Nejširší pohled na změny, které přinesl revoluční podzim roku 1989, však ukazuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze výstavou nazvanou Obrazy konců dějin. Kurátor Pavel Vančát roztřídil obrovské množství materiálu zahrnující televizní vysílání, oficiální i undergroundové tiskoviny, obaly desek a práce desítek fotografů. Zajímala ho veškerá vizuální produkce v rozmezí let 1985 až 1995.

Obrazy konců dějin jsou jakýmsi pohledem na českou realitu před sametovou revolucí a po ní. Obrovský kontrast mezi sterilní, kontrolovanou produkcí například tiskovin z totalitní doby a potom z éry bezuzdné volnosti, ve které se i pornografie zdála být projevem svobody, je ale jen jednou stránkou.

Podrobnější pohled ukazuje, že přechod k pestrosti a svobodomyslné kreativitě nebyl úplně zlomový, kořeny měl už v pracích autorů konce osmdesátých let a naopak mnoho z totalitní estetiky sametovou revoluci přežilo. "Můžeme mluvit o vizualitě prekapitalismu a posléze i postkomunismu," říká kurátor.

Konec totality připomněly ještě další velké výstavy: pražský Dox připravil retrospektivu českému emigrantovi a ilustrátorovi žijícímu v USA Petru Sísovi, pro kterého se svoboda stala životním tématem.

Národní galerie zase vystavila fotografie z roku 1989. Vedle známých snímků z demonstrací kurátor Tomáš Pospěch vybral především dokumentární práce od třiceti českých autorů. "V opozici k oficiálnímu umění, které přálo dekorativismu a povrchnosti, si víceméně neoficiálně a často podvratně rozvíjené dokumentární fotografie nesla téměř aureolu pravdy a morálního hrdinství," tvrdí Pospěch.