Názor - Kamil Fila, Radomír D. Kokeš a Antonín Tesař zhodnotili letošní ročník karlovarského festivalu velmi výstižně. Přesto se k němu ještě zkusím vrátit - právě jako člověk, který „tam" nebyl a je tudíž odkázán na „mediální obraz festivalu".
Musím samozřejmě souhlasit s kolegou Kamilem Filou, že se tento obraz asi neshoduje s tím, co zažívají návštěvníci, kteří přijeli na festival za filmy. Respektive, že sjezd bárbín a kenů, jak se letos Vary zvenku jevily, není jediná vrstva, kterou festival má, a že se uvnitř pořád skrývá bytostně kulturní akce.
Na druhé straně, image nekonečného večírku je nejsilnější zpráva, kterou o sobě sama přehlídka vysílá. A musí být vnější obraz méně pravdivý, když si stejně všichni navzájem představujeme své avatary? Jsme civilizace povrchu a investujeme do něj tolik, až se nakonec stává i naší vnitřkem.
Každopádně takto zprostředkovaně se mi zdá, že letos dosáhl festival v něčem dna: nejen ve své image, ale i v tom, jak ho reflektovala média. Dokonce jsem měl občas pocit, že nikoli ostatní, ale naopak náš filmový speciál na Aktuálně.cz byl úplně mimo toho, co se „opravdu děje". Z většiny ostatních médií (čest výjimkám) jste získali spíš dojem, že z Varů se stalo výjezdní zasedání Top Star Magazínu a jen pár podivínů si tam natruc pouští nevstřícné filmy.
Jistěže vyčítat tento přístup bulvárním médiím je stejně bláhové jako chtít převychovat lva, aby se cpal mrkví. O konkurenčních „nejdůvěryhodnějších portálech" už tady řeč byla, ale i Česká televize si odpracovala své. Sledovat vyzubené redaktory, jak s očima navrch hlavy hlásí, že hvězdný host už dorazil, takže se tu „všichni máme úplně krásně festivalově", to byl hluboký veřejnoprávní zážitek.
Za stav českých médií samozřejmě festival neodpovídá, ale faktem je, že jim Bartoškův tým předhazuje dost materiálu. A základní otázka tak zní, proč to dělá. Neříkejte mi, že by všechny ty firmy a lesklé časopisy dělaly ve Varech večírky, kdyby nebyly jejich akce aspoň neoficiálně součástí Varů - nebo se od nich nedejbože organizátoři distancovali.
Nevím, jestli se ty večírky skutečně platí z peněz, které by mohly jít na filmy a na charitu, jak se píše v komentářích pod články - případně jaká část festivalového rozpočtu na to padne. Podstatné ale je, že by pořadatelé ani návštěvníci těchto párty na festival nejezdili, kdyby tu nebyli vítáni a neměli se tady proč a komu předvádět.
Stejně tak by nedorazila zlatá mládež ani ti kenové a bárbíny, kteří sem jezdí napůl za zábavou a napůl za prací, protože jsou na svět celebrit z obou důvodů navázaní - a vycítí příležitost jako žralok v moři pach krve.
Obranou v souvislosti s „komercionalizací Varů" bývá argument, že kupříkladu opera vždycky „žila" minimálně způli ze snobů. Zkrátka že takové akce se bez světa bohatých, vlivných a dnes hlavně mediálně známých lidí neobejdou.
Jenže ti operní snobové aspoň chodili na představení, dokonce se někdy o vážnou hudbu začali zajímat; živili ji a propagovali. Ve Varech to spíš vypadá, že si už před začátkem zabrali ten nejlepší salonek a přivedli si tam vlastního dýdžeje, aby je nerušil orchestr, protože jsou hodně zadobře s uvaděčkami.
Tuším, že organizování festivalu je filigránské vyvažování zájmů a vlastně mi nevadí sama existence těch večírků; to k festivalům patří stejně jako delegace k filmům, VIP hosté, setkávání lidí z branže, prezentace nových projektů a koneckonců i to společenské uvolnění. Problém je, že v českém provedení všechno vypadá podomácku ušmudlaně a zároveň byzantsky zpupně.
A úplně nejhorší je, že právě tohle zájmové sdružení společenských magazínů, PR agentur, komerčních televizí, herců, zpěváků, producentů, některých filmařů a modelek u nás představuje takřka výhradního tvůrce a dodavatele společenského života. Takže pro většinu lidí tak nastavuje i standardy, co je kvalitní a zaslouží si pozornost (pochopitelně jsou to právě jejich hladivé a chladivé věci). Takže festival sice vozí do Česka kvalitní filmy, ale svou propagací vlastně pracuje „proti kultuře".
Jsou dva krajní póly, podle nichž se snad dá současný stav Varů rozklíčovat. První je (jistěže typicky česká) skepse: Bartoška je trochu playboy a trochu hochštapler, který pořádá festival, aby si mohl užívat slávy, peněz, luxusu, protože je jako většina českých herců rád součástí vzájemně výhodného společenského provozu. Když se k tomu připočteme propojení s firmami a politikou, dostaneme se možná až k obdobě dávného strašidelného termínu vojensko-průmyslový komplex.
Nebo je to trochu podobné tomu, když si založíte charitativní nadaci s hodně vysokou režií a jen občas přivedete na večírek postižené, aby měli všichni dobrý pocit. Chce to ale dát pozor, aby se s vaničkou nevylila i Zaoralová, která vytváří dojem, že tu vážně jde o dobré filmy.
Opačnou možností je (bez ironie) to, že se Bartoška přetvařuje a zve na festival výše popsaný cirkus, aby Vary měly peníze, protože stát hradí festivalu pouze třetinu nákladů. Je mu totiž jasné, že ČEZ i další partneři a sponzoři se chtějí za své peníze ukázat - ale před českou společností rozhodně ne se slavným jihokorejským režisérem, jakým je třeba letošní host Lee Chang-dong.
Chtějí získat image, že jsou stejně krásní jako modelka Verešová, vtipní jako herec Macháček, rebelující jako Hanychová, přitom poctiví jako lékárnice Doležalová a čeští jako medvídek Kuky. Stejně tak se chtějí ve Varech předvést obchodním partnerům a vstřícně si vyladit politiky, kteří pak pro ně můžou leccos zlobbovat (otázku, kdo jim pobyt platí, a zda je festival dokonce ochoten krýt při fanancování firmám záda, nechávám na naší rubrice domácího zpravodajství).
Komercionalizace Varů asi v zásadě nemá řešení, ale možná bychom mohli aspoň zjistit její důvod. Jako daňový poplatník tímto apeluju na nového ministra kultury, aby zorganizoval velký společenský experiment a festivalu zaplatil celý rozpočet na příští rok. Co zaplatil; ať z těch 130 milionů udělá 150, aby si organizátoři mohli v klidu pozvat, koho chtějí, a nemuseli ztrácet čas.
Rád si počkám, jestli „hvězdným hostem" místo pro-putinovského Nikity Michalkova bude Sergej Loznica nebo nějaký jiný „anti-ruský" filmař, na mediální party budou zvát časopis A2 a Radio Wave, hudební program zajistí agentura AM 180, která uspořádala spoustu skvělých koncertů v Praze.
Místo kukymánie by Festivalový deník vyhlásil soutěž "kdo je ještě víc votravnej než Kuky", golfový turnaj nahradí klání v původním Princi z Persie a mezi českými celebritami i redaktory společenských médií nastane za rok touto dobou zvýšený výskyt úzkostných stavů.
Uvidíme i to, jestli jsme jen obětí kultu všemocné pohody, kterého se rádi zbavíme, nebo v jiném než křečovitě vysmátém módu neumíme, nechceme, nebo dokonce nemůžeme uspořádat ani "prestižní festival".
