Jaký je v současnosti trend v kouření marihuany?
Především je třeba zdůraznit, že kouření marihuany už není tak moderní. Většina kuřáků dnes přechází na takzvaný vaporizér neboli odpařovač, u kterého je jistá dávkovatelnost. Kouření tak postupně upadá. Dnes si takzvaně balí jointa jen ti, co nemají na to, aby si vaporizér pořídili. Uživatele marihuany navíc nebrzdí zlozvyk známý u kuřáků tabáku, kteří potřebují kromě jiného i zažívat pocit, že drží cigaretu v ruce. Během dne spotřebují této drogy podstatně méně než právě uživatelé tabáku.
Kouření marihuany se sice snižuje, její užívání nikoli. Veškerá statistická data vyplývají jen ze sdělení samotných kuřáků, takže epidemiologie není tak přesná. Myslím ale, že užívání této látky se do dnešní doby nijak nezměnilo.
Jak je možné, že je společnost vůči marihuaně tak pozitivně naladěná?
Oproti cigaretám, které způsobují kardiovaskulární onemocnění, nádory plic a podobně je marihuana skutečně méně nebezpečná droga. Lidé si ale většinou neuvědomují, že právě rekreačním užíváním marihuany vzniká návyk, a takoví kuřáci poté mohou přejít na kokain nebo heroin, což je velký problém. Je to takzvaná startovací droga, a v tom je její nebezpečí.
Jak se coby odborník díváte na její případnou legalizaci?
Proti užívání této drogy k léčebným účelům nic nenamítám. Nedovedu si ale představit, že by si ji bez jakékoli kontroly pěstoval každý na zahradě. Zaprvé by se s ní obchodovalo ve velkém a zadruhé nikdo by neznal přesné složení. Vezměte si jen současný boom čínské medicíny. Je toho všude plno a mnohdy ani nevíte, co v těch čajích vůbec je.
Musíme si uvědomit, že lidé v první řadě neumí marihuanu vůbec pěstovat. Vím o jedné paní, která bydlela kousek od drogového dealera. Z jeho zahrady jí přilétly sazenice a místo toho, aby je vytrhala jako plevel, začala je pěstovat. Nakonec ale kvůli špatnému dávkování skončila na neurologii a psychiatrii. Osobně bych pěstování pro vlastní potřebu nepovolil. Velký omyl je přesvědčení, že marihuana je všelék.
Tak je ale často prezentována.
Původně se to sice předpokládalo, ale nebylo to prokázáno. Marihuana není žádný zázrak, jak by se mohlo zdát. S mozkem dělá řadu věcí jak pozitivních, tak negativních. Krátkodobě může sice zlepšit vnímání, ale při delším užívání se zhoršuje paměť. Je ale velký omyl se domnívat, že by byla všelékem, spíše bych ji nazýval alternativou. Je totiž velmi těžké říci, kde je hranice, kdy pomáhá a kdy už ne. To musí stanovit odborný lékař, pod jehož dohledem se dotyčný léčí.
prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc.
- český fyziolog, narodil se v roce 1938 v Užhorodu,
- od roku 1982 pracoval jako odborný asistent Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni a o osm let později vedl katedru fyziologie na 3. lékařské fakultě UK v Praze,
- v roce 1991 získal titul profesora a do roku 2009 byl přednostou Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie na Lékařské fakultě UK,
- ve své praxi se zabývá bolestí, její diagnostikou a projekcí do mozkových struktur.
Marihuana může pomoci v případě nemocí, jako je bolest u roztroušené sklerózy mozkomíšní a bolest v případě HIV/AIDS. Někdy pomáhá i při Parkinsonově nemoci, ale bohužel ne vždy. O žádný všelék se ale nejedná. Nepůsobí třeba na jakoukoli bolest, jak se mylně řada lidí domnívá. Jsou tu jen tři základní oblasti – roztroušená skleróza, AIDS a možná v případě bolestí při spasticitě (zvýšené napětí svalů s častými záškuby). Dát si jointa, protože mě něco bolí, je ale nesmysl. Šíření této informace má na svědomí marihuanová lobby. Marihuana není a nikdy nebude zázračným univerzálním lékem na bolest.
Víme, že její užívání pomůže při komplikacích nádorové léčby. Při léčbě cytostatiky člověk často zvrací, což dokáže právě marihuana zmírnit. Zatím je ale výzkum v plenkách, navíc se legálně marihuanou dosud nikdo v Čechách neléčí. Teprve na začátku letošního roku byl založen v Praze mezinárodní institut pro výzkum konopí ve spolupráci s Johns Hopkins University School of Medicine v Baltimoru, který bude zkoumat účinky konopí. Více se o marihuanu zajímají odborníci z Izraele, Holandska a Spojených států.
Když vláda rozhodla o legalizaci marihuany k lékařským účelům, veřejnost překvapila vysoká cena léků. Měla by být dostupnější?
Ano, tehdy se měl dovážet Sativex za 12 tisíc. Izraelci nám ho poté nabídli za tři tisíce a nakonec za tisíc korun. Sám jsem ale vystoupil na plénu Poslanecké sněmovny a vysvětloval, že je nutné poskytnout pacientům lék za mnohem přijatelnější cenu. Musíme totiž nastavit cenovou hladinu odpovídající sociální skupině, pro kterou je určen. V Česku jsou to starší a velmi nemocní lidé, kteří již prošli řadou léčebných procesů. Takže musí stát 300, maximálně 500 korun měsíčně, ne víc.
Proč je cena tak vysoká?
Vysoká částka léku je vyhnaná započtením jeho vývoje, jako je tomu u všech léčiv. Vývoj nového léku stojí od osmi do 15 miliard dolarů, a než přijde na trh, trvá to kolem 15 let. Postupem času ale cena klesá a prodejem se zamortizuje. Vezměte si například viagru, kolik stála tehdy a kolik dnes. Srdeční Pacemaker stál kolem 300 tisíc korun a dnes pouhých 20 tisíc. Kardioverter zase milion a nyní je ho možné pořídit za 150 tisíc.
