Hydromantie využívá vodní povrch, vlny nebo odrazy k získání odpovědí na otázky nebo k předpovědím budoucnosti. Věštci pozorují chování vody, například zakalení, vlnění nebo pohyb, a interpretují z něj znamení. Peršané tuto metodu podle římského učence Varra vynalezli, přičemž jejími významnými uživateli byli i Numa Pompilius a Pythagoras. Ve starověkém Řecku hydromantii běžně používali kněží a věštci, přičemž slavná Pýthie často pracovala s vodou z Kastálského pramene.

Zajímavou variantu tvoří technika s prstenem zavěšeným na niti, který se ponoří do nádoby s vodou, přičemž počet úderů prstenu o stěny nádoby určuje výsledek věštby. Někteří praktikanti přidávají do vody kapku oleje a pozorují obrazce, které vzniknou. V různých kulturách našla hydromantie specifické využití. Staří Germáni například touto metodou zjišťovali věrnost manželek.