Praha - Filmů o holocaustu existuje mnoho, ale dokument izraelské režisérky Yael Hersonské je výjimečný. Pojednává o posledních týdnech existence varšavského židovského ghetta, odkud byli v roce 1942 Židé deportováni do vyhlazovacích táborů. Ale vlastně to není dokument ani o ghettu, ani o holocaustu; je to film o jiném filmu.
Jmenuje se Nedokončený film - A Film Unfinished - a oním nedokončeným snímkem jsou nesestříhané záběry, které v ghettu natočil několikačlenný německý štáb. Jejich úkolem byl propagandistický snímek o tom, jak se mnohým Židům ve Varšavě žije velmi dobře a jak jsou bohatí Židé neteční ke strastem těch chudých.
Jak nahradit skutečnost
Kromě skutečného utrpení a hladu mnoha obyvatel ghetta jsou na záběrech nakašírované naaranžované scény z luxusních a dobře vybavených bytů, z divadla, z kavárny plné tančících hostů nebo z restaurace, kde návštěvníci hodují z plných talířů a usmívají se. Strádání nahradili šťastní a spokojení lidé. Dobře oblečení, dobře se stravující, žijící spokojený život.
Producentka Nedokončeného filmu Noemi Schoryová přijela do Prahy a Aktuálně.cz poskytla krátký rozhovor. Potvrdila, co každý divák tuší: Nedokončený film je především dílem o tom, jak snadno lze skutečnost nahradit obrazem, který s ní nemá nic společného.
"Vlastně nám nešlo o to natočit film o varšavském ghettu nebo vůbec o holocaustu. Je to hlavně film o tom, jak je naše vnímání reality ovlivněno tím, co vidíme na obrázcích a ve filmu. Nejen co se týká vyloženě propagandistických filmů, ale také toho, co nám předkládají média. Vždy bychom měli myslet na to, kdo je za tím, kdo to točí a z jakého důvodu," říká známá izraelská producentka.
Vznik půldruhahodinového dokumentu, který se promítá na pražském festivalu filmů o lidských právech Jeden svět, je sám o sobě zajímavým příběhem. O existenci záběrů se dlouho moc nevědělo. Po válce zůstaly v archivu v Postupimi, na území komunistického východního Německa.
Když na začátku padesátých let Sověti mnoho archivního materiálu včetně filmových pásů převáželi do Moskvy, záznamy o varšavském ghettu tu z neznámého důvodu zanechali.
Ve slovníku NDR slovo holocaust nebylo
Mnoho let tak zůstávaly ve východoněmeckém archivu zapomenuty. "Příslušné úřady v NDR o existenci propagandistického filmu věděly , ale moc se tím nezabývaly. Toto historické období se ve východním Německu nepřipomínalo a tamní moc k tomu nechtěla vracet," popisuje Schoryová.
Při pátrání, už dávno po sjednocení Německa, se povedlo najít dva kotouče opatřené prostým nápisem Das Ghetto. Dosud nezveřejněné záběry, které měly sloužit jako propagandistická ukázka spokojeného života Židů pod nadvládou nacistů, byly na světě.
Mohl tak vzniknout unikátní Nedokončený film. Dokument obsahuje také "kontrastní" pasáže, ve kterých izraelští filmaři zabírají při sledování oněch "falešných" záběrů z roku 1942 ty, kteří skutečným ghettem prošli a přežili ho. Někteří si na podivné filmaře v ulicích pamatovali.
Dnes více než osmdesátiletá žena komentuje záběry na mladou dámu, která si maluje rty, a po záběru na luxusní nádobí pak dává do vázy květiny. „Proboha, kdo by tenkrát měl květiny ve váze. Květiny jsme tenkrát jedli!"
Na archivní pásce, která má 62 minut, je zachycen i skutečný život v ghettu. Hladovějící lidé umírající na ulici či skládání těl do masových hrobů. Film zřejmě nebyl nikdy dokončen, zůstaly jen nesestříhané záběry.
Do kin zřejmě jít neměl
"Důvod, proč film nakonec nevznikl, neznáme. Domníváme se však, že nebyl určen k promítání v kinech, spíše měl sloužit jako vzdělávací dokument pro školy, pro další generace. Vedou nás k tomu i poznámky z Goebbelsových deníků," odhaduje Noemi Schoryová.
Formou fiktivního rozhovoru v dokumentu izraelských tvůrců promlouvá i německý kameraman, který snímky natočil. Jeho vzpomínky jsou věcné; mluví například o tom, jak se špatně snímalo kvůli nedostatečnému světlu nebo vůbec špatným podmínkám.
Nevystupuje tu sice Willy Wist, který v roce 1942 ve Varšavě natáčel, ale jeho slova jsou skutečná. Podle Schoryové se snažil tým muže najít, ale neúspěšně. Nakonec opět pomohla náhoda.
Objevili protokol o jeho výslechu ze začátku 70. let v západním Německu. Týkal se hlavně bývalých velitelů SS, ale hovořilo se v něm také o zmíněném natáčení. Autoři tak zrekonstruovali pasáže z výslechu a včlenili je do filmu.
"Ten muž už nežije, kontaktovali jsme jeho syny. Ti se nejdříve báli, abychom jejich otce nelíčili jako monstrum, což jsme neměli v úmyslu," vzpomíná producentka.
Podle ní v archivech mnoha zemí leží ještě spousty zajímavého materiálu z válečných dob, který čeká na objevení. Nedokončený film tak může mít pokračovatele.
