Sartrovo dětství bylo hluboce poznamenáno předčasnou ztrátou otce a následnou výchovou dominantním dědečkem Carlem Schweitzerem, profesorem němčiny na Sorbonně. Tyto rané zkušenosti zásadním způsobem ovlivnily jeho intelektuální formování a pozdější filozofické uvažování. Jako mimořádně nadaný student se dostal na prestižní École Normale Supérieure v Paříži, kde rozvinul svůj hluboký zájem o filozofii a začal systematicky studovat díla klíčových myslitelů. Především filozofové Martin Heidegger a Edmund Husserl se stali jeho intelektuálními vzory a výrazně ovlivnili jeho filozofické směřování.

Sartre postupně rozvíjel své originální myšlení, které později vyústilo v existencialistickou filozofii, zdůrazňující lidskou svobodu, odpovědnost a autenticitu bytí. Již během studií vynikal mimořádnou intelektuální zvídavostí a schopností kriticky analyzovat filozofické koncepty, což ho předurčilo k tomu, aby se z něj později stala jedna z nejvýraznějších osobností 20. století.