Předvánoční čas na cestách má své kouzlo. Když se ale během adventu rozhodne cestovat celý svět, ona magie se může snadno vytratit. O to víc, když kvůli rozmarům počasí dojde k zastavení letového provozu. S takovými podmínkami se museli v listopadu vypořádat třeba cestující do jindy prosluněné katalánské metropole. Vidina příjemně stráveného prodlouženého víkendu se totiž krátce před nástupem do letadla docela rozplynula.
Barcelona airport flooded as rain alerts issued ⬇️
— Sky News (@SkyNews) November 4, 2024
Authorities issued rainfall alerts for barcelona just days after flash floods devastated parts of the Valencia province 🔗 https://t.co/FLyibfD9B1 pic.twitter.com/WRSkdlMFBw
Jestli totiž cestující čekající na svůj let něco nechtějí vidět ve zprávách, jsou to záběry vody valící se z klimatizačních šachet na stropě letiště, kde by měli za necelé tři hodiny přistávat. O to víc, když v příručním zavazadle mají místo holínek a pláštěnky sandály a letní šaty.
Málokdo se však v takový moment sebere a jde domů. Někdo si na telefonu otevře aplikaci serveru kiwi.com a zkoumá, co se bude dít v případě, že mu let zruší. Exotické vánoční dárky z cest za něj sice nikdo nenakoupí, o kompenzace neuskutečněného dobrodružství se nicméně bát nemusí. A kdo už v Barceloně někdy byl, ví, že i kdyby se měl na celou dobu nechat zavřít ve správném podniku a jen jíst a pít, o zážitky tak či tak nepřijde.
O to větší je pak překvapení, když mírně vyplašení cestující o tři hodiny později opustí útroby barcelonského letiště. Přestože ranvej ze vzduchu stále ještě vypadá spíš jako jezero a projít terminál se podařilo leda těm, co si v kufru skutečně vezli holínky, kalamita je evidentně tatam. A zatímco na zpravodajských serverech ještě dalších 24 hodin běží katastrofické záznamy bleskové povodně, město se druhý den ráno probouzí do slunečného rána, v němž velkou vodu připomínají leda hrudky bahna naplavené na poklopech městské kanalizace.
Z problému "co dělat v zaplavené Barceloně" se tak opět stává otázka "jak se vyhnout turisticky exponovaných místům". Představa od turistů oproštěné katalánské metropole v předvánočním čase je značně naivní. Skutečnost, že do Gaudího katedrály Sagrada Família se bez rezervace předem zkrátka nejde dostat, je toho důkazem.
Více než u jakékoliv jiné stavby ve městě u ní platí, že stejně nakonec nejlépe vypadá z dálky - a ještě lépe z kopce Montjuïc, na jehož vrchol jezdí lanovka. Turista se tady kromě výhledu na město a katedrálu na jedné straně může pokochat i pohledem na moře a místní přístav. Ten totiž změtí barevných kontejnerů bez nadsázky připomíná živoucí stavebnici Lego.
Říše divů existuje
Lidí se sem vydává překvapivě málo, a to i přesto, že kromě výhledu se návštěvník může na kopci pokochat i starou vojenskou pevností nápadně připomínající český Josefov. Jízdu lanovkou si lze dopřát obě směry, jen je dobré si uschovat lístek. Jinak bude potřeba jít po svých. Hora Montjuïc navíc nabízí ještě jednu skrytou perlu.
V roce 1992 se tu totiž konaly letní olympijské hry - a na to konto tu Španělé nutně museli vybudovat areál, který pojme obrovské množství lidí. I proto je nakonec těžké říct, jestli sem skutečně zavítá tak málo turistů, nebo se v tak velkém prostoru prostě ztratí. Lidem, kteří netouží po přeplněných bulvárech, se tu rozhodně bude líbit.
Perlou celého výletu po periferii města je pak starý plavecký areál s bazénem a skokanským můstkem. Když by podobně ikonické místo existovalo třeba v Praze na Letné, facebooková skupina letenských sousedů a starousedlíků by ho měla na úvodní fotce. Nad svažujícím se hledištěm stojí bar, kde míchají různé koktejly - a mezi nimi vermut, typický katalánský drink. Vychutnat si ho lze v hledišti s výhledem na hladinu bazénu a celé město za ním. Stále je však těžké uvěřit, že tenhle hořký nápoj s nádechem bylinného sirupu na kašel od babičky někomu skutečně chutná a dobrovolně si dá víc než jeden. I když s takovým výhledem to jde bezpochyby snáz.
Protože je toho na celý jeden den ažaž, začíná se stmívat. Po dvou vermutech jde cesta z kopce lehkým krokem rychle a do centra to není daleko. Ani s tmou se turisté z Barcelony nevytrácí. Hlavní tepně La Rambla se proto vyplatí vyhnout.
Lepší je zamířit rovnou do říše divů - podniku s výmluvným názvem Alice (do čeština přeloženo jako Alenka v návaznosti na Alenku z říše divů), který znají zejména místní a turisty tu proto skoro nepotkáte. Magické prostory zvenčí nenápadného baru pohltí každého se smyslem pro poetiku Carrollovy nejslavnější knihy.
Černobílá šachovnicová podlaha, kočka Šklíba střežící vstup do venkovní části podniku, která skýtá osvětlené houby v nadživotní velikosti a tolik zeleně, že člověk čeká, odkud vyskočí bláznivý Kloboučník. Z takového podniku se jen tak někomu odejít nechce. Až na to přece jen nad ránem nakonec dojde, bude se alkoholem posilněný turista, stejně jako Alenka v knížce, ptát, kam zamířit dál? Místní kočka Šklíba se na něj pak velmi pravděpodobně usměje a pošeptá: "To záleží na tom, kde nakonec chcete skončit."
