Barbův román: Víc než chytrý thriller o dětské kriminalitě ve městě poblíž pralesa

Jan Němec Jan Němec
25. 6. 2020 12:31
Je to ten typ první věty, který se doporučuje v kurzech tvůrčího psaní. „Když se mě někdo ptá na dvaatřicet dětí, které přišly o život v San Cristóbalu, má odpověď se různí podle věku tazatele,“ začíná vyprávění bezejmenného ředitele městského odboru sociálních věcí v románu Andrése Barby nazvaném Město světla.
Román se odehrává ve městě stejného jména, jako je jihoamerický San Cristóbal (na ilustračním snímku).
Román se odehrává ve městě stejného jména, jako je jihoamerický San Cristóbal (na ilustračním snímku). | Foto: iStock

Z té věty okamžitě víme pár důležitých věcí: došlo k tragédii, její povaha je nejasná a vypravěč k tomu zřejmě bude mít co říct. Jako by se do čtenářova horního patra zasekl háček a teď už je možné silonový vlasec příběhu uvolňovat či přitahovat dle potřeby. Kdo jsou ty děti? Proč je jich zrovna dvaatřicet? A co se jim stalo?

Autor románu Andrés Barba.
Autor románu Andrés Barba. | Foto: Daniël Mordzinski

S dětskými postavami to pětačtyřicetiletý španělský spisovatel Andrés Barba umí. Českému čtenáři se Městem světla v překladu Anežky Charvátové představuje poprvé, ale doma patří k nejoceňovanějším autorům střední generace. Z jeho deseti knih přitom největšího ohlasu dosáhly právě ty, které zkoumají různé záhyby dětského světa, kam dospělí obvykle nevidí. 

Novela Ručičky se odehrává v sirotčinci, kam se hlavní hrdinka dostane po autonehodě, při níž zahynou její rodiče. Barba zde použil žánrové postupy gotického románu, aby vyprávěl téměř sadovský příběh o moci a sexualitě, jež si s dětstvím obvykle nespojujeme. Nyní vydané Město světla zkoumání dětství dál rozvíjí. Zatímco Ručičky byly zasazené do uzavřeného prostředí instituce, tentokrát přicházejí na řadu širší společenské vazby.

"Zrušily nám náboženství dětství," říká vypravěč. Jak se vyrovnat s tím, když děti páchají trestné činy? Když se v provinčním San Cristóbalu objeví a začnou loupit a později i zabíjet, dospělí nevědí, co s nimi. Není zřejmé, kde se děti vzaly ani o co jim jde. Mluví zvláštním jazykem a zdá se, že mezi nimi neexistuje hierarchie - velmi dobře spolupracují, ale spíše jako hmyz. Dospělí se jim nedokážou přiblížit, a tak se uchylují k osvědčeným kolonialistickým postupům: jestliže něčemu nerozumíme, zkusme si to podrobit.

Jediný, kdo se skupinou dvaatřiceti zřejmě dokáže navázat kontakt, jsou místní děti. Tím se však záležitost stává ještě děsivější. Problém už se neskrývá tam venku, ale vyvstává mezi stěnami vlastního domu. "Víme totiž, jaká je dětská láska, ale o dětské nenávisti máme jen povšechné a často mylné představy," říká vypravěč.

Právě vypravěč je pro příběh klíčový. Ředitel městského odboru sociálních věcí na události vzpomíná s téměř dvacetiletým odstupem. Sám se jich účastnil, ale svou kroniku skládá také z dalších ohlasů - zmiňuje novinové sloupky, filmový dokument, výstavu, sociolingvistickou studii. Kromě toho příběh často uvozuje obecnějšími úvahami na téma lidského prožívání. Umanutě hledá různé způsoby, aby pochopil, co se tehdy vlastně stalo, a zároveň čtenáře udržuje v napětí.

Město San Cristóbal (na snímku), které se jmenuje stejně jako dějiště románu, leží na spojnici vedoucí z Tuxtla Gutiérrez do Palenque.
Město San Cristóbal (na snímku), které se jmenuje stejně jako dějiště románu, leží na spojnici vedoucí z Tuxtla Gutiérrez do Palenque. | Foto: iStock

Práce s ním, tajemstvím nebo zrazovaným očekáváním Barbovi jde na výbornou - není vyloučeno, že útlý román čtenář zdolá za jedno odpoledne. Ale i když Město světla lze zhltnout jako chytrý thriller o dětské kriminalitě ve vděčných kulisách města uvězněného mezi mohutnou řekou a subtropickým pralesem, Barba přece jen nabízí víc.

Vypravěč se v jednu chvíli dělí o moment prozření. Vždy si myslel, že moře jsou ty vlny a pěna, jež vidíme při pohledu z pláže. Ve skutečnosti však moře je "propastná hlubina plná ryb, skrytých proudů a - hlavně - tmy". Podobně snad dětství. Jako bychom běžně jen klouzali po povrchu dětských tváří a skutečná povaha dětství nám unikala. Ta neprostupná masa dětského světa, kde se skrývá víc, než máme za to, neboť jsme už zapomněli.

Obal románu Město světla.
Obal románu Město světla. | Foto: Paseka

Je možná trochu škoda, že v češtině román vyšel pod názvem Město světla, nikoli Republika světla jako ve španělském originále. Ten akcentuje, že děti vytvářejí alternativní, často proto-politické modely soužití, v tomto případě jakousi anarchistickou utopii. 

Nakonec totiž nejde ani tak o město San Cristóbal, ale o hranice a definice, s jejichž pomocí udržujeme náš svět přehledný: dětství versus dospělost, město versus příroda, my versus oni. Hranice jsou však propustné a definice selhávají. Zatímco svět dospělých se obvykle neobejde bez diktatury, byť blazeované, děti jsou možná schopny loupit a zabíjet, ale jednají svobodně. Je-li to zneklidňující, je třeba přičíst to románu k dobru.

Andrés Barba: Město světla

(Přeložila Anežka Charvárová)
Nakladatelství Paseka 2020, 160 stran, 249 korun

 

Právě se děje

před 6 minutami

Češi v průběhu pandemie víc stahovali nelegální filmy, říká šéfka fondu

V průběhu pandemie koronaviru v Česku opět stouplo nelegální stahování filmů. Na panelové diskusi, kterou ve čtvrtek v Praze uspořádal karlovarský festival, to řekla ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková. Podle ní je stávající situace příležitostí k osvětě, protože mnoho lidí stále neví, zda si audiovizuální obsah stahuje legálně, nebo nelegálně.

"Připravovaná novela autorského zákona obsahuje sice nástroje, které by měly pomoci zneškodňovat nelegální úložiště. Uživatelé by také měli vědět, že když platí za bajty, neznamená to, že platí za autorská práva," řekla Fraňková. Podle ní jsou české legální VOD platformy stále málo vidět a je třeba posílit jejich propagaci.

Ivo Andrle z distribuční společnosti Aerofilms konstatoval, že jeho firmě během krize stoupla distribuce formou video-on-demand, to znamená videa na vyžádání. "Zasáhlo to lidi, na které bychom si netroufli, zájem se vrací na 2,5 až trojnásobek toho, co bylo před krizí," řekl Andrle. Legální nabídka stahování filmů v Česku ale stále není širší než nabídka toho, co poskytují nelegální servery, dodal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy