Celou tu dobu nejenže se hojně čte, ale také recenzuje a pisatelé na všech úrovních čtenářského spektra s dílem vesměs vyjadřují radostný souhlas a obdiv k autorovým schopnostem. Čornejova práce má přitom 850 stran, není tedy levná. Hlavního hrdinu sice zná každý školák, jeho recepci však poznamenalo, že s jistotou nevíme, co si o husitském válečníkovi myslet.
Poslední velká monografie o něm, kniha Žižka a jeho doba historika Josefa Pekaře, se po vydání za první republiky sice objevila znovu v roce 1992, četli ji však spíš vážní zájemci o dějiny, jimž byla koneckonců také určena.
Pozdější komunistický výklad Jana Žižky zase pro změnu rezignoval na prokázané pravdy a z husitského hejtmana udělal nesnesitelného předbojovníka proletariátu. Petr Čornej teď jako první napsal "Žižku pro všechny" a to, kolik lidí oslovil, naznačuje, že se dotkl čehosi podstatného v národní duši.
Vyprávění začíná na historickou monografii zvláštně: výzvou k vycházce do míst v jižních Čechách, kde se Jan Žižka v roce 1360 snad narodil. I když místo pořádně neznáme, stejně jako toho o celém Žižkově životě víme velmi málo.
Je to s ním trochu jako s věčně mizejícím Cimrmanem: nevíme, odkud přesně se vzalo jeho příjmení (podle některých šlo, ó hrůzo, o zkomoleninu jména Zikmund). Nevíme, jak přesně vypadala jeho životní a hlavně válečnická kariéra, když ani v té slavné bitvě u Grünwaldu roku 1410 možná nebojoval. Neví se, jak přesně to měl s očima, co doopravdy viděl nebo neviděl, když některé údaje o jeho špatném zraku, pocházející z per husitských oponentů, se zdají být spíše metaforami, které hnutí portrétují jako průvod zoufalců v čele s člověkem zaslepeným.
Nejvíc však chybí prameny a zprávy o tom hlavním: co se dělo v Žižkově srdci a mysli, když se nejdřív z lapky stojícího mimo zákon stal Božím bojovníkem a v této pozici následně opět přijal světskou odpovědnost pána nad životy nepřátel.
V pozici psance
Čornejovo pozvání na cestu má hluboký smysl. Dají-li se historicky ověřené informace o Žižkovi shrnout do pár vět, pojďme společně přemýšlet o tom, co ty věty znamenají. Porovnávejme dobové psaní o Žižkovi s tím, jak se psalo o jiných jeho vrstevnících, zaznamenávejme podobnosti nebo rozdíly a přemýšlejme nad nimi.
Síla Čornejova myšlení a stěžejní kvalita jeho knihy spočívají v tom, že devětašedesátiletý autor, mnohaletým studiem obeznámený s nejrůznějšími dobovými a tematickými souvislostmi, může nabídnout "argumentaci kontextem" všude, kde chybí přímý, tvrdý fakt.
Nevíme-li, jak se voják Žižka choval v jisté době, srovnávejme, jak se tehdy chovali jiní vojáci. Výsledkem nejsou a nemohou být jistoty, jen větší nebo menší pravděpodobnosti. Způsob, jakým se k nim dospívá, však zároveň odkrývá, nakolik fascinující může být profesionální a zároveň tvůrčí myšlení.
Čornej předně Žižku přesvědčivě demytizuje: husitský válečník podstatnou část života zřejmě žil na dně společnosti, svůj vlastní hrad - Kalich u Litoměřic, dnes zříceninu - si dal postavit až těsně před smrtí, po překročení šedesátky. Celá desetiletí předtím se pohyboval na hraně zákona, přesněji řečeno Čornejovými slovy "z pohledu tehdejšího práva byl jednoznačně zločincem", "určitou dobu žil v pozici psance".
Pozdější Boží bojovník na to šel od lesa: jeho štěstím podle všeho bylo, když kariéru lupiče přepadajícího pocestné ukončilo náhlé angažmá u dvora krále Václava IV., kde Žižka přivykl i jiným způsobům.
Zrod Božího bojovníka z lapky
Pro pochopení ústředního hrdiny, stejně jako celého hnutí, ten král hraje důležitou úlohu. I na něm se ukazuje, jak důležité je kontextové zaměření knihy, neustálé přepínání od konkrétního k obecnému a zpět. Všechny ty širokospektrální analýzy probírají domácí i evropskou politiku, vojenství, náboženskou víru i nejrůznější parametry dobového životního stylu.
V portrétu válečníka se tak zobrazuje celková situace, která pro jedny znamenala konec světového řádu, pro jiné snad zrod řádu nového. Souběžně s úpadkem ústřední královské moci a s marginalizací českého království v rámci Evropy se protipohybem rodí hnutí, které mělo tutéž Evropu brzy ovlivnit víc než jakýkoli jiný ideový produkt vzešlý z českého prostředí.
Pro Jana Žižku to znamenalo nutnost hned několikeré vnitřní proměny a je Čornejovou ctí, že vedle vnějškových změn, jako byl například vývoj dobového válečnictví, se snaží rekonstruovat, jak tento zrod Božího bojovníka z lapky vypadal uvnitř. Člověk, pro kterého lidský život ze začátku neměl žádnou cenu, se stal přívržencem reformního hnutí, jež odmítalo násilí a které - pokud k němu pod tlakem mezinárodního ohrožení mělo zase přistoupit - pro to hledalo náboženské vysvětlení.
Čornej portrétuje Žižku jako muže možná jednoduché, zároveň však vnitřně opravdové mysli, který se s novým hnutím beze zbytku identifikoval a uvěřil, že v boji s původní církví, Antikristem, najde osobní záchranu.
Co je však důležité: Boží bojovník i pak nesl životní odpovědnost jako člověk, nedelegoval ji na nikoho do nebes. I Žižkovy nejhrůznější a nejspornější válečné činy, jejichž popisům se Čornej nevyhýbá, má na svědomí nikoli divoch nebo barbar nebo náboženský fundamentalista, ale člověk, který vyhodnotil situaci jako pozemšťan a jako pozemšťan pak také dělá to, co považuje za účelné a správné.
Tento Čornejův Žižka je tedy nikoli reliktem staré, ale předchůdcem nové, dalo by se říci i dnešní doby. Uprostřed košatého vyprávění stojí člověk, jedinec, který řeší téma odpovědnosti a to, jestli ji unese v míře, jakou mu nakládají dějiny.
Toto "mezi řádky" ukryté poselství je, vedle historiografické pečlivosti a vypravěčské bravury, jedním z hlavních důvodů, proč tolik čtenářů oslovila Čornejova kniha. Kniha, kterou autorovi, jak sám píše, "předurčily sudičky", kterou pak sám od dětství chápal jako povinnost, již jednou musí splnit, ke které potom po desetiletí sbíral materiál, kterou si v české krajině odchodil a kterou po tom všem nakonec dokonce i napsal. Kdo to přečte, riskuje, že se tím vším, celou tou autorovou opravdovostí a zároveň i jiskřivou tvůrčí energií, nakazí.
Petr Čornej: Jan Žižka – Život a doba husitského válečníka
Nakladatelství Paseka 2019, 844 stran, 799 korun
