Rozhovor - Polská dokumentaristka Lidia Duda přijela na festival Jeden svět představit sugestivní snímek, který se lidských práv dotýká jen okrajově.
Film Zapletení se spíše nepřímo zabývá otázkou, jak si blahobytná západní společnost vytváří své devianty a problémem, jak je těžké vystoupit z kruhu zneužívání a násilí. Příběh dospívajícího chlapce, jenž nadvakrát téměř zabil pedofila, který ho v devíti letech zneužil, má sílu antické tragédie. Bohužel bez jasné očišťující katarze.
Čtěte také
Zapletení. Z nenávisti se mění viníci v oběti a naopak
S Lidií Dudou jsme si povídali nejen o okolnostech fascinujícího případu, ale i o jejím tvůrčím přístupu. Film mají diváci festivalu možnost zhlédnout ještě v pondělí večer od osmi hodin v Malém sále kina Atlas.
Dva z jednoho města
Aktuálně.cz: Jak jste se dostala k tomu silnému příběhu?
Lidia Duda: Přečetla jsem si v novinách článek z prostředí vězení pro mladistvé. Byl o tom, jak fungují, jaký mají rozpočet a byly tam příklady čtyř dětských případů, samozřejmě s pozměněnými jmény. Zaujal mě případ chlapce, zavřeného za dvojnásobný pokus o zabití pedofila. Nikdo mi na něj nechtěl dát kontakt a já jsem ho víc než rok hledala po celém Polsku, než se mi to podařilo. Když jsem ho vypátrala, zjistila jsem, že ten pedofil bydlí ve stejném městě a najít ho už bylo jednodušší.
A.cz: Chtěli s vámi mluvit?
Důležité bylo první setkání. Věděla jsem, že si musím získat jejich důvěru. Bylo mi jasné, že mám asi tak třicet vteřin na to, aby se rozhodli, jestli se mi budou chtít otevřít. Chlapce jsem se zeptala, jestli se kdokoli kdy zajímal, co se odehrává v jeho hlavě, jestli ho někdo někdy pořádně vyslechl. Řekla jsem, že mě nezajímá nic, co je spojené se sexem a že v celém filmu nezazní slovo tělo. Pedofila jsem se zase zeptala, jestli se někdy někdo zajímal o jeho život, co ho utvářelo k tomu, že je takový a ne jiný. Ukázalo se, že potřebuje rozhřešení. Konečně se mohl skrze kameru ospravedlnit.
A.cz: Měla jste už od začátku jasno, jakou formou dokument natočíte? To znamená tím způsobem, že kamera ilustruje někdy i hodně volně výpovědi obou hrdinů v komentářích mimo obraz?
Místo, v němž se oba hrdinové pohybují, o nich hodně vypovídá. Dům pedofila je plný vzpomínek, rodinných fotografií a srdíčkovaných ubrousků. Chlapcův pokojíček je prázdný, protože ho nemá čím vyplnit. Ve filmu je - až na poslední scénu - zabíraný výhradně sám, protože mu ve zvládání jeho traumatu nikdo nepomohl. Pedofil opuštěný není, má zázemí v sestře, sestřenici v lidech v práci. Má obyčejný, normální domov. Domluvila jsem se s chlapcem, že natočím jiné, podobné městečko, abych ho chránila a aby nebylo jasné, kde bydlí. Báli jsme se, že ho bulvár bude chtít vypátrat.
A.cz: Podobně neortodoxní je rozhodnutí, že oba aktéři jsou až na jednu scénu zabíráni tak, že jim není vidět do obličeje.
Chlapec se v průběhu natáčení rozhodl, že svůj obličej ukáže. Ví, co udělal, a ví proč a rozhodl, že se už nechce skrývat jako člověk, který spáchal něco špatného. Je to smutné. Má dobrý charakter a dobré srdce, kdyby mu nezkřížil cestu pedofil, tak by neskončil tak, jak skončil. Byl ve špatnou dobu na špatném místě. V drsném vězení se přitom nesnížil k žádné šikaně slabších, která je tam běžná, našel si přítelkyni a snaží se bojovat proti zlu, které se dostalo do jeho života. Naproti tomu pedofil se své vlastní slabosti nevzpříčil. I když byl sám v dětství zneužíván, v dospělosti v tom pokračuje.
A.cz: Dá se to interpretovat tak, že jeden z hrdinů se snaží vystoupit z kruhu násilí, a tomu druhému se to nepodařilo?
Přesně tak. Problém chlapce je, že bydlí jen jednu ulici od pedofila a má ho pořád na očích.
Náhradní matka
A.cz: Setkali jste se od chlapcova návratu z vězení?
Pedofil využil kameru k tomu, aby se chlapci omluvil. My jsme k tomu byli prostředníky. Chlapec se snaží ho ve městě přehlížet, dělat mrtvého brouka, protože zná svou vznětlivost a bojí se, že zase nebude mít pevné nervy. Pokouší se ho nevnímat.
A.cz: Sledujete osudy těchto hrdinů dál? Osobně nebo dokonce s kamerou?
Snažím se pomoci chlapci. Už ne jako filmařka. Pomáhám mu se školou, na úřadech, při problémech s holkou, jsem takovou jeho druhou matkou. Když ho přepadne vztek, volá mi a do telefonu si mi vylévá čtvrt hodiny zlost, než se uklidní. Tak trochu si ho adoptuju (smích).
A.cz: Vztah s matkou je velmi zvláštní, z filmu je zřejmé, že mu do vězení neodpovídala na dopisy, ani ho tam nikdy nenavštívila. Zvláštní je, že se vůbec nechala natočit.
Chlapec ji miluje, ale ona se k němu chová chladně, jako by o něj vůbec neměla zájem. Je hrozně sám. Já jsem se mu snažila pomoci, aby se z městečka odstěhoval a začal život jinde. Ale on svou matku nechce opustit. A s tím natáčením máte pravdu. Jsem překvapená, jak někteří lidé vůbec nemají ponětí, v jaké roli vystupují.
Je to zkrátka film, ve kterém nic není černé nebo bílé, asi tak jako v Dostojevského románech. Pracovní název filmu zněl Mihotavé emoce. Rozumím chlapci, proč udělal, co udělal, ale jeho čin se omluvit nedá. Když jsem film točila, mé vlastní pocity oscilovaly od pochopení po odmítnutí. Ale myslím si, že vraha z chlapce udělala společnost a jeho instituce - školní psycholog nebo soud.
Jeden svět 2013 film Zapletení promítá:
11.03., 20:00, Atlas malý sál
