Londýn (od našeho spolupracovníka) - Letním olympijským hrám v Londýně má sekundovat největší kulturní akce posledních dekád. Organizátoři Londýnského festivalu 2012, známého jako kulturní olympiáda, chtějí oslavou lidského ducha a tvořivosti změnit pohled na moderní olympijské hry. Akci odstartovali bubeníci v maskách a ohňostroj, bude se sborově tančit a po londýnských střechách skáčou akrobaté.
Všichni tu nenávidí olympiádu
Život v Londýně se v posledních dnech zdá hektičtější než obvykle. Generální zkouška na letní olympijské hry v podobě oslavy diamantového jubilea královny Alžběty II. proběhla bez větších zádrhelů, přesto je třeba neusnout na vavřínech. Finišují práce na sportovních areálech, které občas vyrostly i v londýnských parcích, policie se snaží vyčistit ulice od drobné kriminality, nevzhledných bezdomovců a nedopalků cigaret, za jehož odhození můžete dostat pokutu až 75 liber. Alespoň ve čtvrtích přímo spojených s hrami. Připravuje se montáž raket země-vzduch na střechy civilních domů, jindy respektovaný a oblíbený street art mizí pod billboardy politiků oslavujících olympiádu.
Dění kolem olympijských her zasahuje do života Londýňanů, kteří nemají problém se hlasitě ozvat, když se jim něco nelíbí. Boj probíhá především na úrovni komunit, kdy se lidé z dané lokality semknou a začnou jednat. Obyvatelé čtvrti Bow, která sousedí s olympijským areálem, si najali právníky, a pokud jejich pomoc nepomůže, instalaci raketového zařízení na střechu bývalé vodárenské věže chtějí zabránit i barikádou z vlastních těl.
Na protest proti výstavbě basketbalového tréninkového areálu v jedné z posledních přírodních rezervací na území Londýna vyrostlo před Leyton Marshes stanové městečko ve stylu Occupy Movement a lidé si lehali pod nákladní auta přivážející stavební materiál. Kemp po několika týdnech zmizel, stavba pokračuje. Nutno dodat, že areál má být provizorní a radnice slibuje navrátit krajinu do původního stavu.
Stavba sportovišť citelně změnila ráz i populárního parku ve čtvrti Greenwich, kam turisté míří nejen za nultým poledníkem.
Ne náhodou lze ve čtvrtích kolem olympijského dění narazit na nápisy typu "všichni tu nenávidí olympiádu." Jistě k tomu přispívá fakt, že olympijské stánky vyrostly především v ekonomicky chudších čtvrtích, které ale v posledních letech získaly punc kulturně bohatých a atraktivních lokalit.
Čtěte také:
Danny Boyle zahájí olympiádu. S ovcemi a umělými mraky
Kulturní olympiáda uspořádá turnaj v Shakespearovi
Londýnská Tate Modern se rozšíří do nádrží od oleje
Obyvatelé takových čtvrtí jsou ale proti olympijské horečce víceméně imunní. Po celém Londýně pak lze narazit na plakáty typu "Tato stanice metra bude v průběhu olympiády velmi vytížena, zjistěte si, jak se jí na vaší trase vyhnout," nebo "Nebylo by lepší přes olympiádu pracovat z domova a nechat hrám volný průběh?" Londýňané jsou smířeni, že město na ty dva týdny nebude jejich.
Vystěhovali mě! Jsem nadšený!
Zajímavý průzkum udělal mladý fotograf Oleg Tolstoy. S polaroidem vyrazil do míst, kde se bude olympiáda odehrávat, portrétoval lidi z ulice a žádal je, aby na fotku připsali první věc, která je napadne, když se řekne olympijské hry. Čtyři sta portrétů je sondou do myslí Londýňanů, jejichž názory se dost liší. Vzkazy jsou pozitivní (Jsem nadšený!!! - S lístky v kapse), zklamané (Vystěhovali mě), pragmatické (Otevírám obchod, dobré po byznys), negativní (Londýn bude peklo) a v neposlední řadě i neutrální (Moc mě to nezajímá).
"Výrazně proti byli lidé, kteří budou muset strávit dvě hodiny navíc cestou domů z práce. Když někdo byl pro olympiádu, většinou byl úplně nadšený a hry považoval za velký přínos pro zemi," komentoval Tolstoy svůj projekt deníku Evening Standard. Zároveň dodal, že lístky mělo pouze asi pět dotazovaných, všichni zaměstnanci v bankovním sektoru.
Moderní olympijské hry jsou dnes především velký byznys a v Londýně lze zaslechnout i názor, že v metropoli zůstanou kromě sportovních nadšenců a turistů snad jen ti, kteří chtějí na sportovním mumraji vydělat. Po roce 2008, kdy se oslava lidského těla a ducha konala v totalitní komunistické Číně, může v upřímnost her věřit už jen málokdo. Lidský rozměr má celé akci navrátit tzv. kulturní olympiáda. Její organizátoři se snaží pracovat v podobně monumentálních měřítkách jako jejich sportovní kolegové a mluví o kulturní akci století, která změní pohled na olympijské hry.
Hlavní je zaujmout
Už samotný program festivalu ale naznačuje, že cílem kulturní olympiády není připravit silný umělecký zážitek, ale zaujmout co největší počet lidí a velkolepostí se alespoň trochu přiblížit sportovní sestře. Festival oficiálně odstartovala show francouzského tanečně-hudebního souboru Les Commandos Percu na pontonu ukotveném na hladině největšího anglického jezera Windermere. Jejich show připomíná něco mezi vystoupením uskupení Stomp a koncertem německých rockerů Rammstein.
Jako další vrchol festivalu brožura inzeruje akrobaty a kaskadéry, kteří budou skákat a provádět další "neuvěřitelná čísla na hranici lidských možností" na významných budovách a místech Londýna. Atmosféru dokresluje ředitelka festivalu Ruth Mackenzieová v přiloženém rozhovoru. Na otázku, zda a jak se mohou návštěvníci do akce sami zapojit, s nadšením odpovídá, že tvůrčí povahy jsou velice vítány a mohou se přidat například k masovému tanci, jehož se v jednu chvíli má zúčastnit na pět milionů lidí napříč celým Spojeným královstvím. Otázkou zůstává, kolik opravdu kreativních lidí bude bavit tančit v davu podobně, jak to známe z bollywoodských filmů nebo reklam.
Samozřejmě lze ale najít i mnohem zajímavější okamžiky. Namátkou: Už tak monumentální galerie Tate Modern otevřela deset dnů před začátkem her nové prostory. Bývalé nádrže na naftu (Tanks) naplní živé umění, performance, audiovizuální instalace a film. Netradiční spojení žánrů nabízí opera talentovaného muzikanta mnoha tváří Damona Albarna, kterého proslavily kapely Blur a Gorillaz.
Fanoušky divadla nadchne Světový shakespearovský festival, který představí dílo avonského barda v několika světových jazycích. Festival už začal a neobešel se bez rozruchu. Protesty provázela inscenace Kupce Benátského v podání souboru izraelského Národního divadla, členům Shakespearovy královské společnosti se zase nelíbí, že jedním z hlavních sponzorů festivalu je ropná společnost BP. Ve Stratfordu nad Avonou z jeviště nabádali diváky, aby logo společnosti vytrhali z programu, své jednání osvětlili v otevřeném dopisu pro deník Guardian.
V rámci festivalu lze zhlédnout i několik velkých výstav, přičemž nejvíc se skloňuje jméno Yoko Ono. Ta nedávno otevřela výstavu svých (nejen) nejnovějších prací v Serpentine Gallery v Hyde Parku. Je příznačné, že program zahrnuje již dlouho probíhající výstavy (Damien Hirst) stejně jako výstavy, které už skončily (např. Lucian Freud - Portréty) a s olympiádou neměly kromě loga her v katalogu nic společného. Bez zmiňovaného loga si přitom ulice dnešního Londýna téměř nelze představit.
Kulturní olympiáda je určitě sympatickou snahou, jak sportovní hry přiblížit i nesportovně nadšenému publiku. Její monumentálnost je ovšem trochu nadnesená. Organizátoři do festivalu začlenili v podstatě vše "důležité", co se v Londýně odehrává v několika měsících kolem her a následně to posypali pozlátkem, které mnohdy inklinuje spíš k estrádě a masové kultuře. Kulturní život jednoho města, třebaže je to Londýn, pohled na moderní olympijské hry na další desetiletí změní asi jen stěží.
