Hlavním nedostatkem současné už notně zastaralé odpadové legislativy je to, že neobsahuje žádné závazné cíle na sběr elektroodpadu. Povinné osoby, tedy výrobci a jejich kolektivní systémy, které organizují zpětný odběr, si v podstatě samy určují, kolik ho ze sběrných dvorů obcí seberou. Vzhledem k tomu, že náklady na sběr a recyklaci tří skupin nebezpečného elektroodpadu (zářivek, televizí a lednic) jsou daleko vyšší, než náklady na sběr ostatních skupin, není o nebezpečný elektroodpad logicky moc velký zájem. Ministerstvo životního prostředí se proto rozhodlo zlepšit situaci obcí i občanů a vložilo do nových odpadových zákonů závazné cíle sběru a recyklace. "Účelem nových zákonů je, aby se přednostně sbíral právě nebezpečný elektroodpad," potvrzuje vedoucí oddělení zpětného odběru Ministerstva životního prostředí Ladislav Trylč. Vzhledem k celkovému počtu prodaného elektrozařízení bude nově nutné sesbírat minimálně 65 procent zářivek, lednic i televizí. Tento odpad přitom nepůjde nahrazovat jinými skupinami, například pračkami nebo sporáky, jejichž sběr a ekologická recyklace jsou daleko levnější.
Jeden cíl nestačí
"Rozdělení na několik samostatných cílů je velmi důležité. Pokud by totiž cíl sběru elektroodpadu byl jen jeden, objevilo by se samozřejmě riziko, že by to povinné osoby, tedy výrobce a kolektivní systémy, nemotivovalo ke sběru nebezpečného elektroodpadu, jehož recyklace je finančně velmi náročná. Naopak by spíš sbíraly právě sporáky a myčky, na což by následně doplácely hlavně obce. Nesly by riziko, že se u nich nebezpečný elektroodpad začne kupit, nikdo ho nebude odvážet a ekologicky recyklovat," vysvětluje obchodní ředitel společnosti Ekolamp Petr Číhal.
S tím souhlasí i poslanec Pirátské strany František Elfmark, který ovšem zmiňuje ještě jedno úskalí. "U elektroodpadu je obecně problém, že si ho lidé často schraňují doma, třeba vysloužilé mobilní telefony zůstávají léta v našich šuplících, nebo se ho v horším případě zbavují nevhodným způsobem. Kvůli tomu se značná část elektroodpadu nedostává do systému zpětného odběru a nemá šanci být zpracována či recyklována," říká.
Odpadové zákony zčásti kritizuje také ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Jonášová. Obsahují podle ní jen malé množství efektivních nástrojů na podporu skutečné oběhové ekonomiky a mizivou podporu recyklace. "Zákony dávají recyklační cíle a termíny, ovšem už příliš jasně neříkají, jak jich dosáhnout," myslí si.
Hrozí monopol?
Návrh Ministerstva životního prostředí je nyní v parlamentu pod palbou poslaneckých pozměňovacích návrhů. Některé z nich jsou velmi kontroverzní, jeden například vylučuje malé a střední výrobce elektrozařízení z možnosti zapojit se do řízení kolektivního systému. Hrozí tedy vznik oligopolu či monopolu v oblasti kolektivních systémů a sběru elektroodpadu. Takovýto přístup už v minulosti kritizoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který naopak požadoval, aby se trh kolektivních systémů výrazně liberalizoval a aby se odstranily umělé monopolizační podmínky vzniku kolektivních systémů. "Poslanecké pozměňovací návrhy jdou ale opačným směrem, čím se vytváří riziko monopolně vysokých cen za recyklaci elektroodpadu, což je v zásadě stejný scénář, který už známe z prostředí mobilních operátorů," varuje Petr Číhal. "Důsledkem bude zvýšení cen nových spotřebičů pro zákazníky. Uvedené pozměňovací návrhy jsou navíc v rozporu s novou odpadovou směrnicí EU, která požaduje, aby byly v rámci sběru elektroodpadu zajištěny rovné podmínky pro malé a střední výrobce," dodává.
