Recenze - „Všechno to začalo jako bláznivý nápad.“ Tak uvádí snímek Na sever od slunce jeden z aktérů a zároveň režisérů. A v tomto sugestivním filmu o dvojici surfařů za polárním kruhem se nestírá jen hranice mezi protagonisty a tvůrci.
Jde totiž o jeden z těch dokumentů, které mají spíše formu sportovních či hudebních videí. Čiší z něj radost, nadšení a energie. Přesto však jde o film, který je antitezí typických surfařských snímků a videí, místo tropických pláží a opálených svalů se tu převádí zcela odlišný životní styl.
Jiný přístup k životu
Jørn a Inge se vydávají na odlehlý norský ostrov za polárním kruhem nikoli proto, že tam jsou ty nejlepší vlny na světě. Jejich devítiměsíční pobyt uprostřed arktické zimy v sobě nese důraz na ekologii a soběstačnost, zároveň se film okrajově dotýká i otázek konzumu. A v počínání obou protagonistů lze vidět i snahu najít jiný přístup k životu, než jaký nám diktuje život v moderní civilizaci a současných velkoměstech.
Oba mladíci vyrážejí do odlehlé pustiny poblíž nejmenované pláže vybaveni pouze pár kladivy, sekyrami, hřebíky a rezavou pilou. Z materiálů, které naleznou v okolí, si postaví srub, který svépomocí vybaví i kamny vyrobenými z rezavých barelů. K izolaci používají vyplavené PET lahve. Jejich „mise“ si vytyčuje přečkat tu zvolený čas vlastně zcela bez prostředků, k čemuž využívají i norskou obchodní politiku, která velí dát svým zákazníkům prošlé potraviny zadarmo. Jednou za čas tedy zajedou propátrat regály a jinak se živí tím, co moře dá.
Ze svahů, na nichž se pasou ovce, se s příchodem zimy stává nehostinná tmavá končina, kde slunce svítí jen malou chvíli, a i tak jde jen o jakési pološero. V tu chvíli je třeba si vybrat, zda krátký čas využít k surfování anebo si naštípat dřevo, které jim umožní přečkat další den.
Z každého záběru vyzařuje, s jakou chutí se navzdory mrazu a bojovým podmínkám oba nadšenci se vším potýkají. Přestože si jsou sami i kameramany, právě nasnímání je opravdu podmanivé, scény dokumentující jejich všednodenní počínání se střídají se záběry přírody, nechybí tu magická zeleň polární záře ani skalnatá pobřeží zasypaná sněhem.
Samotné záběry na surfování, kterých není ve snímku zase tolik, ukazují, nakolik proti proudu v rámci surfařské komunity se výlet Ingeho a Jørna ubírá. Jde o adrenalinové dobrodružství, v němž je ovšem každý požitek vykoupen zimou a nepohodlím. Při takovémto druhu sportu si člověk bezpochyby uvědomuje úplně jiné hodnoty.
Brilantní dokument "na koleně"
Už samotné propojení odlehčeného stylu sportovních videí se závažnou tematikou dělá z Na sever od slunce pozoruhodný dokument. Není potřeba angažovaných mluvících hlav ani záplav infografiky, aby se na diváky přeneslo poměrně silné poselství.
Vlastně i to slovo poselství zní v tomto kontextu tak nějak nepatřičně. Možná je lepší hovořit třeba o inspiraci. Oba surfaři si však navíc vytyčili vyčistit pláž, na které pobývají, od odpadků. Během svého pobytu vydolují z písku a okolních skalin tři tuny odpadu. Vrtulník místní firmy na zpracování odpadu jej pak odveze během půl hodiny.
I v takovýchto detailech spočívá síla filmu: lze si tu názorně uvědomit, v jakém kontrastu stojí mravenčí lidské úsilí k silám průmyslové civilizace. Na sever od slunce však nechce mentorovat. Celý film se nese v příjemném duchu. Ačkoli si lze představit, že největší část denní náplně byla dřina, důraz ve výsledném dokumentu patří tomu, co si díky té dřině oba aktéři vydobyli.
Záběry ze snowbordingu na opuštěných pláních a z pokořování ledových vln na surfu tu přitom nepochybně nejsou kvůli přesvědčení, že dnešní (mladý) divák se chce především bavit. Jørn a Inge naopak dokazují, že dělat určité věci s přesvědčením vede k té opravdové radosti. Nikoli pouze zábavě, ale radosti, která je mnohem plnohodnotnějším stavem.
Už samotný fakt, že se jim „na koleně“ podařilo natočit formálně naprosto brilantní dokument, převádí jejich životní postoj názorně do praxe. S pomocí profesionálního štábu by jen těžko mohl takový film vzniknout. Nejde jen o další důkaz soběstačnosti aktérů, ale i o přirozené převedení vlastního přesvědčení do estetické roviny.
Jestliže u spousty dokumentů Jednoho světa z logiky věci platí, že jejich účinnost a výpověď je vykoupena větším či menším utrpením diváků, Na sever od slunce je vlastně svým vyzněním typický „feel good“ film. Přitom ovšem požitek nenutí diváky zavírat oči nad problémy současného světa. Právě naopak.
Festival Jeden svět 2013 promírá film Na sever od slunce:
08.03., 21:45 Světozor velký sál
10.03., 13:30 Lucerna vstupenky
12.03., 19:30 Atlas velký sál
