Jedno z největších očekávání vzbuzuje přednáška Toma Goodwina, experta na nové technologie a inovace, dopisovatele Guardianu, Forbesu či portálu TechCrunch. Přes svou specializici v inovačních technologiích se dívá na jejich stávající využití kritickým okem a brzdí nadšení firem z botů, produktů virtuální reality či umělé inteligence. "Co mě aktuálně děsí je, že většina firem, které tak nadšeně přijímají umělou inteligenci a nemohou se dočkat, až světu řeknou, že ji mají, si prostě nedovede představit, jak ji využít se vším všudy," prohlašuje.
Podobnou zkušenost, ovšem na poli dat, má Erika Hall, která řídí výzkum a strategii ve studiu Mule. Ve světě webdesignu a developmentu se pohybuje přes 20 let a tématu využívání dat pro rozhodování například na poli designu věnovala samostatnou publikaci. Ve svých současných přednáškách naráží na rozkol mezi obrovským množstvím dat, která můžeme sledovat, měřit a uchovávat prakticky v každém typu byznysu, a samotnou lidskou zkušeností.
Větší množství dat totiž nevede nutně k většímu porozumění, ba co víc, může dokonce způsobit, že přestaneme vnímat to důležité. Jak sama říká, lidskou zkušenost nelze redukovat na inženýrský problém a stejně jako Tom Goodwin poukazuje na fakt, že musíme pořád počítat i s věcmi, které nejdou spočítat a změřit. Třeba, jakkoliv to zní zvláštně, reklama. "Reklamou jsem stoprocentně ovlivněn, miluju ji. Pamatuju si ji a určitě jsem udělal i rozhodnutí na základě reklamy. Když se kolem sebe podívám, 50 procent věcí, co vlastním, mám díky nějaké formě reklamy či značce. Problém je, že žádná z těch značek se to díky datům patrně nedozví. Asi dvakrát v životě jsem omylem kliknul na banner, nikdy neretweetnul nebo nedal like brandovanému obsahu na twitteru, nikdy nekoupil nic, co by na mě cílilo retargetingem, nehrál brandovanou hru nebo nekliknul na placený post influencera, nestáhl si kupon nebo nesdílel post, abych něco vyhrál. Tedy, nikdy jsem s reklamou neinteragoval způsobem, který by byl měřitelný," naznačuje problém Goodwin. A není to jen reklama. Podle Eriky Hall se v byznysu obecně rozhodujeme příliš na základě dat a informací. Jejich nedostatek tedy rozhodně není problém číslo jedna. "Lidé však dělají rozhodnutí na základě zvyků, naděje, strachu. Na základě toho co právě snědli nebo věcí, které si mezi sebou vypráví. Své rozhodnutí si pak pojistí jakoukoliv informací, která jejich volbu podpoří," tvrdí Erika Hall, která v rámci WebExpa povede i vlastní výzkumný workshop.
Lidský aspekt vkládá do diskuze i Mike Amundsen, a to ve své přednášce na téma autonomie strojů. Ty byly doposud k autonomii programovány díky vysoce přesným operačním systémům, které však fungují jen v rámci uzavřeného systému sdílených dat. Cenou za autonomii je tedy omezená schopnost interakce s ostatními systémy. Ta je ale v přírodě naprosto běžná a nezbytná. Amundsen ukazuje, že klíčem k úspěchu není přesnost komunikace, ale její opak - aproximace. Právě přibližné chápání nás (lidi) vede k interpretaci a tvůrčímu myšlení. Vytváření stále přesnějších počítačových systémů nás však zavádí úplně opačným směrem. Budoucnost je podle Amundsena právě v principu aproximace a záměrných nepřesností, které tvoří základ pro komunikaci strojů.
Lidský aspekt v komunikaci, v jejím měření a vyhodnocování, ale i v procesu rozhodování jsou témata, která budou na letošním WebExpu rezonovat všemi směry v pražské Lucerně 22. a 23.9.
