Praha – Češi ztrácejí důvěru v potraviny, které jsou označené jako bio, tvrdí Iva Zadražilová ze společnosti ABCert udělující certifikáty a kontrolující české producenty bio potravin.
Navzdory nedůvěře zákazníků je trend bio stále na vzestupu. Češi jsou ochotni ročně zaplatit za bio produkty 170 korun. "Není to moc, ale oproti předchozím létům je ten nárůst znát," připouští Zadražilová, která věří, že nové generaci už nebude lhostejné, co jí nebo jestli třídí odpad. "Už dnes se mladí lidé zajímají o to, co tu po sobě zanechají svým dětem, abychom tu mohli být všichni trvale udržitelní."
Aktuálně.cz: Má v dnešní době označení výrobků jako bio ještě smysl?
Iva Zadražilová: Rozhodně má. Celé bio, potažmo ekologické zemědělství je obrovský komplex mnoha věcí dohromady. Půjdete si dát raději jablko ze stromu ze sadu, který je certifikovaný jako bio, anebo od konvenčního zemědělce, kde si můžete být jistá, že prošlo možná i 30 různými postřiky?
Bio je řečeno laicky něco, co můžeme sníst a víme, že by to nemělo obsahovat nic, co by bylo zdraví škodlivé. Je to něco, co bylo vyprodukováno za podmínek, které nikomu neubírají důstojnost a nezatěžují přírodu.
A.cz: U potravin to ještě pochopím, ale nedevalvuje značku bio i fakt, že se takto označuje například i textil?
Naše společnost certifikuje jen potraviny, takže textil je trošku jiná kategorie. Princip je ale stejný, to znamená, že se na produkci suroviny nepoužívají žádné postřiky, které nejsou v souladu s přírodou. Zákazník tak ví, jak byla například bavlna pěstovaná, což zaručuje, že si výrobek nenese chemickou stopu.
V zahraničí jsou vysloveně hrdí na to, že jsou certifikovaní producenti bio potravin.
Na vzniku běžných potravin se podílejí vstupy, které zanechávají rezidua a mohou poškozovat zdraví člověka. Je tomu tak i v případě textilu. Takzvané zdravé oblečení, které není nijak chemicky zatíženo, zaručuje, že na sebe člověk oblékne jenom tu danou rostlinu přetvořenou do vlákna, což mu nijak neškodí.
A.cz: Jsou bio výrobky opravdu výrazně zdravější než konvenční potraviny? Podle řady studií je vyšší množství vitamínů a antioxidantů zanedbatelné...
Záleží na studii, kterou si člověk vyhledá. Řada z nich opravdu dokládá, že není žádný rozdíl mezi bio a ne-bio potravinami. Na druhou stranu Vysoká škola chemicko-technologická v Praze pod vedením profesorky Jany Hajšlové to vidí jinak.
A.cz: Jak jsou na tom Češi a bio potraviny, odkdy vlastně datujeme první pokusy o "ekologické zemědělství"?
V Česku se objevila první vlaštovka ekologické produkce už v době komunismu. Nerozvíjela se ale tak, jak tomu bylo v jiných státech, které přecházely na původní zemědělství s moderní tváří. Po revoluci jsme se nechali ovlivnit německým, švýcarským a anglickým vzorem. Největší boom jsme zažili vstupem do Evropské unie, což bylo spojené hlavně s dotacemi. To bylo pro mnoho producentů velkým motivačním faktorem, takže přešli na ekologickou výrobu, jejíž myšlenka se v poslední době u některých zemědělců poněkud vytratila.
Přesto si v České republice nestojíme vůbec špatně. Bio producentů, kteří vyrábí nebo s těmito produkty obchodují, se počítá asi na pět tisíc. Z toho čtyři tisíce jsou jen samotné farmy. Ekologicky hospodaříme na 12 procentech z celkové zemědělské půdy, což představuje asi 500 tisíc hektarů. To už je zajímavé číslo. Oproti Německu nebo Rakousku, kde je poměr orné půdy a travnatých porostů 50 na 50, tvoří v Česku travní porosty 80 procent plochy. Tím pádem celková produkce je v porovnání s ostatními státy nižší.
A.cz: Bio ale získává mezi zákazníky v poslední době negativní nádech. Čím si to vysvětlujete?
S tím se také setkáváme, kdy nám někteří lidé říkají, že označení bio už nevěří. V Česku jsme se bohužel posunuli špatným směrem. My se ale snažíme vrátit značce důvěryhodnost. Když už je něco označené certifikátem bio, tak by mělo být jasné, že se jedná o kvalitu.
A.cz: Proč se ozývají takové hlasy?
Je to dané naší českou povahou. V zahraničí jsou vysloveně hrdí na to, že jsou certifikovaní producenti bio potravin. Například v Německu existuje síť hotelů a restaurací s bio nabídkou. Lidé jsou na to hrdí a odlišný je i přístup samotných zákazníků, kteří bio výrobky vyhledávají.
Občas si také říkám, proč ten český spotřebitel k tomu vzhlíží tak nevraživě. Možná je to tím naším čecháčkovstvím, kdy jednoduše nevěříme, že něco takového může fungovat. Češi jsou přece autoři toho vtipu, že český biozemědělec je ten, co hnojí v noci. Ano, jsou tu lidé, kteří se snaží bio označení zneužít, ale když něco takového prosákne na veřejnost, mnohdy se to až moc zveličuje.
Pokud ale naše společnost zjistí jakékoli porušení, výrobce přijde o certifikaci. Takovýchto odebraných označení bio kvality je tak pět procent ročně. Co se týká drobných přestupků, vyskytují se v řádech kolem 20 procent.
A.cz: Jistý výrobce olejů mi vyprávěl, jak jeho přítel ekologický farmář chemicky likviduje plevel. Dá se pak takto vypěstovaná surovina označit za bio produkt?
Určitě ne.
A.cz: Jak tedy bio zemědělci hubí plevel?
Není to jednoduché, aby mohl ekologický zemědělec správně fungovat a plevel ho nezahubil, ale jde to. Máme spoustu farmářů, kteří jsou poctiví a plevel chemicky nelikvidují. Dodržuje se určitý osevný postup, který zaručuje, aby bylo pole správně vyživováno.
Můj otec má už 14 let ekologickou farmu, takže sama vím, že to není jednoduché. Je to do jisté míry zábava. Jak často říkám, konvenční zemědělec může být každý blbec. Chemií zlikvidujete opravdu vše, ale eko farmář si musí umět s přírodou vyhrát!
A.cz: Ano, ale jak ten plevel hubíte?
Jak jsem již zmiňovala. Musíme mít osevní postup. Existují ale také speciální plecí stroje, které dokážou plevel vytrhat tak, aby nepoškodily hlavní plodinu. Máme certifikované farmy, které mají i přes dva tisíce hektarů, takže lze být bio i ve velkém. Je to o tom, že máte rozmanitý osevní postup. Na druhou stranu je dobře, že nějaký plevel na poli vůbec je. Tvoří totiž biodiverzitu pro různé brouky, kteří se tam vyskytují.
Už dnes se mladí lidé zajímají o to, co tu po sobě zanechají svým dětem.
A.cz: Bio je kromě zdraví i synonymem vysoké ceny. Musí být produkty opravdu tak drahé?
Největším problémem je, že bio potraviny vidí lidé v různých supermarketech, kde je problém s vysokou marží. Konkrétně u masa. Když ale jdete přímo ke zdroji, tak farmáři jsou schopni prodávat své produkty za srovnatelné ceny jako konvenční prodejci, ať už se jedná o maso nebo zeleninu.
Vyšší cena vzniká dalším předprodejem. Vypadá to, jako by tu někdo měl monopol a držel cenu vysoko. V případě bio masa je cena taková, že si ho normální člověk nemůže dovolit. Dnes už je běžné, že farmáři prodávají přímo z farmy a mnohdy nestačí ani pokrýt poptávku.
