Recenze - U dokumentárních filmů platí obzvlášť, že dobrý námět je půlka úspěchu. Německý režisér Andy Wolf prokázal ve snímku Kapitán a jeho pirát ohromný čuch na fascinující příběh, který funguje jednak jako intenzivní drama intimního charakteru, ale který má svou hodnotu i v globální rovině coby výpověď o světě, v němž žijeme.
Film, uváděný na festivalu Jeden svět, se vrací ke čtyři měsíce trvajícímu únosu obchodní lodi Hansa Stavangar u afrických břehů a dívá se na něj perspektivou dvou ústředních aktérů: námořního kapitána Kryzstofa Kotiuka a somálského vůdce pirátů Ahada. Někdy skutečně není nutné, aby dokument oslňoval formální bravurou. Vzpomínky dvou rozdílných hrdinů na dramatickou událost udrží pozornost po celou dobu stopáže.
Snímek je navíc, co se týče budování napětí, velmi dobře vystavěný. Obsahuje řadu nečekaných zvratů zejména v dynamickém vztahu titulní dvojice a na konci se člověk na oba hrdiny dívá jinak než na začátku, i když si pořád definitivně není jistý, co si o nich myslet.
Bezpečněji než v Mogadišu
Kdyby nic jiného, přináší film ojedinělou a upřímnou sondu do duše předního somálského piráta. Ahado, jehož mise na německé lodi skončila vyplaceným výkupným ve výši dvou a tři čtvrtě milionu dolarů, pozval štáb s kamerou nejen k sobě domů, ale i na pikniky v poušti se svými únoscovskými druhy. Gangsterská zlatá mládež Somálska jezdí jeepy, v poušti střílí kalašnikovem na terč a v jejích přepadech západních lodí ji nepohání žádná ideologie - je to prostě sakra výhodný byznys.
Ahado se ve výpovědích na kameru projevuje jako bystrý chlapík s přirozenou inteligencí. Adrenalin při únosech mu pomáhá mírnit neustálé žvýkání kátu. A co se týče nebezpečí, má jasno. „Na lodi jsem se cítil víc v bezpečí než v Mogadišu," srovnává pobyt na lodi se skupinou rukojmích s životem v hlavním městě Somálska.
Zatímco šéf pirátů vyzařuje sebevědomí, pohodu a spokojenost, kapitán Kotiuk je na pokraji nervového zhroucení. Štáb ho sleduje i na jeho psychoterapeutických sezeních, v rámci nichž se snaží vyhnat z hlavy neodbytné vzpomínky a vtisknout své zkušenosti zajatce nějaký smysl.
Brzy vyjde najevo, že mezi oběma aktéry dokumentu panuje vzájemný respekt, prohloubený dramatickými událostmi na lodi. Postupně se totiž ukazuje, že kapitánovo trauma je hlubší, než se zdálo. Po pár týdnech ztratil kontrolu nad svou posádkou, která ho po návratu v médiích obviňovala, že se spolčoval s piráty a radil jim, jak co nejúčinněji vyjednávat s lodní společností, která se nijak k záchraně svých zaměstnanců neměla. Pravda je ta, že v izolaci od vlastních lidí se kapitán začal víc bavit se svým somálským únoscem Ahadem.
Stockholmský syndrom? Do jisté míry. Nejemotivnější moment filmu přichází ve chvíli, kdy Kotiuka filmaři konfrontují nejdříve s natočenými rozhovory s jeho posádkou, která ho obviňuje z kolaborace, a potom mu ze záznamu pustí Ahadova slova.
Únosce v jednání posádky vidí syndrom zhrzených dětí, které se odvrátí od svého otce, když nenaplní jejich očekávání, tedy že vymyslí, jak je osvobodit „Proč moji lidé nerozuměli tomu, co dělám, a pochopil mě jen tenhle prostý Somálec?" ptá se řečnicky zdrcený kapitán.
Režisér seznamuje diváky do hloubky s fenoménem moderního pirátství a jako nadstavbu přináší nejednoznačný příběh o symbióze mezi zločincem a obětí, v němž jsou hrany dobra a zla znatelně obroušené. Wolfův dokument nijak nemoralizuje ani z něj neplyne nějaké zvláštní poučení. Nikdo se nepolepší, nedojde k pokání, ale síla příběhu, který nevratně změnil život jednomu námořnímu kapitánovi ve výslužbě, z paměti jen tak nevyprchá.
Jeden svět 2013 promítá film Kapitán a jeho pirát:
13.03., 19:30 Evald
