reklama
 
 

Žralok trochu povadl, Hirstovy hity ale dál oslňují

8. 5. 2012 18:49
Jak dosáhl Damien Hirst tak ohromujícího úspěchu?

Londýn - Podstata "fenoménu Damien Hirst" stojí na třech pilířích: umělecká tvorba, ambice a peníze. Pořadí lze libovolně zaměnit. Ann Gallagherová, kurátorka retrospektivy Damiena Hirsta v londýnské Taté Modern k tomu podotýká v předmluvě katalogu, který doprovází retrospektivu v londýnské Tate Modern, že Hirst jako jediný umělec své generace dokázal proniknout do obecného povědomí moderní doby. Ovšem ptát se, co tohle tvrzení říká o stavu současné společnosti a o Hirstovi samotném, by vydalo na delší debatu.

Souběžně s výstavou v Tate Modern probíhá výstava Hirstových "tisícitečkových" maleb ve všech jedenácti galeriích Larryho Gagosiana, amerického obchodníka s uměním a galeristy, který prezentuje tvorbu Hirsta prostřednictvím svých galeriích po celém světě od New Yorku po Hong Kong.

Americký kritik Peter Schjeldahl nedávno uvedl ve své recenzi pro New Yorker, že Damien Hirst bude jednoho dne prohlášen historií za obzvláště chladnokrevného mazlíčka přelomu nového milénia, které by se už nyní dalo označit jako období akumulace nesmírného majetku vesměs jedinci z řad mezinárodních bankéřů. A podotýká, že tento příznak Hirsta automaticky nemůže pasovat do „klubu starých mistrů", ale nepochybně jemu i jeho tvorbě nabízí nesmrtelmost.

Kritika je přímo úměrná věhlasu

Čím více narůstá Hirstův věhlas, tím častěji se stává terčem opovržení kritiků. Ztělesňuje vše, co je v nesouladu se současnou celosvětovou uměleckou tvorbou, a to zejména konceptuální formou a s ní souvisejícím tržním kapitalismem, který je jejím nepopiratelným katalyzátorem.

Ann Gallagherová, která se kurátorsky podílela na zrodu Hirstovy retrospektivy, podotýká, že jeho díla disponují svou nezaměnitelnou přímosti a ambicí uspět a současné nabízejí jak humor s kamennou tváří, tak i nezpochybnitelnou dojemnost.

Už jako dospívající teenager Hirst pravidelně navštěvoval anatomické museum univerzity v Leeds, které se svými exponáty nabízelo ideální prostředí k procvičování kresby. A bylo to právě zde, kde našel inspiraci pro svůj první „umělecký kousek", kterým šokoval. Byla to fotografie vsazená do ocelového rámu, která zachycuje šestnáctiletého Damiena pózujícího se širokým úsměvem vedle hlavy může středního věku, která trůní na márničním stole. Dílo s titulem With Dead Head (S hlavou mrtvého), které bylo poprvé vystaveno v roce 1991, nepochybně udalo tón následné Hirstově umělecké činnosti.

Když v roce 1986 Hirst získal možnost studia na prestižní londýnské umělecké koleji Goldsmiths College, podlehl nakonec rozzlobený mladý umělec, který pohlížel na konceptuální tvorbu s opovržením, jejím svodům. V té době také vytušil, že se musí začít potýkat se společností, ve které žije a tvoří, a to zejména s reklamou, televizi a se širokou škálou médií. Z toho ovšem plyne polemika s celkem zažitou myšlenkou, že napřed došlo ke zrození Hirsta byznysmena a následně Hirsta umělce.

Když v roce 1991 Hirst uspořádal první sólovou výstavu (In and Out of Love) v opuštěném prostoru v centrálním Londýně, jeho kreativita nabrala další rozměry. Návštěvníci se tehdy mohli procházet mezi volně poletujícími motýly, kteří se v rozmezí pár dnů vylíhli z kukel pokrývajících malířská plátna. Aby v protikladu ke zrodu ztvárnil také zánik, sesbíral mrtvé motýly a uspořádal je na bílých plátnech kolem bílého stolu se čtyřmi popelníky, ve kterých se hromadily nedopalky.

Nezaměnitelné znaky a tématika Hirstovy tvorby jsou život a smrt, krása a horor. A také element šoku.

Podvodník či génius?

Retrospektiva Hirstovy tvorby v Tate Modern, která potrvá do 9. září 2012, nabízí široké veřejnosti příležitost posoudit, zda je Hirst géniem současné britské umělecké scény, nebo důmyslným "podvodníkem", který neobyčejně chytrou taktikou dokáže omámit nejen své obecenstvo, ale hlavně kupce svých děl, z nichž už dokázal vyloudit miliony liber.

Výstava, která je již nyní považována za kasovní trhák, nabízí ke zhlédnutí na sedmdesát děl, která tématicky pokrývají celou dosavadní Hirstovu uměleckou kariéru. V rozhovoru s kurátorkou výstavy Ann Gallagher pro deník Guardian Hirst konstatuje, že díla z počátku jeho kariéry - například 8 Pans/8 pánvi (1987), Boxes/Krabice (1988) a Spot Painting/Tečkovaná malba (1986), už považuje za tak trochu trapná. Zároveň ovšem uznává, že je bylo nutné začlenit do expozice, jelikož právě jejich prostřednictvím je možné porozumět vývoji jeho umělecké dráhy.

V Tate lze samozřejmě najít většinu „největších hitů", i když sám Hirst podotýká, že výstava je spíš mapou jeho dosavadní umělecké činnosti, ne pouhou přehlídkou jeho kontroverzních děl.

Výběr největších hitů

A Thousand Years/Tisíc let (1990). Sám Hirst tento objekt považuje za nechutný. Jedná se o hlavu krávy v kaluži krve, kolem níž poletují tisíce živých mouch. Celá instalace je bezpečně zakonzervována uvnitř dvojité vitríny, nicméně okolní prostor je zahalen do sladkého pachu, který se šíří štěrbinami v podlaze galerie a zároveň simuluje hnilobný rozklad, který naplno běží uvnitř skleněného kvádru.

The Physical Imposibility of Death in thé Mind of Someone Living/Fyzická nemožnost smrti v myslí žijícího (1991). Hirstův žralok se od roku 1991 trochu smrsknul a jeho otevřená čelist už postrádá děsivý dojem. Navíc tato současná druhá verze je menší než původní, což dělá z vystavovaného žraloka spíše ochočeného strunatce, než krvelačného predátora.

V Tate je k vidění i kontroverzní dílo z roku 1993 Mother and Child Divided/Rozdělená matka s dítětem - rozpůlená kráva a tele naložení ve formaldehydu.

V dalších prostorách galerie jsou rozmístěny dokonale vyleštěné ocelové a skleněné skříně, do nichž Hirst úhledně uspořádal pilulky všemožných tvarů a barev, lékařské instrumenty jako například amputační pily a zubařské kleště a skalpely.

Mouchy se opět vrací na scénu v objektu Black Sun/Černého slunce (2004), ovšem už volně nepoletují kolem hnijící hlavy krávy, ale jejich mrtvá okřídlená těla jsou součástí černého monochromatického disku, který dominuje jedné z místností. Při pohledu zblízka je divák ohromen prezentací kolektivní smrti.

Všudypřítomná charakteristická tečkovaná tapeta provází návštěvníky retrospektivy až k finále. V jedné z posledních místností vládne téměř nábožně laděná atmosféra. Je tu umístěný objekt Neúplná pravda/The Incomplete Truth (2006) - holubice ponořená do kapaliny se vznáší v pilířové transparentní kádi. V jednom z interview Damien Hirst podotkl, že holubice vypadá jako by poletovala volně v oblacích, ale ve skutečnosti je uvězněna v kádí s formaldehydem. Dodal, že pouze umění dokáže ztělesnit tuto hrůznou rozpolcenost, narozdíl od náboženství.

Z chuligána boháč

„Když se tak dívám zpět na všechny ty výplody mé dosavadní umělecké kariéry, nemůžu to nějak pochopit. Některé projekty jsou skvělé, jiné jsou naopak zrealizované s menším úspěchem, a některé jsou úplné sračky. Všechno to jsou díla z posledních pětadvaceti let a jsem na ně přirozeně hrdý, vložil jsem do nich ohromné množství energie a úsilí, ale současně se musím přiznat, že se nemůžu často ubránit otázce: Jak se to všechno stalo?"

A to je otázka, na kterou se snaží najít odpověď spousta současných uměleckých kritiků. Jak se jen podařilo hubatému frajírkovi z dělnické rodiny z Leedsu, který měl predispozice stát se spíš chuligánem, dospět v nejvýznamnějšího a nejbohatšího umělce planety? Hirstův majetek je podle Sunday Times odhadován na 215 miliónů liber.

Pátrání po příčinách přímo souvisí s radikálními posuny v oblasti kultury v posledních pětadvaceti let, jak v Británii, tak i celosvětově. Mohli jsme totiž zaznamenat nezadržitelný růst popularity umění jako tržní komodity a zároveň růst úspěšného umělce jako obchodní značky, o čemž svědčí dominance takzvaných Mladých britských umělců v době po rezignaci Margaret Thatcherové, kteří si dali za cíl tvořit umělecká díla, jež by současné šokovala a zároveň byla továrnou na peníze. Jedním z dalších nepopiratelných vlivu byl vzrůstající vliv takzvaných uměleckých über-dealerů, jako například Jay Jopling v Londýně a Larry Gagosian v New Yorku; a také samozřejmě zrod nového stylu galeristické kultury, v rámci které vládnou kasovní trháky spolu s propagandou reklamních předmětů, které jsou lukrativním vedlejším ziskem.

Retrospektiva tvorby Damiena Hirsta v londýnské Tate Modern je otevřena do 9. září 2012.

autor: Jarmila Izová | 8. 5. 2012 18:49

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama