Příběhy nucených exulantů: Tak komunisté připravovali lidi o domov a rodinu, líčí autorka

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
6. 12. 2015 11:00
Pavel Landovský, Jiří Gruša, Sláva Volný, Jiří Němec, Zdeněk Mlynář, Otta Bednářová. Šest jmen reprezentujících tisíce osudů lidí, které od jejich blízkých oddělily ostnaté dráty železné opony. Publicistka Ivana Denčevová a historik Michal Stehlík v knize Rozděleni železnou oponou na jednotlivých příbězích mimo jiné ilustrují, jak se v jednotlivých obdobích choval komunistický režim vůči svým nepřátelům. "Příběhy jsou aktuální také v souvislosti s azylanty, mířícími do Evropy. Ta kniha je i poděkováním státům, které našim exulantům poskytli zázemí v těžké situaci," říká autorka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Ostnaté dráty železné opony nuceně rozdělily řadu rodin. Otcové viděli své malé děti až jako velké, nebo také už nikdy.
Ostnaté dráty železné opony nuceně rozdělily řadu rodin. Otcové viděli své malé děti až jako velké, nebo také už nikdy. | Foto: Archiv bezpečnostních složek

Aktuálně.cz Jak jste si vybírala osobnosti, rozdělené od své rodiny železnou oponou?

Ivana Denčevová

Vystudovala filozofickou fakultu, obor historie – český jazyk. Nejprve působila v komerčních médiích a od roku 2001 pak v rozhlasové stanici Český rozhlas 6 – Rádio Svobodná Evropa. Kromě jiných se specializuje na témata z historie, a to především z oblasti soudobých dějin. Je spoluautorkou knih, které navazují na rozhlasové cykly: Tváře undergroundu (2012), Fenomén Karel Kryl (2014) a Rozděleni železnou oponou (2015).

Ivana Denčevová: Byli to „nositelé slova“, novinář Sláva Volný, filozof a psycholog Jiří Němec, spisovatel Jiří Gruša, herec a dramatik Pavel Landovský, politik Pražského jara a politolog Zdeněk Mlynář a publicistka Otta Bednářová. Nejprve to byly tři příběhy do cyklu pořadu na Českém rozhlase Plus, pak přibyly další tři díly, kam jsme na závěr zařadili ženu-matku a příběh s exilem jejích synů, takže tak trochu naopak než v těch příbězích předchozích. 

A na jednotlivých příbězích lze také ilustrovat, jak se v tom či onom období choval komunistický režim. Protože i jednotlivé dekády tohoto období naší historie měly trochu jiné charakteristické prvky. Vnitropolitické dění také samozřejmě ovlivňovaly změny v mezinárodně-politických vztazích.

A.cz: V případě umělců byl začátek tohoto odloučení často podobný – náhlé povolení komunistického státu odjet pracovně do zahraničí.  To v době nabídky netušili, že už je nepustí zpět?

Bezpochyby věděli o případu zbavení občanství dramatika Pavla Kohouta, ale zda tušili, že budou jeho osud následovat – v tomto smyslu – těžko říci. Obavy měli, Pavel Landovský vzpomínal „že ho to mohlo napadnout“, Jiří Gruša nějaké pochybnosti v tomto smyslu měl.

A.cz: Byl proces zbavování státního občanství v té době legální?

Paradoxně v době komunistického státu tento proces legálním byl, přesto, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv je v článku 15 odstavce 2 výslovně uvedeno: „Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.“ Ale je třeba dodat, že komunistický stát si nikdy nedělal žádné problémy se svým konáním, a leckdy porušoval i své vlastní zákony, které přijal. V době komunismu stačilo, že dotyčný „údajně pomlouvá politické zřízení v ČSSR“.

A.cz: Přirovnáváte tento proces k nacistickému zákonu o zbavení občanství příslušníků říše. Jak si jsou tato nařízení podobná?

Podobná si jsou, ale teď neocituji přesná znění dotyčných zákonů, jsou to prvky, které jsou velmi podobné u všech totalitních systémů.

A.cz: Máte představu, kolik rodin v Československu bylo takto násilně rozděleno železnou oponou?

Karel Strachota z organizace Člověk v tísni vysvětluje, proč podle něj má smysl bojovat proti komunismu. Výtky, že jde o laciný antikomunismus, nechápe. | Video: DVTV

Tuto představu nemám, a pochybuji, že existují přesná čísla. Ale vím o dalších příkladech, příbězích, které byly velmi podobné. Ať to byla rodina spisovatele Jana Beneše, známé modelky Pavlíny Pořízkové či novináře Pavla Pecháčka.

A.cz: Proč režim změnil taktiku a místo zavírání do vězení se snažil významné odpůrce režimu v rámci akce Asanace vystěhovat z Československa?

Jednou z inspirací bylo chování SSSR, který se začal tzv. zbavovat nepohodlných disidentů. A pak bezpochyby jisté obavy z mezinárodního ohlasu, jak se komunistické Československo chová vůči nejen disidentům, ale vůbec lidem, kteří projeví nějak jiný, odlišný názor. V roce 1976 proběhly dva politické procesy proti českému undergroundu a nečekaně velký mezinárodní ohlas vedl dokonce ke změnám v přichystaných, či vynesených soudních rozsudcích.

A.cz: Takže se komunistický režim obával dalších negativních ohlasů ze zahraničí?

Po vzniku Prohlášení Charty 77 vznikla disidentská platforma, která posléze zpracovávala veškeré případy porušování tehdejších zákonů a tyto informace pak vysílaly zahraniční rozhlasové stanice, jako Rádio Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, a prostřednictvím zpravodajských agentur se dostávaly do zahraničí. A to bylo pro stát velmi nepříjemné, obraceli se na něj představitelé jiných států – například rakouský premiér Bruno Kreisky, který nápravou poměrů podmiňoval třeba i komunikaci s představiteli ČSSR. A klíčovým sdělením tehdejšího rozkazu ministra vnitra Jaromíra Obziny v prosinci 1977 bylo „rozdělit opoziční skupiny“.  

A.cz: Jaký příběh vás zasáhl nejsilněji?

Těžko odpovídat, se všemi jsem kus jejich života tak nějak „prožívala“. Ale dobrý konec – v jistém slova smyslu – je třeba příběh Mileny Grušové – Jabůrkové (dcera Jiřího Gruši, členka představenstva IBM Česká a Slovenská republika – pozn. red.) , která počátkem 80. let psala svému otci, že „ji v tomto státě nic dobrého nečeká“. V daném státě opravdu ne, ale dnes je Milena jednou z našich nejúspěšnějších manažerek. Bezpochyby smutný je příběh Slávy Volného, který svého otce už od svých 12 let nikdy neviděl. A z pozice ženy-matky pak statečná Otta Bednářová.

A.cz: Hodně historek se váže k boji Pavla Landovského se železnou oponou – tajné setkávání s rodinou v Maďarsku, jeho snaha překonat hranici tím, že přeplave Dunaj…. Co všechno se vám podařilo vypátrat?

Pavel Landovský byl nejen bouřlivák, ale také velmi statečný a neohrožený člověk. Na to někdy v té záplavě „bouřlivých historek“ zapomínáme. Nevím, zda jsme chtěli něco „vypátrat“, spíše jsme chtěli zaznamenat svědectví, nejen jeho dobových výpovědí, archivních materiálů, ale také svědectví jeho blízkých lidí, kteří nám jeho některé kroky, činy, pohnutky mohou osvětlit. Včetně ne vždy jednoduchých a přímočarých osobních či rodinných vztahů. Ale jedno z klíčových sdělení je, jak se s ním solidarizovali jeho kolegové z proslulého vídeňského Burgtheatru, když se zcela náhodou Landovský dozvěděl, že už není československým občanem.

A.cz: V knize je i jeden příběh ženy – Otty Bednářové. Ta prožila velmi dramatický život  věznění, nemoc ve vězení, shození do Vltavy, návštěvy estébáků v jejím bytě… Proč si komunistická moc zasedla takto silně na tuto křehkou ženu? Byla odluka od syna logickým vyústěním tohoto dramatického příběhu?

Otta Bednářová byla opravdu křehká žena, navíc těžce nemocná. Ale myslím, že komunistický režim velmi přesně odhadl, že je statečná. Že je obětavá a že to s ní nebude tak jednoduché“. Její oba synové – Jan i Jiří – byli dospělí muži, kteří na rozdíl těch klasických dětí v jiných příbězích si svou pozici disidentů vybrali. Byla to pro ně přirozená cesta, která navazovala na rodinné prostředí. Dlouho vzdorovali nátlakům v nejrůznějších podobách, aby se v rámci Asanace vystěhovali. Až návrh na podivnou pseudodohodu – vaše matka se nebude muset vrátit do vězení, odkud  byla podmíněně propuštěna těžce nemocná, když vy odjedete do zahraničí, byl tím, proč tak učinili. Chtěli zachránit svou maminku.

A.cz: Jaká byla peripetie Jiřího Gruši, literáta, diplomata, jeden čas i českého ministra? Vracel se z pobytu v USA, nakonec zůstal v Bonnu. Co se tehdy přesně stalo, že se z USA vrátil jen do Bonnu a již se nemohl dostat  ke své  manželce a čtyřletému synovi do Československa? Prý ho tenkrát varoval Ludvík Vaculík…

Z dostupných pramenů i vyprávění, ale nikoliv Ludvíka Vaculíka, víme, že v době, kdy Jiří Gruša dostal pozvání na literární stipendium do USA, tak přemýšlel „že by se z toho mohl stát nenávrat“. Při zpáteční cestě, to byl v Německu, se v telefonickém rozhovoru dozvěděl o obavách Ludvíka Vaculíka, ale stále měl ještě legální pobyt v zahraničí. A čtrnáct dní před jeho vypršením, tedy před jeho plánovaným návratem do Československa, se dozvěděl, že byl zbaven československého občanství a vrátit se tudíž nemůže. Pseudoargumentem bylo, že v novinovém rozhovoru údajně pomluvil politické zřízení v ČSSR.

A.cz: Jakou platnost mají tyto příběhy 26 let po převratu?

Jsou to příběhy lidí, kteří žijí okolo nás. A všichni jsme měli, či máme rodiče. Většina z nás má také děti, tak si třeba alespoň trochu můžeme představit, co se odehrálo. Možná je také dobré přemýšlet, jak bychom se my sami v dané situaci zachovali. Jistou aktuálnost přinášejí tyto příběhy také v souvislosti s azylanty, kteří přicházejí do Evropy. Protože tato kniha je také poděkováním státům, které našim exulantům poskytly zázemí v tak těžkých situacích. I proto na prezentaci knihy Rozděleni železnou oponou promluvil představitel rakouské ambasády pan dr. Martin Gaertner a přítomen byl i německý velvyslanec. 

Komunisté získali moc stejně jako fašisté v Itálii, využili nacionalismu ve společnosti, říká spisovatel a historik Petr Placák. Proudy, které komunisté využili, se podle něj dají lehce obnovit. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 55 minutami

Irské zdravotnictví zasáhl kybernetický útok, očkování proti covidu-19 to neovlivnilo

Počítačový systém irského zdravotnictví zasáhl kybernetický útok. Všechny informační systémy dnes byly vypnuty z důvodu ochrany před vyděračským softwarem, ale program očkování proti covidu-19 to neovlivnilo, uvedl provozovatel služeb. Podle vlády za napadením stojí mezinárodní gang a jde nejspíš o dosud nejvážnější kybernetický útok na irský stát, uvedla agentura Reuters.

Šéf irské zdravotní služby (HSE) Paul Reid řekl, že odstavení systému má fungovat jako preventivní opatření s cílem ochránit co největší množství informací.

"Je to velmi sofistikovaný útok, není to jen běžný útok. Má dopad na všechny naše národní a lokální systémy, které by byly zapojeny do všech našich služeb," řekl Reid veřejnoprávní televizi RTÉ. "Očkovací program naštěstí pokračuje, je to oddělený systém," vysvětlil Reid. Útok podle něj postihl převážně informace uložené na centrálních serverech, a ne nemocniční zařízení, lékárny nebo lékařské ambulance.

"Máme co do činění s kyberzločineckými gangy, kterým jde o peníze. Pokoušejí se zakódovat a uzamknout naše data a pak nám je nabídnout zpátky za výkupné," uvedl Ossian Smyth, náměstek vlády zodpovědný za informační systémy. "Dali jsme jasně na srozuměnou, že žádné výkupné platit nebudeme," řekl novinářům irský premiér Micheál Martin.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Arménský premiér žádal Putina o vojenskou pomoc kvůli incidentu a Ázerbájdžánem

Arménský úřadující předseda vlády Nikol Pašinjan v pátek požádal ruského prezidenta Vladimira Putina o pomoc, včetně vojenské, v souvislosti se středečním incidentem v pohraničí s ázerbájdžánskými vojáky. Premiér o tom podle agentury TASS informoval na zasedání parlamentu.

Arménské ministerstvo obrany ve středu oznámilo, že ázerbájdžánské ozbrojené síly se ve snaze "upravit hranice" pokusily provést "určité práce" v jedné z příhraničních oblastí Sjunikské provincie. Po intervenci jednotky arménské armády ázerbájdžánští vojáci tyto práce přerušili a nyní strany jednají o urovnání vzniklého konfliktu.

Premiér incident označil za pokus Ázerbájdžánu přivlastnit si území Arménie. Podle něj ázerbájdžánské ozbrojené síly překročily státní hranici a pronikly na arménské území do hloubky 3,5 kilometru.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Pohár bude bez fanoušků, vstupenky si rozdělí partneři

Fotbalová asociace České republiky nebude moci kvůli aktuálním protikoronavirovým opatřením poskytnout finalistům domácího poháru vstupenky pro volný prodej fanouškům. Povolená kapacita 10 procent diváků na stadionu je pro zápas mezi Plzní a Slavií vyhrazena dlouhodobým partnerům. Uvedli to představitelé soutěže na twitteru.

"Aktuální epidemiologická výjimka stanovuje maximální možnou hranici naplnění stadionu na deset procent celkové kapacity. Ta je určena pouze dlouhodobým partnerům a z tohoto důvodu nemůže momentálně FAČR zahájit prodej vstupenek na finálový zápas," uvedli zástupci soutěže.

"Vzhledem k aktuálním opatřením neobdrží klub od FAČR žádnou volnou kapacitu vstupenek, které by mohly být nabídnuty do volného prodeje pro fanoušky," informoval na svých stránkách i plzeňský klub.

Finálový duel, v němž mohou slávisté završit double, se uskuteční v plzeňské Doosan Aréně 20. května od 17:00.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Milion chvilek svolal na příští čtvrtek demonstraci, bude požadovat demisi Benešové

Spolek Milion chvilek pro demokracii v reakci na odstoupení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který naznačil, že čelil tlaku ministryně spravedlnosti Marie Benešové, svolal na příští čtvrtek demonstraci, na níž bude požadovat demisi ministryně. Konat se bude 20. května od 18:30 na Václavském náměstí.

"Nátlak Marie Benešové na Pavla Zemana je naprosto nepřijatelný. Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se chýlí ke konci a hradní kauzy probublávají. Tahle vláda nesmí rozhodovat o dalším nejvyšším státním zástupci," řekl k okolnostem pro pořádání demonstrace předseda Milionu chvilek Benjamin Roll. 

"Požadujeme demisi Marie Benešové. A požadujeme, aby vláda s trestně stíhaným premiérem nevybírala nového státního zástupce," dodal.

Spolek kvůli tomu zrušil původně plánované pondělní setkání "100 let stačilo!" k příležitosti 100 let od založení komunistické strany, kde plánoval předčítat jména obětí komunistického režimu před sídlem KSČM.

Zdroj: Domácí
Další zprávy