Recenze - Půl století je hodně dlouhá doba. Přesně takovou dobu už Kubánci žijí v režimu, jehož jedno z hlavních hesel zní: Patria o Muerte, tedy Vlast, nebo smrt.
Ruský režisér Vitaly Mansky si slogan půjčil do názvu svého sugestivního, vizuálně vytříbeného snímku, který ukazuje život obyčejných lidí v tomto socialistickém skanzenu bez jakýchkoli příkras a mnohem přesvědčivěji, než jakýkoli dokument nebo hraný film, který jsem na téma této země v poslední době viděl.
Mansky své natáčení na Kubě u úřadů navlékl na to, že chce natočit dokument o zakladatelích a instruktorech tanečního stylu Rueda de Casino, speciální odnože salsy, která získala na Kubě popularitu už na konci padesátých let a je tak stará jako sama kubánská revoluce. A ve filmu skutečně zní hodně hudby a je vidět spousta ladného tance.
Muzikálnost Kubánců je pověstná a jejich cit pro rytmus a uvědomování si vlastního těla láká do jejich kurzů tance spoustu západních turistů, a dává tak instruktorům šanci trochu si vylepšit živobytí.
Běžné klišé o Kubáncích říká, že se prostě umějí za každých okolností radovat ze života, Mansky ale ukazuje, že hudba a tanec je jedním z jejich mála ostrůvků úniku před realitou každodenního živoření.
Pevnost Havana
Z filmu postupně vyčnívá několik postav, které mají větší prostor. Matka, která se chystá vystrojit své patnáctileté dceři opulentní narozeniny. Učitel salsy, který se nechává vydržovat od adeptek tance z Evropy.
Snímek ale nemá hlavního hrdinu, jeho kolektivním hrdinou je Kuba. Svým zároveň poetickým a zároveň tak trochu etnografickým přístupem k látce mi Vlast, nebo smrt připomíná Pevnost Lukáše Kokeše a Kláry Tasovské. Ti totiž podobně zajímavě jako Mansky zmapovali mrtvolnou atmosféru postsovětského zmaru mezinárodně neuznaného Podněstří.
Mansky vrší ve svém snímku jednu silnou momentku za druhou. Do řeznictví už několik týdnů nepřivezli maso. Dělníky v pauze seznamuje laxním předák s antiamerickým komentářem stranického tisku a ti se ani nesnaží předstírat zájem a zadržovat smích.
Aktéři ve stísněných bytech a na havanských ulicích skoro jako by si ani nebyli vědomi kamery, která dokáže budit zdání autenticity a navíc ještě nabízí ve většině případů bezchybnou kompozici záběru.
Kameraman měl samozřejmě ulehčenou práci nespornou fotogeničností Kuby samotné, její dekadentní krásy. V úvodu projíždí pomalu autem po vylidněné zašlé, kdysi výstavní třídě, již jen tu a tam lemují padesát let stará auta z Ameriky, a ta scéna má takový emotivní náboj, že vystačí za desítky komentářů. A například několikeré záběry na mořský příboj, jehož vlny se přes hráz přelévají na silnici a který silou gejzírů stříká z kanálů, mají svou estetickou i metaforickou sílu.
Vitaly Mansky natočil film, který strhne působivou silou obrazů i vhledem do fungování společnosti, do níž se mu za pár měsíců, které na Kubě strávil, podařilo podivuhodně proniknout.
Feslival Jeden svět 2013 film Vlast, nebo smrt promítá:
11.03., 20:00 Městská knihovna
13.03., 16:00 Atlas malý sál
