O něco podobného, třebaže méně explicitně, usiluje novinář a absolvent židovských studií Jan Fingerland v knize Hebrejky: Biblické matky, démonky, královny i milenky, již nedávno vydalo nakladatelství Pražské příběhy.
Podle něj biblické ženy bývají obvykle identifikovány prostřednictvím rodinné vazby: jako něčí dcery, sestry nebo manželky. Což je definuje nikoli jako bytosti absolutní, nýbrž relativní, protože jejich postavení určuje vztah k mužům. Snad s výjimkou Samsonovy lásky Dalily, která vystupuje jako svobodná a sebevědomá, z náboženských textů běžně známe Noemovu ženu či Putifarovu ženu, česky lidově Putifarku. Nebo Jeftovu dceru, případně Lévijcovu konkubínu.
Padesátiletý novinář Fingerland z Českého rozhlasu Plus studoval filozofii a religionistiku v Praze nebo Jeruzalémě. Jako komentátor se specializuje na Blízký východ a jeho politiku, kulturu i náboženství. Bibli nechápe coby slovo Boží, nýbrž text stvořený různými zapisovači, často mající rozličné verze i překlady. Těmi zapisovači byli patrně výhradně muži - a tímto způsobem si také udržovali moc.
Na rozdíl od radikálních zaoceánských prozaiček či teoretiček však Fingerland opomíjeným ženám nedává hlas. Ani v souvislosti s pramáti Evou jako současné takzvané postfeministky netvrdí, že těhotenství a porod nejsou útrapy či trest, nýbrž privilegium, jehož se mužům nedostává. Autor Hebrejek spíš upozorňuje, že v Bibli, a hlavně v Novém zákoně s jeho dichotomií "děvka, nebo panna", toho ženy opravdu moc neříkaly.
Ve shodě s nimi ovšem poukazuje na mnohdy humorné aspekty situací, čímž elegantně podrývá dominantní, smrtelně vážné výklady. A zdůrazňuje třeba ironii osudu Lotovy ženy, jež se navzdory zákazu ohlédla. A tudíž se stala solným sloupem, který je dnes u Mrtvého moře pro změnu okukován turisty.
Fingerland vytvořil hodně nadčasovou knihu. Přitom přístupně a svěže napsanou, což je v době, kdy znalost Bible obecně upadá, nejlepší cesta. Ke zdrojům přistupuje s respektem i nadhledem. Je-li třeba, neváhá sáhnout jinam, třeba po mezopotámských mýtech.
Zabývá se hlavně literárně-historickými rozbory, na relevantních místech přidává poznatky z dalších humanitních disciplín. Ve shodě s antropology podtrhává, že Panna Marie byla klasicky zobrazována jako modrooká blondýna, až ve 20. století postupně dostávala hnědé vlasy - to ji už ve filmech hrály Italky. Nebo že královna ze Sáby měla pleť tmavou až černou. Dle jedné teorie je dokonce zakladatelkou etiopské královské dynastie, jež vládla do roku 1974.
Lingvisty potěší poukaz na etymologii slova sodomie: označení pro společensky neakceptovatelné sexuální chování se odvíjí z hříšného města Sodomy. V příběhu nazvaném Žena, která chtěla rozpůlit dítě autor ukazuje, že obrat "šalamounské rozhodnutí" se původně týká ne ledasjakých žen, nýbrž rovnou prostitutek.
Putifarčina protihráče Josefa bojujícího s pokušením interpretuje Fingerland s pomocí freudovských termínů, kdy se sváří superego a id. V příběhu o Lotově ženě objevuje paralelu s dnešními výmluvami stran pohlavního zneužívání dívek - matka předstírá, že se dívá jinam, a muž tvrdí, že dívka to přece chtěla taky.
Autor chronologicky uspořádal 21 portrétů Hebrejek. Svazek zahajuje Evou, nicméně hned poté se věnuje Lilit, jež byla dle některých verzí Adamovou ženou ještě dřív - zatímco v jiných vystupuje víc jako démonka. Výklad uzavírají novozákonné Máří Magdalena a Panna Marie.
U prvně zmíněné text vysvětluje, proč nedosáhla postavení apoštola, a ukazuje, jak ji v bestselleru Šifra mistra Leonarda uchopil americký spisovatel Dan Brown. Hodilo by se dovysvětlit, co byly Magdaleniny prádelny neboli "azylové domy", které měly v 19. a bohužel ještě i 20. století napravovat údajně nemravné ženy. Zatímco v Irsku hrůzná a dříve utajovaná epizoda z dějin katolické církve přerostla v národní skandál, v českém kontextu zůstává málo zmapovaná.
V případě Panny Marie pak autor zdůrazňuje, jak málo ji popisují evangelia - přesto později vznikl silný mariánský kult, dodnes přetrvávající ve Středomoří.
Kromě "profláknutých" jmen se do výběru dostala i Abíšag, jež sloužila jako živá ohřívací lahev starému králi Davidovi. Dále krutovládkyně Atalja, vymazaná z Matoušovy verze evangelia. Nebo Zuzana, jejíž příběh z většiny Biblí zmizel jako nekanonický, a tak dále.
Suma sumárum vznikla nesmírně fundovaná studie, k níž by určitě bylo možné přidat další a po jejímž přečtení také čtenář bude mít co dál objevovat. Třeba epizodu z amerického Jihu, kde se o Bibli svého času opírali jak otroci a abolicionisté, tak na druhé straně otrokáři hovořící o prokletí Chámových potomků poté, co se zde odehrál jistý "podivný incident". Fingerland ho stručně zmiňuje na straně 50. Dál může každý pátrat po svém.
Kniha
Jan Fingerland: Hebrejky - Biblické matky, démonky, královny i milenky
Nakladatelství Pražské příběhy 2022, 312 stran, 449 korun.
