reklama
 
 

Recenze: Za mikrofonem Lubomír Štrougal aneb Co by se stalo, kdyby funk pomohl budovat socialismus

28. 6. 2017 12:29
Heslo "hudba je nejmocnější zbraň" se už stalo námětem před více než půlstoletím slavného filmu Kdyby tisíc klarinetů. Hrdinové nové knihy hudebního publicisty Karla Veselého ovšem silou hudby chtějí zachránit hroutící se reálný socialismus. Pozoruhodná groteska Bomba*Funk hýří fantazií a úsměv vyvolává i podobnostmi čistě náhodnými.

Zasadit knižní fikci nikoli do budoucnosti, ale naopak do minulosti, a navíc do časů nedávných s řadou pamětníků, je odvážné. U staršího čtenáře to předpokládá oproštění se od vzpomínek a dogmatického uvažování o souvislostech způsobem "tak by se to odehrát určitě nemohlo".

Pokud ale přistoupí ke knize bez předsudků, dostane se mu odměny v podobě příběhu, který pobaví i dovolí aplikovat úvahy z děje na v lecčems podobnou současnost.

Příběh jako od Macourka s Vorlíčkem

"Já se toho bojím," konstatoval kolega při zveřejnění anotace chystaného vydání, "to nemůže neskončit trapností". Děj knihy se totiž odehrává v letech 1988 až 89 a Gustáv Husák v něm iniciuje založení kapely Funky Leninz, která má svou radostí a optimismem probrat apatickou mládež. Vzbudit v ní revolučního ducha, zároveň zvrátit skomírající budování socialismu.

Kulisy perestrojkového Československa ovšem vlastně nejsou až tak důležité. Příběh uměle vytvořené kapely by se mohl docela dobře odehrávat i ve smyšleném státě.

Jenže to by pak přičinlivý svazák a kulturní referent Jiří jen těžko mohl do souboru, který má nastartovat revoluci ve společnosti, angažovat vedle romského bubeníka Lájoše i fotbalistu Antonína Panenku, herce Josefa Dvořáka či trumpetistu Ladislava Gerendáše. A už vůbec by nemohl za mikrofon jako frontmana postavit Lubomíra Štrougala, který kvůli kapele Funky Leninz opustí dosavadní post předsedy vlády ČSSR.

S postupným pronikáním do příběhu si snadno lze vzpomenout na filmy autorské dvojice Miloš Macourek - Václav Vorlíček. Podobně jako v Dívce na koštěti, Pane, vy jste vdova či Arabele tu fantazie prýští jako vodopád a nic není nemožné.

Vystavěné kulisy nejsou určené k údivu, ale působí jako přirozené živné prostředí, ve kterém se odvíjí nápaditý děj. Kdykoli se tak objeví jen nástin hrozící trapnosti, autor ho s chutí využívá ve svůj prospěch. Jako součást frašky, doby plné paradoxů a něčeho, co občas připomínalo víc divoký sen či potrhlý film než historickou realitu.

Jestlipak autor někdy byl v domě Barikádníků?

Děj má spád i gradaci, a navíc může snadno navnadit k prozkoumávání zmiňované živočišné hudby. Karel Veselý je erudovaný hudební publicista, jehož schopnost psát poutavě i s nadhledem je známá nejen z článků z kulturních rubrik, ale také ze skvělého knižního shrnutí Hudba ohně nebo spolupráce na knižní sérii Kmeny.

Ironická mystifikace Bomba*Funk, která jeho literárním debutem, nepřekvapivě prozrazuje, že v hudebním světě se orientuje nepoměrně lépe než v dobových reáliích: kniha se odehrává v době, končil základní školu. O to víc je patrné nadšení, které v něm zmiňované skladby (skladby Jamese Browna, Parliament či Stevieho Wondera) vyvolávají a které přirozeně přenáší na čtenáře.

Ty, kteří dobu zažili, mohou lehce rušit nepřesné reálie. Je úmysl, nebo omyl, že z pubertální pěvecké hvězdy Pavla Horňáka autor udělal Michala? A jestlipak někdy byl v Kulturním domě Barikádníků, popisovaném jako "malý klub", ačkoli jde ve skutečnosti o typický "kulturák" s kapacitou přes sedm set lidí?

Na druhou stranu vedle popisovaného vnitrostranického boje, v němž je jako hlavní škůdce znovunastolení správné socialistické cesty a sokem prezidenta Gustáva Husáka generální tajemník Komunistické strany Československa Milouš Jakeš, jsou to asi marginálie.

Karel Veselý: Bomba*Funk

Vydalo nakladatelství BiggBoss, 2017
Ilustrace: Jiří Franta a David Böhm

Ačkoli Veselý příběh vypráví pohledem zapáleného budovatele socialismu, ani v nejmenším se nedočkáme "lakování na růžovo" a uhlazeného nekonfliktního nazíraní na historii, jak ji prezentoval například seriál Vyprávěj. Obludnost tehdejšího režimu se všudypřítomnou StB a všemocnou Stranou naopak z děje vystupuje celkem zřetelně.

Příběh zrodu, slávy a tragického konce kapely Funky Leninz nabízí sarkastickou zábavu (epizodní milostný příběh připomene ty z budovatelských filmů či seriálů ze sedmdesátých let) i analogii všech dobře myšlených teorií (marxismus nevyjímaje), které srážka s praxí dovedla ke špatným koncům.

A také sílu hudby, jež má moc nejen měnit režimy. Neboť teprve až zvítězí "všeobecný funk", pak se lidstvo konečně dobere prozatím nezasloužené harmonie. 

autor: Antonín Kocábek | 28. 6. 2017 12:29

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama