Rozhovor - Jedním z nejočekávanějších snímků Jednoho světa je dokument o okolnostech vedoucích k uvěznění ruského oligarchy Michaila Chodorkovského, svého času nejbohatšího Rusa a celosvětově nejbohatšího člověka mladšího čtyřiceti let.
Čtěte také:
Jiří Just z Moskvy: Dokument
o Chodorkovském je svědectvím o dnešním Rusku
Pět let vznikající projekt, který se zaobírá především konfliktem mezi bývalým ruským prezidentem Putinem a Chodorkovským, jehož pověst osciluje mezi rozkradačem státu a možným vůdcem opoziční politiky, osobně uvedl jeho režisér Cyril Tuschi.
Dokument Chodorkovskij promítaný též na nedávném berlínském filmovém festivalu stále provázejí dramatické události. Těsně před uvedením na Berlinale byly odcizeny počítače obsahující finální sestřih snímku; proto chvíli ani nebylo jisté, zda se snímek na oba festivaly vůbec dostane.
Nakonec jste se rozhodl, že nepůjde o původně plánovaný hraný film, ale o dokument. V jaké fázi?
Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že moje fantazie je mnohem chudší než události, které jsem dennodenně pozoroval kolem sebe.
A co bylo hlavním důvodem? Spíš nějaká forma osobní fascinace, potřeba dostat se k tématu blíž díky dokumentárnímu přístupu, anebo snaha „pomoci správné věci"?
Na samém začátku šlo skutečně o jakousi „pomoc správné věci", ale v pozdějších fázích jsem nahlédl, že celá problematika je mnohem složitější; že bude třeba vyprávět i o těch komplexnějších věcech.
Jak se vám podařilo nahrát interview s uvězněným Chodorkovským - tedy exkluzivní materiál, jaký nezískalo žádné velké médium?
Roli hrálo víc věcí. Byla to otázka dobrého načasování, důležité bylo též to, že u soudu byl toho dne též náš (německý, pozn. redakce) ministr spravedlnosti, a také to, že nikdo se vlastně předtím nezeptal, protože celé ty roky předtím nebyly nikdy rozhovory umožněny. Prostě zeptat se může být mnohdy to nejdůležitější…
Dvakrát byly ukradeny počítače obsahující váš film v různých fázích dokončení. Sám jste prý situaci okomentoval slovy, že doufáte, že by to mohli být jen techniky chtiví zloději. Chápu, že taková věc člověka přinejmenším zneklidní. Ale nebyla by právě možnost, že pachatelům šlo přednostně o data, nikoli o hardware, spíš potvrzením, že v případě Chodorkovského jde především o politickou kauzu?
Ne, tím by se nic nedokázalo. Mnoho jiných věcí to dokazuje, ale sama krádež není nijak silným argumentem pro politické pozadí věci.
Přestože jste původně chtěl natáčet hraný film a přirovnal jste příběh k shakespearovskému dramatu, váš dokument se takřka vyhýbá hraným rekonstrukcím. Pár takových sekvencí slouží spíš atmosféře a je provedeno pomocí černobílé animace. Je důvod čistě estetický, nebo jde o snahu podtrhnout přízračnou (ne)přítomnost portrétovaného oligarchy?
Obojí. Důvody byly jak estetické, tak dramaturgické; a taky jsem se tak snažil dostat blíže k onomu „přízraku".
Máte za sebou celovečerní debut, hranou road-movie SommerHundeSöhne; jak jste se cítil v nové roli dokumentaristy? Prý jste si chvílemi připadal jako v bondovce…
Díky dokumentaristické práci jsem se ve skutečnosti naučil mnoho užitečného pro další hrané projekty.
|
|
|
Jakou cítíte podobnost mezi hraným filmem a dokumentem?
U obojího potřebujete kvalitní přípravu a dramaturgii.
Máte už představu o dalším projektu? Nejde mi o informace o konkrétních dílech, spíš se chci zeptat, zda chcete opět zažívat „dobrodružství bondovských rozměrů" za kamerou, nebo spíš nějaké natočit? Jinými slovy zůstanete u dokumentu anebo se vrátíte zpět k hrané formě?
Vracím se zpět k fikci. Chystám jednu adaptaci literární předlohy. Jde o fantasy, tak trochu křížence mezi Stalkerem a Alenkou v říši divů. Druhý připravovaný projekt je drama o aféře wikileaks.
