba vzhledem ke středověké (ne)vzdělanosti?
Vizitka PhDr. Vladislava Dudáka
Narodil se v roce 1958 v Řevnicích. Vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze.
Sám sebe považuje za "nájemného filosofa" a přesně tak se cítí. Je mj. autorem a spoluautorem učebnic filozofie a společenských věd pro ZŠ a SŠ, spoluautorem VŠ skript Kapitoly z filosofie člověka a Kapitoly k filosofii vědy.
Je hlavním autorem dvousvazkové Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu a spoluautorem knihy Santiniho cesta za světlem. Byl vedoucím redaktorem humanitních oborů osmisvazkové Všeobecné encyklopedie Diderot.
Takzvaný "temný středověk" je přinejmenším pro období od 11. století novodobý mýtus a zavádějící floskule. Programově takové vidění středověku prosazovali již představitelé renesance, u nás se tento mýtus hodil především ideologům komunismu a dodnes je bohužel velmi živý. Ve skutečnosti středověký vzdělávací systém byl promyšlený a plně dostačoval tehdejším potřebám (a ani dnes nechceme od všeobecného vzdělání více). Vzdělání si lidé vážili a například výuka logiky byla na takové výši, že se o tom dnešnímu střednímu školství ani nezdá.
A.cz: Kde se tedy vzaly naše zkreslené představy o středověku?
Je to tak, že všechno dobré a progresivní, co středověk přinesl, jsme přijali jako samozřejmost, aniž bychom si uvědomovali středověké kořeny. A tak nám potom pro středověk často zbylo jen to negativní, například ono "upalování čarodějnic", které ve skutečnosti bylo nejrozšířenější na počátku novověku, "vypasená" církev coby neuvěřitelně stupidní zjednodušení a zkreslení problematiky a středověká nenávist vůči vědě a poznání, což je opět obrovské zjednodušení.
A.cz: Stala se Praha díky univerzitě centrem středoevropské vzdělanosti? Sjížděli se sem učenci a studenti z celé Evropy?
Ano, stala se jedním z center. Nicméně středověké univerzitní školství nefungovalo tak, že by do Prahy přijeli učenci a studenti a už zde zůstali. Typické pro ně bylo neustálé cestování mistrů i studentů mezi různými univerzitami. Toto propojení bylo nesmírně intenzivní a frekventované, kam se na ně dnešní mezinárodní studentský program Erasmus hrabe.
Díky tomu byla rozšiřována vzdělanost po celé Evropě, rozvíjely se osobní i obecně kulturní vztahy a nové poznatky si rychle získávaly své přívržence v širokém prostoru. A do této úžasné vzdělávací sítě byla pražská univerzita začleněna jako jeden z významných prvků. A samozřejmě zvláštní význam měla pražská škola pro střední Evropu, protože univerzity v dnešním Polsku, Rakousku, Maďarsku a Německu byly založeny později.
A.cz: Každému jsou notoricky známé promoční fotografie z Karolina. Je skutečně sídlem univerzity od roku 1383?
Ano, teprve po smrti Karla IV. získala univerzita stálé reprezentativní sídlo. Tehdy král Václav IV. věnoval Karlově koleji rozsáhlý komplex budov u Železné ulice a Ovocného trhu, k němuž patřil i jeden z tehdejších nejvznosnějších pražských domů – dům mincmistra a důlního podnikatele Johlina Rotleva. Jako sídlo Karlovy koleje (Karolina) byla budova využívána po úpravách až od roku 1386, takže to by byl přesnější letopočet pro označení Karolina za sídlo univerzity. K těm nejstarším částem Karolina patří románsko-gotické prostory v suterénu a přízemí a nádherný goticky arkýř (arkýřová kaple), který je sice původní, ale přenesený na jiné místo objektu, než kde původně býval.
A.cz: Dne 18. ledna 1409 vyhlásil král Václav IV. Dekret kutnohorský, jímž český univerzitní národ získal přednostní postavení. Nebyl to ale krok zpět? Nebyla by nadnárodní, v Evropě vyhlášená univerzita, slovutnější a pro význam a věhlas Prahy výhodnější?
Nám se to dnes hezky říká. Ale když se na to podíváme z hlediska tehdejší doby, byl to chytrý politický tah, kterým chtěl král získat pro své zahraniční politické záměry (mj. navrácení titulu německého krále) podporu českých univerzitních mistrů. Budoucnost ale nikdo nepředvídá, a tak z dlouhodobého hlediska tento tah znamenal bohužel regres. Každopádně není namístě moralizovat, jak je dnes zvykem.
A.cz: Že by předzvěst "čecháčkovství"?
Ne, rozhodně to nebyl projev "nacionalismu" ani "čecháčkovství". Univerzita byla politicky rozdělena mezi tzv. čtyři "národy". Byl to národ český (české země, Uhersko a Sedmihradsko – etnicky Čechové, Němci, Maďaři...), saský, bavorský a polský (převážně Němci). Každý "národ" měl jeden hlas, což bylo velkorysé uspořádání a sloužilo zakladateli ke cti. Václav IV. v Kutnohorském dekretu píše, že je povinností panovníka milovat každého, ale láska že vždy vzniká u sebe a sobě nejbližších, a proto v české Praze by měli mít hlavní slovo Češi (míněno zemští, nikoli etničtí). A dovolává se při tom mimo jiné francouzské Sorbonny, kde mají obdobně Francouzi rovněž privilegované postavení.
A.cz: Dnes není Univerzita Karlova ani v první dvoustovce mezi světovými univerzitami. Co všechno může za tento propad?
Neštěstím možná bylo již rozdělení univerzity na českou a německou část roku 1882 a nacionální rivalita, která často vedla k tomu, že obě univerzity ostentativně ignorovaly, co se děje na univerzitě druhé. Zvláště na německé univerzitě přednášela řada světově významných kapacit (Ernst Mach, Christian Doppler, Albert Einstein) a tím, že po vzniku Československa byla zákonem určena za nositelku tradic pražské univerzity pouze česká Univerzita Karlova, jsme se vlastně této části dědictví naší vzdělanosti zřekli.
A nezapomeňme, že vícenárodní vědecký kvas v Praze reprezentovalo v meziválečné době i exilové ruské a ukrajinské vysoké školství s řadou vynikajících osobností. I o to jsme vlastní vinou přišli.
Dalším negativním faktem typickým pro náš prostor je, že jsme nedokázali vynikající kapacity světově prosadit. Měli jsme a máme vynikající lékaře, biology, techniky... Mnozí by si zasloužili i Nobelovu cenu. Byli a jsou však jako uzavřeni v začarovaném kruhu.
A pak je tady také éra vlády KSČ – negativa jsou známa, netřeba je připomínat, ale i zde bychom měli zachovat při hodnocení objektivitu – to musí zhodnotit povolanější, ale myslím, že ne ve všem znamenaly změny po roce 1989 progres.
A.cz: Může získat Karlova univerzita v Evropě zase významnější věhlas?
Nejen Univerzita Karlova, ale celá naše věda. Pokud se zcela změní systém financování a hodnocení v naší vědě a školství. Podle současných kritérií by Albert Einstein na vysoké škole nejspíš neobstál a zřejmě by nezískal jediný grant.
A.cz: V jakém historickém období si český národ nejvíce považoval vzdělanosti a bral ji za svou prioritu a největší přednost? A jak jsme na tom s přístupem ke vzdělanosti dnes?
Těžko odpovědět. Snad jen že ruku v ruce s rozšiřováním všeobecného vzdělání se po celé Evropě snižuje jeho celková úroveň a stoupá nevole vůči vysoké vzdělanosti. Redukce vzdělání a vědy na "praktický přínos" je vysloveně zhoubná. Mnozí navíc varují před vytvářením "vzdělanostních" elit, což je trend, jehož "komunistické" kořeny se docela dobře uchytily v dnešní celoevropské nivelizující společnosti. Svědčí o tom třeba nedávné rušení výuky latiny ve Francii, které je zdůvodňováno nebezpečím vytváření elit. Ve skutečnosti právě dnes duchovní elity zoufale potřebujeme.
A.cz: Co byste Čechům radil? Kudy zpět mezi národy vzdělanců?
Jak řekl nedávno zesnulý profesor Vopěnka, první ministr školství po listopadu 1989: "Zatímco meziválečné školství bylo zaměřeno, co se intelektu týče, na střední a horní vrstvu mládeže, po roce 1948 se prosadil směr zaměřený na střední a dolní vrstvu". A tento směr se pozvolna prosadil – komunismus nekomunismus – po celé Evropě. "A tak pedagogika táhnoucí střední vrstvu nahoru byla nahrazena pedagogikou strhávající střední vrstvu dolů." Zastavme tento trend a bude lépe.
