Zasadit knižní fikci nikoli do budoucnosti, ale naopak do minulosti, a navíc do časů nedávných s řadou pamětníků, je odvážné. U staršího čtenáře to předpokládá oproštění se od vzpomínek a dogmatického uvažování o souvislostech způsobem "tak by se to odehrát určitě nemohlo".
Pokud ale přistoupí ke knize bez předsudků, dostane se mu odměny v podobě příběhu, který pobaví i dovolí aplikovat úvahy z děje na v lecčems podobnou současnost.
Příběh jako od Macourka s Vorlíčkem
"Já se toho bojím," konstatoval kolega při zveřejnění anotace chystaného vydání, "to nemůže neskončit trapností". Děj knihy se totiž odehrává v letech 1988 až 89 a Gustáv Husák v něm iniciuje založení kapely Funky Leninz, která má svou radostí a optimismem probrat apatickou mládež. Vzbudit v ní revolučního ducha, zároveň zvrátit skomírající budování socialismu.
Kulisy perestrojkového Československa ovšem vlastně nejsou až tak důležité. Příběh uměle vytvořené kapely by se mohl docela dobře odehrávat i ve smyšleném státě.
Jenže to by pak přičinlivý svazák a kulturní referent Jiří jen těžko mohl do souboru, který má nastartovat revoluci ve společnosti, angažovat vedle romského bubeníka Lájoše i fotbalistu Antonína Panenku, herce Josefa Dvořáka či trumpetistu Ladislava Gerendáše. A už vůbec by nemohl za mikrofon jako frontmana postavit Lubomíra Štrougala, který kvůli kapele Funky Leninz opustí dosavadní post předsedy vlády ČSSR.
S postupným pronikáním do příběhu si snadno lze vzpomenout na filmy autorské dvojice Miloš Macourek - Václav Vorlíček. Podobně jako v Dívce na koštěti, Pane, vy jste vdova či Arabele tu fantazie prýští jako vodopád a nic není nemožné.
Vystavěné kulisy nejsou určené k údivu, ale působí jako přirozené živné prostředí, ve kterém se odvíjí nápaditý děj. Kdykoli se tak objeví jen nástin hrozící trapnosti, autor ho s chutí využívá ve svůj prospěch. Jako součást frašky, doby plné paradoxů a něčeho, co občas připomínalo víc divoký sen či potrhlý film než historickou realitu.
Jestlipak autor někdy byl v domě Barikádníků?
Děj má spád i gradaci, a navíc může snadno navnadit k prozkoumávání zmiňované živočišné hudby. Karel Veselý je erudovaný hudební publicista, jehož schopnost psát poutavě i s nadhledem je známá nejen z článků z kulturních rubrik, ale také ze skvělého knižního shrnutí Hudba ohně nebo spolupráce na knižní sérii Kmeny.
Ironická mystifikace Bomba*Funk, která jeho literárním debutem, nepřekvapivě prozrazuje, že v hudebním světě se orientuje nepoměrně lépe než v dobových reáliích: kniha se odehrává v době, končil základní školu. O to víc je patrné nadšení, které v něm zmiňované skladby (skladby Jamese Browna, Parliament či Stevieho Wondera) vyvolávají a které přirozeně přenáší na čtenáře.
Ty, kteří dobu zažili, mohou lehce rušit nepřesné reálie. Je úmysl, nebo omyl, že z pubertální pěvecké hvězdy Pavla Horňáka autor udělal Michala? A jestlipak někdy byl v Kulturním domě Barikádníků, popisovaném jako "malý klub", ačkoli jde ve skutečnosti o typický "kulturák" s kapacitou přes sedm set lidí?
Na druhou stranu vedle popisovaného vnitrostranického boje, v němž je jako hlavní škůdce znovunastolení správné socialistické cesty a sokem prezidenta Gustáva Husáka generální tajemník Komunistické strany Československa Milouš Jakeš, jsou to asi marginálie.
Karel Veselý: Bomba*Funk
Vydalo nakladatelství BiggBoss, 2017
Ilustrace: Jiří Franta a David Böhm
Ačkoli Veselý příběh vypráví pohledem zapáleného budovatele socialismu, ani v nejmenším se nedočkáme "lakování na růžovo" a uhlazeného nekonfliktního nazíraní na historii, jak ji prezentoval například seriál Vyprávěj. Obludnost tehdejšího režimu se všudypřítomnou StB a všemocnou Stranou naopak z děje vystupuje celkem zřetelně.
Příběh zrodu, slávy a tragického konce kapely Funky Leninz nabízí sarkastickou zábavu (epizodní milostný příběh připomene ty z budovatelských filmů či seriálů ze sedmdesátých let) i analogii všech dobře myšlených teorií (marxismus nevyjímaje), které srážka s praxí dovedla ke špatným koncům.
A také sílu hudby, jež má moc nejen měnit režimy. Neboť teprve až zvítězí "všeobecný funk", pak se lidstvo konečně dobere prozatím nezasloužené harmonie.
