Šedovlasý hromotluk Alexej Kotěnočkin je synem Vjačeslava Kotěnočkina, který režíroval předchozích osmnáct dílů série. "Když vznikl první díl, bylo mi deset," vzpomíná Kotěnočkin junior. "Celý život jsem pak žil s Jen počkej, zatímco tatínek natáčel další a další díly. Proto je pro mě seriál tak důležitý."
Při pondělním uvádění dílů s pořadovými čísly 19 a 20 Kotěnočkin junior tiše postával na pódiu a rozpačitě se usmíval vtípkům rozjařeného moderátora. Na projekci ho doprovodil i scenárista Alexander Kurliandskij; spolu přihlíželi i zuřivé bitce zlínských dětí o samolepky a frisbbee, která předcházela projekci.
První předvedený díl se odehrává na dovolené. Věční soupeři se poprvé setkají na letišti, kde vlk zajíce chytne do bedny. Zajícovi se samozřejmě podaří vyklouznout, předtím je ale řádně proskenován letištním rentgenem.
Pak se vydají na plovárnu a následuje vydařená scéna upomínající na jeden ze slavných dílů. Vlk se převlékne do plavek odložených jistou prasnicí a s trojitou podprsenkou se prochází po pláži. Dojde ale i na podvodní scénu se žralokem a medúzami.
Druhý díl je z venkova, kde vlk žije na své dače, vyzdobené mimo jiné lepou fotografií vlčí krasavice z Playwolf. I tady samozřejmě pokračují věčné nachytávačky a honičky, mimo jiné se tu také houbaří, Vlk tu hraje skořápky, přičemž místo kuličky schovává pod kalíšky zajíce, a vše vrcholí honičkou na skútrech. Na chvilku se vlk změní ve Spidermana včetně pavoučího oblečku, když šplhá po odlaždičkované zdi za zajícem.
Infobox
Vzhled vlka i zajíce je prakticky beze změn, i když se na nových dílech už nepodílel známý výtvarník Rusakov. Zarazí jen jedna věc - vlkova cigaretka ležérně posazená v koutku úst je nenávratně pryč. V jedné scéně ji nahradí lízátko, jež ve vlkově tlamě přece jen působí poněkud nepatřičně. Pro výsledek je to ale příznačné.
Nové díly často upomínají na ty původní, ať už podobnými prostředími či situacemi (vlk šplhající vzhůru za zajícem, zajíc sázející či zalévající kytičky). Ale nové "nu pogodi" už nemá ten spád. Ani ta slova neznějí z vlkových úst příliš jistě, vlk je většinou spíš vykoktává ve stylu nu nu pa pagadi.
"Dřív bylo Jen počkej dlouhým řetězcem fórů a gagů. To je teď jinak, gagů je tam méně, občas je to takové natahované," sděluje první dojmy z projekce spisovatel a scenárista Edgar Dutka, který ve Zlíně působí spolu s Kotěnočkinem a oscarovým režisérem Janem Pinkavou v mezinárodní porotě soutěže animovaných filmů.
Na první pohled možná vlk a zajíc nezestárli, na ten druhý se zdá, jako by se s věkem navzájem smířili a usadili. Jejich věčné honičky jsou jen takové nevinné škorpení, vzpomínky válečných veteránů.
"Zmizelo to dramatické napětí, opravdový strach mezi vlkem a zajícem," souhlasí Dutka. "Dřív vlk vždycky dlouho nad zajícem vítězil, a pak dostal nakonec pořádně na hubu. Tady to je fifty-fifty, jsou to víc kamarádi než soupeři."
Dětem v sále se oba nové díly líbily, pamětníci asi budou vždycky s nostalgií vzpomínat na původní díly série.
"Všechno se mění, jen vlk a zajíc zůstávají," shrnuje scenárista Kurliandskij. "Časy se změnily, ale vy ne, her óbrlajtnant, " říkávala babička v jednom populárním vtipu o národním výboru. V podstatě oba tvrdí totéž, ale té babičce jsme se smáli víc. Kdo ví proč.
