reklama
 
 

Na pohřbu slavné Gray Lady aneb Kdo zachrání média?

6. 3. 2013 7:45
Dokument Na titulní straně NY Times pátrá po šancích klasických médií

Recenze - Jde o kolos, baštu kvalitní novinařiny, médium, které udává tón. První záběry dokumentu Na titulní straně New York Times ukazují, jak vypadá proces tisku v dnešní době, kamery snímají automatizované stroje a nechtějí ani tak vyjevit technologický pokrok či velikost konkrétní instituce, ale spíše ukázat, do jakého světa patří tištěné noviny. Jde o záběry z éry mastodontů, kteří v posledních letech čelí záplavám změn, především pak narážejí na rychlost a flexibilnost internetu.

Dokumentarista Andrew Rossi strávil čtrnáct měsíců v budově tohoto předního amerického deníku a ať už se původně snažil natočit cokoli, výsledkem není jen portrét jednoho média. Snímek sice nabízí určitý vhled do chodu této instituce, sleduje práci reportérů i hlavních editorů, kamera zaznamenává průběh porad a způsob, jakým se rozhoduje, který materiál se dostane na hlavní stranu.

Informace zdarma

Jako by však převratné události odlákaly její pozornost a Rossi se postupně - podoben reportérovi, jehož pozornost se musí ze dne na den obracet k novým látkám - pouští do sledování některých kauz, které novináři řeší, do zkoumání nejisté situace, v níž se dnes nacházejí tištěná média i do porovnání klasické novinařiny se světem blogů a internetového zpravodajství. A vedle toho všeho si vyhlíží několik hrdinných „mužů pera a klávesnice", jejichž mikroportrét chce divákům nabídnout.

Na začátku snímku se uvádí, jak se světem médií zamával v roce 2009 pokles inzerce o třicet procent a paralelně s ním probíhající odklon čtenářů k informacím, které lze zdarma sehnat na internetu. Najednou už přestává být novinařina oblastí, v níž působí jistým způsobem výlučná sorta lidí, novinářem se může stát každý občan připojený k síti.

Rossiho dokument určitě není nestranný, v podstatě jeho hlavním účinkem je ukázat charismatické novináře z Timesů jako potřebné, jako osobnosti, jejichž kvality jsou zárukou dobré novinařiny. Na tomto boji za potřebnost této „výlučné kasty" není nutně nic špatného, jen je trošku problém, že dokument má větší ambice a ne úplně jim dostává.

Na případu zakladatele WikiLeaks Juliana Assange i na střetech novinářů portrétovaného periodika se zástupci modernějších médií se naťukává otázka rozdílů mezi starými a novými typy médií, druhá strana však nemá moc velkou možnost do debaty vstoupit.

Rossi navíc podléhá kouzlu reportéra Davida Carra, který se snímek tak trošku krade pro sebe. Novinář, který byl v minulosti závislý na cracku a pobyl si i ve vězení, dokáže silou své osobnosti i svými schopnostmi udolat v debatách jak zástupce magazínu VICE, tak zakladatele webového zpravodajského serveru Gawker, ale maličko udolává i samotného režiséra.

Zábavný web, nebo seriózní novinařina?

Jde na jedné straně o zcela exemplární ukázku toho, že schopnosti dobrého novináře v kombinaci se zázemím velké instituce dokáží stále produkovat nezastupitelné typy mediálního obsahu. Na druhé straně však zaráží, že se v dokumentu naťuknou případy dvou bývalých reportérů Timesů, kteří svou práci dělali nezodpovědně, ale snímek se dále nijak nezaobírá tím, jak je možné, že tak respektovaná instituce vůbec umožní takovéto přehmaty.

Pokud jsme na začátku naznačili, že se dokumentarista Rossi podobá reportérovi, je třeba si nyní položit otázku, jestli jeho práce nepřipomíná v něčem více roztěkanost bloggerů, jejichž práci místy dokument kritizuje (byť nikoli ve všech ohledech), než činnost portrétovaných profíků z New York Times.

Více než rok trvající dokumentování provozu v novinách jistě přináší mnoho cenných pohledů do zákulisí práce novináře i chodu novin, závěrečné životopisné drobnůstky o jednotlivých aktérech však připomínají spíše zábavné weby než seriózní novinařinu.

Možná v tom je i záměr, jak i v samotném dokumentu reflektovat napětí starých a nových médií, pak je však tento záměr nedotažený. Mnohem spíše to totiž působí, jako adorační portrét chlápků od tisku, portrét, který místy skoro připomíná třicátá léta. David Carr se svou výbušností, chraplavým hlasem, neustále zapálenou cigaretou a takovým tím nepopsatelným instinktem lovce informací totiž působí jako hrdina z hollywoodského filmu o novinářích. Třeba je to dobře a ukazuje to, že takové osobnosti existovaly a stále existují.

Pokud však film nechtěl být jen portrétem, který se snaží udržet na nohou umírajícího mastodonta, ale příspěvkem k debatě o současném stavu médií, možná mohl zvolit trošku jiný přístup.

 

Festival Jeden svět 2013 promítá film Na titulní straně NY Times:

05.03., 20:00, Městská knihovna + Debata
07.03., 17:30, Atlas velký sál
10.03., 19:30, Evald 

 

autor: Tomáš Stejskal | 6. 3. 2013 7:45

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama