"Proč jsme založili kozí farmu? Protože kozy jsou optimistické," říká s úsměvem Lukáš Hlubek, který založil značku Bon Lait spolu se svou ženou Michaelou. Stojí v kozím výběhu a zvědavá zvířata hladí po hlavě. "Těžko se to popisuje, ale když se zvířaty děláte denně, tak to pochopíte. Zatímco krávy umí být naštvané a koně protivní, kozy jsou vždy dobře naladěné. Jsou extrémně zvědavé, kdeco sežerou, rozďobou, to ano. Ale nikdy se nestane, že by k vám přišly a schválně do vás trkly," popisuje farmář a veterinář Hlubek.
Sen založit vlastní farmu a s tím spojenou gurmánskou mlékárnu, přišel v době, kdy společně se svým kamarádem veterinářem cestoval po Evropě a navštěvoval nizozemské a francouzské statky. "Dělali jsme si šestidenní road tripy autem, během kterých jsme najezdili osm a půl tisíce kilometrů. Většinu nocí jsme přejížděli, jeden spal a druhý řídil. Během dne jsme navštěvovali farmy až do úplného vyčerpání. Ať už se jednalo o lepší nebo horší podniky, všude jsme našli nějakou inspiraci," vzpomíná.
Nemůžu se smířit s tím, že budeme vše dělat ze sóji
I když se celý život specializuje na chirurgii koní a před 18 lety založil koňskou kliniku v Petřvaldu, před 15 lety se pustil také do postupného budování kozí farmy. "Jsem dítě z paneláku, ale ke zvířatům jsem měl vztah od malička. Během práce na zemědělských farmách jsem navíc začal chápat, co všechno obnáší, když chcete vyprodukovat ty nejlepší živočišné výrobky," popisuje Hlubek, zatímco se opírá o plot a kozy ho třením hlavy nabádají, aby je pohladil.
"Bavilo mě získávat znalosti o tom, jak vyprodukovat nejlepší vajíčka, sýr, i maso. Nemůžu se ztotožnit s dnešní myšlenkou, která říká, že budeme vše dělat ze sóji. Čtyřicet tisíc let domestikujeme zvířata, což znamená, že jsou nedílnou součástí našeho genofondu. Zemědělství je tady od prapůvodu člověka a mě fascinuje proces výroby gurmánských a zdravých potravin," míní Hlubek. "Co se u nás nadojí, se tak hned dostane přes dvůr na zpracování do mlékárny," dodává.
Ve Francii jej ohromil právě moderní chov mléčných francouzských koz, kterých má dnes přes tisíc. "Byl o něčem naprosto jiném, než co bylo v Česku zvykem," říká. "Sánské kozy produkují mléko celý rok. Jedna koza navíc nadojí denně okolo čtyř litrů a naše rekordmanka dokonce 11," vysvětluje Hlubek fakt, který z jeho podniku udělal jednu z nejproduktivnějších kozích farem v Evropě. Druhým důvodem je přísná hygiena, kterou potvrzují mezinárodním certifikátem kvality a bezpečnosti IFS.
"I když jsme čeští farmáři, náš koncept staví na francouzském plemenu kozy a francouzském know-how. Lidé o kozích výrobcích říkají, že smrdí. Staví na negativní zkušenosti, která ale vůbec nemusí být pravdivá," podotýká.
Umí dojit kozy i operovat koně
Na trh tak přivedli gurmánskou značku Bon Lait, pod níž vyrábí kozí mléko, jogurty, čerstvé sýry, fetu, goudu, sýr na gril, tvaroh, kolostrum a také zmrzlinu. Jejich kozí jogurt s příchutí slaný karamel a čerstvé kozí mléko navíc obdržely ocenění Regionální potravina Moravskoslezského kraje, k dostání jsou ale i ve velkých řetězcích.
"Uvědomili jsme si, že pokud chceme, aby se naše výrobky dostaly k lidem, musí být jednoduše v supermarketech. Lidé nepojedou až k Ostravě, aby naše produkty ochutnali," říká Hlubek, kterému do českých obchodů pomohla Lenka Šíchová. "Přijela jsem za panem Hlubkem se svým nemocným koněm, kterého operoval. Když jsem týden přespávala ve stájích, nosil mi ochutnávat jejich výrobky a říkal, že by si přál založit vlastní minimlékárnu," vzpomíná. "I když se specializuji na zahraniční trhy, jejich přístup a filozofie mě natolik oslovili, že jsem se jim rozhodla pomoct," popisuje.
I když se farmě daří a Bon Lait se během let stala tzv. love brandem (oblíbenou značkou - pozn. red.), Hlubkovi bojují s rostoucími náklady a zdražením elektřiny. "I když se říká, že je blbost sedět na více židlích najednou, mě naopak pomáhá, když si můžu vyčistit hlavu u operace koní. Na operačním sále nesmím myslet na žádné starosti, jen tři hodiny v kuse operuji," říká Hlubek, jehož klinika za rok přijme 600 pacientů a on často operuje jednoho koně denně.
Když prochází kolem koz, které se právě dojí pomocí dojicích strojů, vrací se myšlenkami zpátky na farmu: "Dojit samozřejmě umím," odpovídá na otázku své dojící zručnosti. "Palcem musíte zastavit tok mléka a pak postupně zavíráte dlaň prst po prstu, takhle," ukazuje Hlubek. "Prvních deset tisíc zvířat je nejhorších, ale pak už to jde dobře," uzavírá se smíchem.
